Rozhovor Britských listů 706. ČR: Kdy na sobě přestaneme nechávat dříví štípat?

24. 1. 2025

čas čtení 30 minut


Až Babiš v nadcházejících volbách zvítězí, může získat za pomoci dalších populistických stran, které přesáhnou hranici pěti procent, ústavní většinu. Vadí to, je to důležité, a je tedy situace v Česku potenciálně horší než na Slovensku? A proč není v Česku jediná seriozní volitelná strana? Udělají s tím čeští občané něco, nebo na sobě budou dál nechávat dříví štípat? Diskuse redaktorů Britských listů Jana Čulíka, Bohumila Kartouse a Albína Sybery.

Kompletní transkript tohoto rozhovoru:

Jan Čulík: Dobrý den, vážení televizní diváci, vítám vás u dalšího Rozhovoru Britských listů. Náš kolega Albín Sybera si povšiml nedávného průzkumu veřejného mínění, jak to dopadne v příštích volbách v České republice- Myslím si, že ho dělal STEM a zjistil, že tedy ten ta podpora toho hnutí Ano je tak silná a že zároveň s dalšími populistickými stranami či organizacemi by mohly klidně získat ústavní většinu. A mě fascinuje, jak tak pořád sleduji na těch sociálních sítích ty výroky těch českých politiků, kteří svatouškovsky říkají, jak je všecko dokonalé a výborné a nejhorší je to Slovensko s tím Ficem A co,když je to obráceně? Tak jsme se rozhodli trošku se nad tím zamyslet. Pane Sybero, co si o tom myslíte?

Albín Sybera: No tak já především, aby bylo úplně jasno, nechci nijak snižovat závažnost situace na Slovensku, zvlášť tento týden, když hovoříme krátce po té, kdy nejenom Robert Fico, ale i ministr vnitra a prezident Peter Pellegrini začali hovořit o tom, že se údajně na Slovensku odehrává pokus o puč, což je, bych já řekl, eskalace té politické rétoriky do úplně nových výšin, kterou jsme za vlády Roberta Fica, která už tak je taky radikální, zatím nemohli spatřit. Nicméně faktem je, že když jsme nezmiňovali ten průzkum toho STEMu, tak ta situace v Česku před těmi volbami asi nijak není vůbec taky veselá. A zkrátka kombinace těch vysokých preferencí strany Andreje Babiše Ano a preferencí, které mají další antiunijní strany, jako je SPD, ale nejenom SPD, taky Motoristé a Stačilo tedy oscilují kolem pětiprocentní hranice. Tak asi reálně existuje konstelace, kdyby se všechny tyto strany dostaly do parlamentu, že můžou atakovat ústavní většinu, což si myslím, že tři čtvrtě roku před těmi volbami, zhruba tři čtvrtě roku je velice alarmující.

Jan Čulík: Takže co by mohli udělat? Mohli by úplně změnit ústavu, zrušit demokracii nebo co?

Albín Sybera: No nejsem nejsem ústavní právník, nicméně si dovedu představit, že těch, že těch možností je spousta. Já očekávám, že asi ty strany, ať ať už tu ústavní většinu, budu mít, nebo nebudou mít, tak se nějakým způsobem budou pokoušet oslabovat veřejnoprávní média, což není rozhodně dobrá zpráva.

Jan Čulík: Jako na Slovensku.

Albín Sybera: Ano, přesně tak, a zároveň tady podobně jako na Slovensku, tak tady máme situaci, kdy máme velká, silná komerční média ovládaná soukromými společnostmi, které mají samozřejmě zájmy v úplně jiných sektorech, než jsou média. Zejména telekomunikace. Tím mám na mysli společnost PPF, ale tím chci říct, viděli jsme taky v loňském roce, že tam ta obvinění směrem ke skupině PPF k tomu snižování zpravodajského programu nebo zpravodajského obsahu Markýzy, největší komerční televize na Slovensku, zazněla poměrně důrazně a myslím si, že se PPF se nepodařilo nikdy úplně zhostit těch obvinění.

Jan Čulík: No to už víme dávno, že Česká republika je oligarchický stát vidíme například, jak se Česká republika staví vůči nutné potřebě bojovat proti globálnímu oteplování. Já s vámi mluvím ze Skotska, kde je teď 160 kilometrový vítr dnes, v důsledku globálního oteplování ovšem čeští oligarchové mají zájem na prodávání fosilních paliv, takže jsou proti akcím proti globálnímu oteplování i dokonce politikové ale pane Kartousi, co si o tom myslíte? Je to lepší v těch Čechách než na tom Slovensku?

Bohumil Kartous: Tak nejenom z mojí znalostí situace se domnívám, že nelze úplně konstatovat, že by Česko a Slovensko na tom byly stejně z hlediska úrovně a dodržování demokratických principů, nebo respektive nějaké pozice občanské, že to Slovensko, když se na to podíváme do detailu a podíváme se na jeho zahraniční politiku, tak ta je katastrofální. Příklady cesta Fica a jeho pohůnků do Moskvy a obhajování Moskvy, obhajování Putina. Když se podíváme na vnitřní situaci na Slovensku, tak snaha otevřenými čistkami převzít instituce tak, aby ztratily svoji nezávislost nebo aby ztratily svůj demokratický charakter, a to nedávné dlouhé asi 18 hodin, kolik to bylo, několik hodin toho videa z té lovecké chaty, ve které se tady tahle prokremelská slovenská elita domlouvá na tom, jakým způsobem bude přebírat moc po volbách. To je důkaz toho, jak jakým způsobem ta současná garnitura, naprosto nedemokratická, uvažuje. Když se podíváme na další aspekty toho, jakým způsobem se slovenská veřejnost staví k některým reálným problémům, do jaké míry je prosycená dezinformacemi a manipulacemi, tak to si myslím, že jsou nějaké faktory, které ukazují, že tam jednoznačně je rozdíl. Ale souhlasím s tím, že to, na co poukazuje kolega Sybera, to přivádí Českou republiku k velkému dilematu. Ty volby nedopadnou dobře. Já myslím, že se to v zásadě nedomnívá ani nejbližší okruh lidí okolo Petra Fialy, byť -

Albín Sybera: Kromě Petra Fialy.

Bohumil Kartous: - nevím, nemluvil jsem s ním o tom. Ale ani oni podle mě nemůžou věřit reálně v to, že by ta současná koalice za současné konstelace zvítězila v těch volbách. Babiš s těmi svými loajalisty zjevně zvítězí a teď bude záležet na tom, jakým způsobem poskládá tu koalici A v tomhle ohledu si myslím, že tady skutečně hrozí to, o čem mluvil Albín. Na druhou stranu, když se podíváme na schopnost zvrátit ústavní pořádek, měnit ústavní zákony, tak oni by v tomhle ještě potřebovali ten senát. Já netvrdím, že v senátu nesedí řada lidí, kteří s tím ohybem moci se ohnou taky, já myslím, že zejména mezi senátory ODS se můžou najít lidé, kteří najednou zjistí, že jsou tak jako hodně protrumpovští a jsou pro to, aby se demokracie změnila v nějaký ten machistický systém, kde síla určuje to, kdo je tím vítězem v jakémkoliv procesu, protože to je přesně to, co některým lidem vyhovuje. Na druhou stranu pořád je tady ten senát, kterého se ty volby nedotknou. A teď bude hodně záležet na tom, jakým způsobem dopadnou, kdo v té koalici s tím Babišem a s těmi jeho loajalisty bude, protože můžou to být Motoristé a může to být Stačilo, to znamená, to je otevřená politická lůza, která reprezentuje to nejhorší, co se dá v politickém spektru najít, ale říkám si, jestli by to v takovém případě bylo lepší, protože to je transparentní ohrožení, proti kterému by se občanská společnost musela postavit. Pro mě možná horší varianta, o které se také uvažuje, je, že vlastně Babiš a jeho loajalisté vytvoří koalici s nějakou transformovanou ODS, kterou povede někdo jako Martin Kuba, už se ví, že má zálusk na to stát se předsedou ODS a vystřídat neúspěšného Petra Fialu po volbách. A v takovém případě vznikne něco, co pro spoustu lidí v České republice bude bráno jako přijatelné, když to bude nějaká koalice, kterou bychom mohli nazvat jako koalici národního smíření nebo národního porozumění, kde budete mít tu ODS, která je pro spoustu lidí přijatelnou politickou stranou a vedle toho Ano, které se znormalizuje tady tímhle způsobem. A to by mi možná přišlo ještě horší, protože v ODS, když vidíte, jak tam lidé typu Vondry a dalších, vůbec se nebavím o Zahradilovi, jak tleskají tomu, jak Trump a jeho sorta tady těch techno-oligarchů začali destruovat situaci ve Spojených státech. To mi připadá možná ještě horší než otevřená koalice s radikálními populisty. Protože si myslím, že občanská společnost v České republice přece jenom vykazuje známky velké míry rezistence, což na Slovensku je skutečně úplně jinak.

Jan Čulík: Já právě si nejsem úplně jist. Samozřejmě já to vidím trošku nepřímo, ale když to člověk sleduje na těch sociálních sítích, já si myslím, možná bych to asi neměl číst, ale většina toho, co já vidím na sociálních sítích od českých politiků i veřejnosti, jsou neuvěřitelné pitomosti a zdá se mi, opravte mě, jestli se mýlím všichni, Bobe, vy se pohybujete ve své bublině, kde je to v pořádku. Já taky vím, když jedu na ty české univerzity vyučovat, tak i ti studenti i ti učitelé jsou rozumní lidé. Jenže bohužel se mi zdá, že to, co převažuje v té společnosti je šílené a v tom šíleném prostředí to, co bychom považovali za normální názor, totiž založený na faktech a tak dále, začíná být viděn jako excentrický. Tak já nevím. Ještě potom je ta druhá věc, že potom jsou lidi, kteří jsou velmi pro demokracii. A ti na těch sociálních sítích nadávají těm babišovcům, že když je budou volit, tak jsou blbí. A ohrozí tím demokracii. Napsal jsem pod pana Mitrofanova, vy si opravdu myslíte, že když tohle budete tady říkat, že je přesvědčíte, tím, že jim říkáte, že jsou blbí, aby pro toho Babiše nehlasovali? Pane Kartousi, vidím, že se mnou asi nesouhlasíte.

Pane Sybero, tedy nejdřív, dobře, OK?

Albín Sybera: Pardon, že jsem takhle nezdvořile do toho vstoupil, ale já bych možná jenom v rychlosti bleskově upřesnil. Já jsem měl na mysli srovnání, když jsme odstartovali tu diskuzi mezi Českem a Slovenskem, tu trajektorii na Slovensku z roku 2023, to znamená v době před volbami, které přinesly Roberta Fica k moci. A tady to skutečně mně připadá, že ta paralela je velmi výstižná s tím Českem, kde máme taky nepopulární vládu Petra Fialy a nadto, jak právě teď pan Čulík zmínil, teď tady máme k tomu ještě situaci, kdy v tom nejenom domácím, ale i v tom mezinárodním politickém diskurzu převládají konspirátoři. Dezinformace se staly mainstreamem a jak právě teď vidíme ve Spojených státech amerických, kde Donald Trump dezinformátor, konspirátor, se stal prezidentem celé země. A v téhleté situaci já si skutečně nejsem jistý, jestli spoléhat se na to, že - a teď nemluvím z hlavy o nějakých konkrétních číslech, ale dejme tomu v Česku věří o pět procent lidí méně dezinformacím než na Slovensku, tak top je to, co nás jakoby spasí. To si skutečně nemyslím. Naopak myslím si, že situaci, kdy politický diskurs natolik dezintegruje, že může ohrožovat až samotnou Evropskou unii, tak tadyhle to jsou už opravdu detaily, nuance, že ta skutečná otázka je v tom, jestli to dokáže Evropská unie ustát.

Jan Čulík: Pane Kartousi.

Bohumil Kartous: No samozřejmě. To nezávisí taky mimochodem jako úplně na nás. My Česká republika jako středně velký stát evropský, nemáme naši budoucnost úplně v rukou vlastních, dokonce v mnoha ohledech. To, co si myslí česká politická reprezentace, v zásadě je irelevantní, protože na tom zase tolik nezáleží a je to v zásadě jenom takové nějaké předstírání toho, že tu moc skutečně můžou vykazovat. Teď mluvím vůbec o ovlivňování politické diskuze v Česku, protože ta je plně v rukou lidí jako je Zuckerberg nebo Musk, to znamená lidí, kteří nespadají vůbec pod jakýkoliv vliv české politické scény nebo jurisdikce.

Jan Čulík: No mě fascinuje, že na toho skáču, jak velmi rychle se spousta lidí v Čechách vrhla na tu trumpovskou scénu, jak lidi tam jásají nad tím, že Trump přinesl svobodu! Absolutní kraviny.

Bohumil Kartous: tomu rozumím, ktomu se taky dostanu. Ale na těch detailech si myslím záleží, protože v evropských společnostech máme velmi různou míru resilience právě proti antidemokratickým tendencím. Čím více jdeme v Evropě, na východ nebo na jihovýchod, tím horší to je, a když se podíváme na míru rezistence takových zemí, jako jsou skandinávské země, nebo některé země západní Evropy, i ta reakce v Německu v současnosti na Muskovo hajlování jako velmi významná, jednoznačná, tak můžeme vidět, že v Evropě pořád je jakýsi potenciál k tomu vzdorovat tady tomu americkému trumpismu se všemi těmi jeho negativními vlivy, které to má. A i do toho spadá jakási schopnost české občanské společnosti být rezistentnější než v řadě jiných zemí bývalé střední a východní Evropy. I proto možná máme trošku stabilnější systém. I proto ten nejoblíbenější populista je Babiš, který není tak radikální jako někteří jiní. Tím neříkám, že on nemůže způsobit zásadní škody demokracii. Může, ale jenom si myslím, že i na tom detailu hodně záleží, do jaké míry je udržitelnost demokracie v Česku něco pravděpodobného.

A teď to, co říkáte o sociálních sítích. No ano, já si uvědomuju, že samozřejmě žiju v nějaké bublině. Ale i ty sociální sítě vytváří nereprezentativní jev, protože ten digitální mob, ten digitální dav, taková ta digitální uřvaná část společnosti, tak ta je na sociálních sítích významně neprezentovaná proti většině, ale to, co jde v České republice, je mobilizace té většiny, o které vím, že je to většina, většiny, která je prodemokratická. K tomu, aby si pochopila, že nemůže zůstat mlčet.

Jan Čulík: Až na to, že tam v podstatě není žádná strana, která by se opravdu chovala demokraticky.

Bohumil Kartous: I tohle může být součástí nějaké transformace .Když se na to podíváme zase z hlediska nějakého okna příležitostí, tak i nějaký katastrofální výsledek příštích parlamentních voleb může vést k nějaké transformaci na politické scéně. Znovu, uvědomuji si, jak velmi složité to může být. Uvědomuju si to, že my nemáme v současnosti žádnou seriózní levicovou stranu, která by byla zastoupená ve sněmovně, respektive vůbec v parlamentu a zjevně se vůbec nechystá nějaká renesance v tomhle ohledu, protože sociální demokracie je v totálních troskách a o zelených nikdo neví a podle mě jsou zásadně nevolitelní, protože je nikdo volit nebude kvůli tomu, že nemají šanci se dostat ani nad 3% hlasů, takže máme nepochybně velké problémy, ale minimálně v tom pravém středu může dojít k nějaké transformaci, která vytvoří nebo přinese impuls k vytvoření něčeho nového a to bych se jako -

Jan Čulík: Tam má má obrovský vliv ODS a ta je stále mafiánštější. Ještě ohledně toho Babiše. Jak říkáte, že není tak strašný jako ti lidi na tom Slovensku.

Bohumil Kartous: Není tak radikální dneska už.

Jan Čulík: Pan Haraším si dal velkou práci s rozhovorem, s analýzou rozhovoru pana Babiše na Primě nedávno. Věnoval tomu asi deset stránek. A z toho vyplývá, že to jsou neuvěřitelné bláboly, že on nedá dohromady ani jednu větu, ale hlavně, co mě děsí jak on tam neustále nadává té Evropské unii za ten green deal a za to, že se prosazují ta elektrická auta a tak dále. Jako co je to popadlo, oni vážně chtějí zničit tuhle Zeměkouli?

Albín Sybera: Já bych tomu zase dodal, zase když se vrátím k tomu tvému příměru z toho roku 2023, tak na tom Slovensku taky panovala spousta hlasů, které říkaly, že ten Fico je ten Fico zkorumpovaný, ale není to ten ideolog Orbán a ta trajektorie byla potom radikálnější než mnoho lidí čekalo. To je ad 1. Potom ad 2, co mě trošku znervózňuje podobně jako pana Čulíka na tom Česku je, že tady není taková rychlá opozice z toho politického mainstreamu vůči tomu diskurzu, který se snaží Andrej nastolit , antiunijnímu diskursku, ale namísto toho tady vidíme závody ze strany Petra Fialy, kdo tedy bude na ten green deal nadávat, dštít větší síru. Což je strašně špatně. Stejně tak jako v případě nástupu Trumpa tady nevidíme nějakou konstruktivní diskuzi. Co to znamená pro Evropskou unii. Co to znamená pro Českou republiku. Tady vidíme závody mezi Petrem Fialou a Andrejem Babišem, kdo se nacpe Trumpovi víc do řiti. S tím tedy, že i když Fialovi se tam podaří nacpat i ty ramena, tak stejně ten Babiš, ale i -

Jan Čulík: Lipavský už leze kamsi. Už signalizoval, že jede do Washingtonu a bude lézt kamsi Trumpovi jako jeden z prvních. Nakonec u kariéristy to nepřekvapuje, že?

Bohumil Kartous: No já bych se na to zase podívat trošku z hlediska té vlády. Ona nemá moc jinou šanci než jednat s těmi Spojenými státy, protože oni přijdou za všemi členy Severoatlantické aliance a všem řeknou, a teď budete platit 4 až 5% a mají ještě navíc ten příklad mezi těmi Poláky, kteří už řekli, že to budou dělat. Myslím na obranu - domácího produktu. Takže já rozumím tomu, že se někdo snaží udržet minimálně nějaké . jít cestou nějakých udržitelných vztahů, jako nutnost, nemůžeme si úplně vybrat. Ty Spojené státy jsou pořád garantem naší bezpečnosti.

Albín Sybera: To ještě neznamená, že musím tleskat Trumpovi.

Jan Čulík: Nemůžu sipomoct, ne že by se mi líbil nějak Keir Starmer v Británii, který je stále pravicovější. Teď například oni taky likvidují ekologické zákony v Británii. To je opravdu moc pěkné, ale musím říct, když jsem viděl, jak Starmer gratuloval Trumpovi ke zvolení, tak to bylo o hodně uměřenější. Je zkušenější politik, než než ty doprdelistické bláboly, které tam posílal Fiala a samozřejmě tedy Lipavský taky.

Bohumil Kartous: Mám pocit, že Fiala v té první reakci byl takový dost neutrální, ale můžeme zase připomenout jeho oslavné, nebo spíš takovou obhajobu Trumpa z roku 2016, kdy on psal o tom, že to není žádná hrůza. Zřejmě vůbec nepochopil, co se co se děje a můžeme ho z tohohletoho podezřívat i dnes, že moc nechápe, o co jde. Já jsem chtěl jenom říct, že i Česká republika musí nějakým způsobem se snažit udržovat vztahy se Spojenými státy a samozřejmě mělo by to mít nějakou úroveň? Neměli bychom snižovat naši míru důstojnosti, která už je tak pošlapaná tím, že jsme vysoce provinční a teď se vracím k tomu, co čem jste oba mluvili. Že tady dochází skutečně jakémusi úplně tupému závodu, o to, kdo víc bude podlézat tomu veřejnému mínění, které je totálně odtržené od reality, ať se to týká green dealu nebo se to týkalo imigrace v předchozí dekádě, protože tam to bylo totéž. Zase takový závod hlouposti o tom, kdo víc zneužije těch nálad a víc si na nich přihřeje svoji vlastní politickou polévku.

Tak bohužel to je jakási daň provinčnosti české politické scény. Tak v tomhle žijeme a nemyslím si, že by současná vláda nějakým způsobem ještě zabránila, nebo měla vůbec nějakou schopnost nebo možnost vybřednout tady z té situace. Myslím si, že to skutečně dospěje k nějaké kampani, která bude totální špína. Si dokážeme představit, jak asi bude probíhat kampaň před těmi volbami a nemyslím si, že to má nějaké velké řešení.

Já jenom mluvím o tom, že to může přinést – může, já neříkám, že přinese, že to může přinést nějaký impuls k transformaci ale k tomu je nutné, aby se skutečně ta zatím prodemokratická většina v Česku vzpamatovala, aby se vzpamatovali skutečně z toho, že nelze sedět s prominutím na prdeli pasivně, jenom čekat na to, že se to přežene stejně jako vichřice ve Velké Británii ve Skotsku.

Jan Čulík: Právě teď mimochodem lidi, jestli slyšíte nějaký hluk, tak opravdu jsou tady děsné poryvy, 160 kilometrové, takže pokračujte pane Kartousi, no.

Bohumil Kartous: Ten poslední článek, který jsem zveřejnil a který poukazuje na 12 bodů, které ukazují podobnost mezi myšlením současné techno-oligarchie, která má toho svého starce Trumpa jako takového panáka, kterého takhle vystrkuje dopředu a ukojí jeho narcismus a tím pádem mu to úplně stačí a pak si ho perfektně dokáže zmanipulovat, protože jak už se ukázalo, tak tarify pro Čínu, cla pro Čínu už zase Trump říká, že pravděpodobně nebudou, protože mu Musk a ostatní vysvětlili, že to není v jejich zájmu.

Ten článek ukazuje na 12 velmi důležitých a jasných bodů, které ukazují podobnost mezi tím, co říká Trump nebo Musk, nebo další představitelé techno-oligarchie americké a tím, jak se definoval nacismus jako ideologie pro nějakou nadřazenou rasu, v tomhle případě to může být nějaká nadřazená privilegovaná skupina, která vytváří novou formu, plutarchie nebo plutokracie. To znamená vlády bohatých a pokud se nevzpamatují v České republice lidé a pokud nezačnou za tu svoji demokracii bojovat aktivně, to znamená i tlačit na tu politickou reprezentaci k nějaké transformaci těch slušných, té slušné části, tak v tom případě samozřejmě může dojít k tomu, že se taky dostaneme do podobné situace,v jaké je Slovensko.

Albín Sybera: Jak mají bojovat v nejvíce oligarchizované zemi v Evropské unii?

Bohumil Kartous: Je možné v rámci toho politického procesu tlačit na transformaci. Já si dokážu představit, že ty volby, které dopadnou špatně, můžou vést k tomu, že se ODS rozpadne. Já si myslím dokonce, že by to bylo žádoucí, aby se ODS rozpadla, aby vznikla nějaká nová strana, která v sobě zkoncentruje tu slušnější část ODS a ten zbytek zůstane tím hnědým, ale transparentně přiznaným. Ano, sice žijeme v zemi, která je vysoce ovlivňovaná oligarchickými skupinami, ale to ještě neznamená, že nemáme možnost vůbec nic dělat. A tak jak znám českou společnost a skutečně si myslím, že jsem do ní pronikl v mnoha ohledech, tak je to ta míra pasivity, která udržuje ty lidi v tom, že si říkají, že to je pořád ještě dost dobrý na to, než aby zvedli zadek a šli sami nějakým způsobem pomoct.

Albín Sybera: A není ta pasivita právě způsobená taky tou oligarchizací, která kompletně rozmlátila ty volitelné politické strany, naprosto je odsoudili k marginálnosti a ovládli média.

Bohumil Kartous: Nejenom to. V jejich zájmu je, aby lidé zůstali v tom klidu, v té pasivitě nadále, protože v tom okamžiku přesně, jak to vždycky chtěl Klaus, tak si mohou tu moc mezi sebou krásně rozdělit, moc a vliv. A tím pádem můžou v klidu transformovat ten zítřek.

Albín Sybera: Jinými slovy česká společnost potřebuje slovenský scénář.

Bohumil Kartous: No já si myslím, že bychom potřebovali facku. Aby se ta česká společnost probrala, protože zjevně ji ještě nedostala. Zjevně pořád ta většina sestává v takovém klidu a tím pádem pasivitě, protože si myslíš, že to přejde a že se podaří něco udržet. Ale oni si neuvědomují, že že už jsme za hranou toho, co kdy to je udržitelné, že to, co se stalo ve Spojených státech a to, co se ve Spojených státech děje, se velmi významně přenáší i k nám a že to je důkaz, že to je symptom toho, že demokracie se dostala na hranu udržitelnosti.

Jan Čulík: Mě fascinuje, pane Kartousi, vy jste napsal v jednom článku nedávno, že židi si taky mysleli, že to ten Hitler nemyslel vážně a já to zase dneska ráno viděl v jednom článku na Českém rozhlase, že to ten Trump přece nemyslí vážně. Ti lidi se zbláznili a teď jsem ještě chtěl říct, k tomu: ano, co mě fascinuje jak lidi důvěřují strašně v Čechách těm oligarchizovaným mainstreamovýn médiím, to je pro mě naprosto neuvěřitelné a řeknu vám jednu věc, když se pořád ve svém gerontském stavu vracím do minulosti. Já si vzpomínám na konec sedmdesátek, doba kolem Charty, ta Charta 77 se šířila, ten dokument a člověk si říkal, jak oslovit lidi, jak se s nimi spojit. Tehdy nebyly žádné sociální sítě a člověk byl úplně bezbranný. A říkal, já mám třicet kamarádů a dál se to nedostane. Dneska je přece úplně jiná situace. Já vím, že ty sociální sítě jsou manipulované tím Muskem a Zuckerbergem, ale nicméně ještě pořád tady jsou a lidi by tedy mohli nechat přestat na sobě dříví štípat a něco dělat, ne?

Bohumil Kartous: Já si myslím, že mimochodem z hlediska udržitelnosti demokracie v Evropě, by bylo velmi záhodno a teď to momentum nastalo, se snažit vytvořit evropskou sociální síť, protože my nemáme šanci. My nemáme šanci, reálnou šanci, proti tomuhle bojovat v okamžiku, kdy diskuze společenská je ovládána lidmi, jako je Zuckerberg nebo Musk. Kteří si stoupli za toho Trumpa a řekli, a my s tímhle pánem teď půjdeme svou vlastní cestou a svoji vlastní linií. Ono už se to reálně děje. Mně začal z ničeho nic, dokonce byl zajímavý článek, v Guardianu to bylo nebo někde jinde, jak se začal mnoha lidem na Instagramu objevovat najednou Trump? Přitom oni ho nesledovali.

Albín Sybera: Všímáte si, že se zase dostáváme k tomu, co už nejenom my, ale jiní komentátoři nazvali, že se tady schyluje k velmi zásadní bitvě o Evropu a jednou z těch odpovědí je nejenom evropská sociální síť, ale už jsme o tom taky hovořili, evropská veřejnoprávní média spojená a především evropská federace.

Jan Čulik: Jak o tom mluvil ten pan filozof, pan Zala, s nímž pan Sybera nedávno hovořil. Pánové, čas se naplnil, musíme skončit. Ještě k tomu, jestli každý můžete říct stručně jednu dvě věty, abychom skončili.

Bohumil Kartous: Já můžu jenom zopakovat to, že naši budoucnost pořád máme ještě ve svých rukou, byť se nám pomalu prolíná mezi prsty a někam plyne. Ale pokud se ještě vzpamatujeme jako Evropa, ne, nejenom jako Česko, tak si myslím, že můžeme udržet to zásadní. To znamená vysokou míru demokratičnosti. Ale pokud to necháme koňovi a necháme to být tak, jak to je a necháme to na majitelích sociálních sítí, jakým způsobem během následujících čtyř let zdestruují společenskou diskusi v evropských zemích, tak se nemáme moc na co těšit.

Albín Sybera: Já se já se pokusím taky skončit pozitivně přes ten veškerý pesimismus, který kolem nás panuje. My jsme nikdy v dějinách v Evropě neměli takové nástroje k tomu zajistit si prosperitu pro budoucí generace, jak máme teď díky Evropské unii a to bychom měli udržet.

Jan Čulík: Děkuju vám. Vážení přátelé, děkujeme vám za pozornost. Na shledanou.

0
Vytisknout
3536

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2025