Kdy se Fiala pochlapí, sdělí občanům, že Trump je přímou bezpečnostní hrozbou republice, a začne proti tomu jednat?

29. 3. 2025

 
Trump všechno likviduje. Světoví politikové  musí říct pravdu o tom, co to znamená
 
Britský premiér není ke svým občanům otevřený ze strachu z reakce Washingtonu, ale tato krize vyžaduje upřímnost, varuje Jonathan Freedland.
 
Boris Johnson je pro Keira Starmera nepravděpodobným vzorem. V jedné věci měl bývalý premiér Boris Johnson pravdu. Tento týden před pěti lety Johnson promluvil k zemi v přímém televizním projevu, který vyjadřoval vážnost hrozby covidu, které Britové tehdy čelili, a připravil je na bolest, která přijde. Nyní musí Starmer udělat totéž, ne proto, že se blíží pandemie - ale proto, že je tady Donald Trump.

To šestiminutové Johnsonovo video poselství bylo transformativní. Signalizovalo, že jsme vstoupili do výjimečného období, v němž už nebude platit téměř vše, co jsme považovali za samozřejmé - včetně základních lidských svobod. „Musíte zůstat doma,“ řekl a my jsme to až na výjimky udělali. Johnson tuto oběť zarámoval jako akt vlastenectví a implicitně se opíral o vzpomínky na solidaritu v duchu druhé světové války: „Vím, že stejně jako v minulosti ... lidé této země tuto výzvu přijmou.“ Všechno to začalo oním televizním projevem.

A teď si představte, že by Starmer uchopil současný okamžik stejným způsobem. Správný čas  nastal hned poté, co Trump v Oválné pracovně ponížil Volodymyra Zelenského, kdy lidé mohli na vlastní oči vidět amerického prezidenta, jak ničí pořádky po roce 1945. Ale ještě není pozdě.

Každý den přináší nové důkazy o Trumpově hrozbě, ať už jde o to, že USA nacházejí stále urážlivější způsoby, jak dát najevo, že opouštějí své spojence za Atlantikem - včetně opakování záměru zmocnit se v Grónsku evropského území -, nebo o ničení světového obchodu prostřednictvím cel uvalených zřejmě z rozmaru. Starmer si mohl vybrat kterýkoli večer, aby projevem k občanům v televizi popsal hrozbu.

„Chci k vám dnes večer promluvit, protože ve střetu diktatury s demokracií na našem kontinentu změnily USA stranu,“ mohl by začít. Mohl by vysvětlit, že když se Washington postavil do jedné řady s Vladimírem Putinem, musí se nyní změnit způsob, jakým se Británie brání - a mnoho dalšího. Mohl by varovat, že tato nová éra od nás bude vyžadovat hodně, že to nebude snadné. Na závěr by mohl slíbit, že to zvládneme společně, stejně jako jsme to zvládali dříve: „Jsme hrdý, nezávislý národ a tváří v tvář tomuto novému nebezpečí budeme jednotní.“

Představte si, jaký prostor by to vytvořilo. Poté, co by Trumpa označil za jasné a aktuální nebezpečí, by Brity připravil na novou éru zbrojení, která je jistě nutná, má-li se Británie ochránit ve světě, kde se USA chovají spíše jako nepřítel než přítel. Pokud jde o placení za tyto zbraně, Starmer by popsal novou situaci, v níž již neplatí dřívější pravidla, která svazovala britskou politiku. 

Takže stejně jako pandemie umožnila Johnsonovi přesvědčit konzervativce, historicky alergické na státní zásahy, aby vydali stovky miliard na udržení fungování ekonomiky, tak by Starmer mohl předložit vlastní argumenty pro radikální kroky, které si vyžádala Trumpova smršť.

V nejdrastičtějším případě by ministryně financí Rachel Reevesová   oznámila, že ruší limit na státní zadluženost, který si sama uložila. Pokud by tím riskovala zvýšení úroků z britského dluhu, mohla by zvolit jiný způsob, jak zaplatit za zbraně: daň z bohatství pro nejbohatší.

Namísto toho, protože se jí nepodařilo vylíčit situaci jako okamžik národní nouze, neučinila ani jedno, a vláda raději přenesla břemeno zvýšených výdajů na obranu na ty nejzranitelnější, ať už doma, prostřednictvím jejích škrtů v dávkách pro zdravotně postižené a nejchudší, nebo v zahraničí, snížením rozpočtu na zahraniční humanitární pomoc.

Pokud by však labouristé dostatečně důrazně popsali Trumpovu hrozbu a přesvědčili voliče, že se vše změnilo, otevřely by se jim nové možnosti, včetně kroků, které by kdysi byly tabu. Při pohledu do kamery by Starmer mohl zemi říci, že jsme pro brexit hlasovali téměř před deseti lety, kdy byl svět úplně jiný. Tento svět zmizel. Nyní, když se zdá, že Bílý dům usiluje o rozpoutání globální obchodní války, musíme stát při našich nejbližších obchodních partnerech, ne se od nich oddělovat. Stejně jako nebyl prostor pro staré thatcherovské řeči o malém státu, když udeřil covid, tak nyní není prostor pro nenávist vůči EU.

Trumpovo chování však nenechává nikoho na pochybách: k veřejnému distancování od  něho  nakonec bude muset dojít. Lepší je začít s tímto procesem nyní a usilovat o budoucnost, v níž my i naši evropští sousedé získáme více tvrdé síly a naše nejhlubší spolupráce bude probíhat s nimi, partnery NATO, kteří zůstanou věrni alianci.

Jednou nám to musí dojít. Steve Witkoff, Trumpův zvláštní vyslanec a kamarád, se to tento týden snažil říci jasně, když Starmerův plán na vytvoření mezinárodních vojenských sil na podporu příměří na Ukrajině odmítl jako „pózu“ a označil jej za „zjednodušený“ výsledek toho, že si Starmer a další myslí, že „všichni musíme být jako Winston Churchill“. Ve stejném rozhovoru Witkoff řekl, jak moc se mu „líbí“ Putin, kterého chválil jako „laskavého“, „superchytrého“ a „přímého“, a poté prozradil, že ruský vůdce si objednal jako dárek portrét amerického prezidenta.

Tak už by to všechno mělo být jasné. Pokud jde o Trumpa, měl by se Starmer řídit nesmrtelnou radou, kterou dostala Miranda televizním seriálu v Sex ve městě, smířit se s tím, že „on tě prostě nemá rád“, a podle toho se chovat.