KVIFF 2025: Hore je nebo, v doline som ja
10. 7. 2025 / Jan Čulík
Patnáctiletí se chovají jako všichni patnáctiletí – baví se, hádají se, jezdí o závod na svých mopedech, opravují je, chovají se haurovsky, anebo zase ne. Z pětice kamarádů se film soustřeďuje na Eňa, který má z nevysvětlených důvodů jméno Enrique. (Motiv matky s dospívajícím synem, bez otce, jsme tu měli už v Karavanu.) Eňo ve vesnici žije, je jaksi od matky odhozen, u své babičky. Rád by žil s matkou, ta ho však jen občas navštěvuje a ujišťuje ho, že v městě "pro ně" vydělává peníze. Eňo pro matku pracuje: ta umísťuje ve vesnických bytech různé penzisty a Eňo jim chodí nakupovat, přináší jim poštu, atd.
Ale tento film není pouze expozicí nevzrušeného vesnického života. Vesnicí se táhnou fámy, že Eňova matka je součástí sítě exekutorů. Eňo v druhé polovině filmu začne vyšetřovat, vyfoografuje si mobilem matčin přívěsek na klíče, který obsahuje logo a jméno majitele nějaké firmy. Eňo si o té firmě a tomto člověku najde množství podrobností na sociálních sítích a zjistí, že jeho matka s tímto Tiborem vede v městě domácnost, je za něho dokonce zřejmě provdaná. Peníze, jak říká, „pro dobro svého syna“ vydělává tím, že dostane do područí majitele městských domů a bytů, kteří jsou postiženi dluhy a exekucemi, o jejich městský dům je připraví, takže už domů vlastní celou řadu, dlužníka pošle do Eňovy vesnice, kde se o něj Eňo stará.
Když Eňo zjistí, závěrem filmu, že jeho matka má celý alternativní život, konfrontuje ji s ní. "Jsi za něho vdaná? Kolik s ním máš dětí?" Ale co nadělá – je to patnáctiletý mladík. Pouto matka – syn bylo zrušeno a tím film končí.
Diskuse