Haaretz: My Izraelci jsme součástí mafiánské zločinecké rodiny. Naším úkolem je bojovat proti ní zevnitř

3. 9. 2025

 
Fyzické ničení zastavěného prostředí Gazy je systematické – dům za domem, veřejná budova za veřejnou budovou, infrastruktura za infrastrukturou. Přemýšlejte o svém vlastním sousedství – o škole vašich dětí, místní klinice, nákupním centru, hřišti, parku, kancelářských budovách a obytných blocích. Představte si, že to všechno, absolutně všechno, zmizelo. Žádné domovy, žádné sousedství, žádná komunita. Taková je situace v Gaze.

Místo, které bylo domovem pro více než dva miliony lidí, se stalo jednou velkou zemí nula. Školy, kliniky, obchody, infrastruktura pro zásobování vodou, elektřinou a kanalizaci, silnice a chodníky – vše se proměnilo v popel a prach. Podle analýzy satelitních snímků bylo 70 procent budov v pásmu Gazy zcela zničeno nebo poškozeno natolik, že je nelze používat – a to ještě před dalšími fázemi kampaně, předtím, než se naplní slib ministra obrany rabínům náboženského sionistického hnutí, že „Gaza bude vypadat jako Beit Hanoun“.

Úmyslné a záměrné bránění vstupu potravin a humanitární pomoci do Gazy; rozebrání mezinárodního systému pomoci, který distribuoval zásoby na stovkách míst po celém pásmu, a jeho nahrazení pouze čtyřmi distribučními místy – třemi na jihu a jedním uprostřed, žádným na severu – to vše s cílem donutit obyvatele Gazy k vysídlení. Jako psi vedeni z domu na dvůr s miskou jídla. Počet hladovějících je nepředstavitelný. Záběry jsou mrazivé. Zastavují člověku puls. Izrael ničí Gazu.

Jak tedy může člověk dál žít jako součást kolektivu, který provádí vyhlazování? Jak se ráno probudíte a podíváte se do očí obchodníkovi, který se právě vrátil z rezervní služby, vojákovi v kavárně nebo sousedovi, který vyvěsil nápis „Společně zvítězíme“?

Nejjednodušší je podívat se na Ben-Gvira nebo Smotriche a cítit, že to s námi nemá nic společného. Nejpříjemnější je myslet na tyto dva malicherné fašisty, kteří – na rozdíl od svých italských nebo německých protějšků – nemají ani třídu, ani estetiku, pouze surový rasismus a sadistickou krutost, a cítit se uklidněni. Nejjednodušší je posmívat se Smotrichovi, který poeticky hovoří o tom, jak morální je vyhladovět dva miliony obyvatel Gazy a jak přijatelné je obětovat rukojmí. Nejjednodušší je pohrdat Ben-Gvirem, který si libuje v myšlence etnických čistek (které nazývá „podporou migrace“), a říkat si, že to nás nereprezentuje, že to nejsme my.

Ale zločinný, trestný a neodpustitelný projekt zničení Gazy je projektem celého Izraele. Nemohl by se uskutečnit bez spolupráce – ať už aktivního přispění nebo mlčení – všech částí židovské izraelské společnosti. Vláda si zajistila loajalitu k tomuto zločinu hned v prvních dnech války, kdy se formovala podoba izraelského útoku na Gazu: totální útok na vše, co patří Gazanům, bez předstírání, že se zaměří pouze na vojenské cíle. Tehdy, když hlasy varující před válečnými zločiny byly přehlušeny válečnými bubny, byly všechny segmenty společnosti připoutány ke spoluvině na tomto zločinu.

Stejně jako rekruti mafie, kteří na příkaz šéfa musí zastřelit obchodníka, který nezaplatil výpalné, a tím uzavřít krvavou smlouvu – s krví někoho jiného – s „rodinou“, tak i stovky tisíc Izraelců se přidaly k výzvám k bombardování, ničení, vymazání a vyhladovění. Stovky tisíc lidí, na nichž leží přímá odpovědnost za vyhlazení, a miliony lidí, na nichž leží nepřímá odpovědnost, vázaní zločinnou smlouvou, vázaní jejím popíráním a – když popírání již není možné – jejím ospravedlňováním.

Dnes není a nemůže být žádná pochybnost o tom, co se děje v Gaze. Izrael páchá zločiny proti lidskosti v mrazivém měřítku. Ničí veškerou infrastrukturu, která umožňuje život v pásmu, a podrobuje hladomoru jeho obyvatele. Oficiálně prohlašuje svůj záměr etnicky vyčistit Gazu, nebo, jak to nazývá Netanjahu – izraelský Darth Vader, který se zcela poddal temné straně síly – realizovat „Trumpovu vizi“.

A i teď, když je již vše jasné, když je velmi obtížné odmítnout tvrzení, že pácháme genocidu, Izraelci jako celek zatahují oponu a pokračují v každodenním životě. Všimněte si: ani jedna izraelská profesní asociace se neodváží morálně protestovat proti zničení Gazy.

Ani Izraelská lékařská asociace, která nechutně mlčí tváří v tvář systematickému ničení zdravotního systému v Gaze a zabíjení více než 1 500 zdravotnických pracovníků, ani učitelské organizace, jejichž mlčení k úplnému zničení vzdělávacího systému v Gaze (základního, středního i vysokého) učí izraelské studenty, že ne všichni lidé se rodí k obrazu Božímu.

Ani Izraelská advokátní komora, jejíž předseda může požadovat zatčení ministra spravedlnosti za to, že vyměnil zámky na jeho kanceláři, aby ponížil generálního prokurátora, ale nevidí důvod, proč se vyjádřit k plánům izraelské vlády na přesídlení obyvatelstva a vyhladovění, k bombardování soudních budov v Gaze, k vyhladovění a týrání palestinských vězňů v izraelských věznicích, které se proměnily v mučírny, nebo k nechutné spolupráci Nejvyššího soudu s tím vším.

Jaká hanba je patřit k právnické asociaci, která bojuje za zachování „klauzule o přiměřenosti“, ale neříká nic o povinnosti umožnit humanitární pomoc hladovějícím civilistům nebo návštěvy Červeného kříže u nepřátelských vězňů.

Pokud jde o izraelská mainstreamová média, je ztráta času o nich mluvit: o těch, kteří si říkají „novináři“ a kteří se spikli, aby neinformovali o utrpení, které způsobujeme obyvatelům Gazy, což je spiknutí, které je profesním zločinem; kteří měsíce rozdmýchávali plameny války a umožňovali podněcování k páchání zločinů; kteří stále brání tomu, aby byly slyšet skutečně kritické hlasy; a kteří mlčí o systematickém zabíjení novinářů v Gaze a o odmítání vpustit novináře dovnitř, s výjimkou těch, kteří jsou součástí IDF, aby sloužili lžím mluvčího armády. Izraelská média jsou kmenovým ohněm, v jehož plamenech hoří Gaza.

Michael Corleone si myslel, že může zůstat součástí rodiny a zároveň se vyhnout životu zločince. Nakonec zdědil roli svého otce a stal se donem rodinné zločinecké organizace. Existují dva způsoby, jak se vyhnout podobnému osudu. Jedním z nich je úplně se od rodiny odříznout. Mnozí tak učinili v posledních dvou letech – opustili zemi a začali nový život v jiných společnostech. Existuje však i jiná možnost: bojovat proti rodině. Opravdu s ní bojovat. Pochopit, že v této fázi je rodina nepřítelem.

Problémem, připomínám, nejsou Ben-Gvir a Smotrich. Zlo vychází z mnoha bašt takzvaného „liberalismu“ v naší pokřivené izraelské realitě. Ale – a to je zásadní – existují i rebelující členové rodiny. Učitelé, umělci, právníci, novináři, lékaři, sociální pracovníci, akademici a mnoho politických aktivistů, kteří se odvážili zvednout hlas proti ničení Gazy v peticích, videích a demonstracích. Je nás málo, ale nejsme bezvýznamní.

Společně musíme bojovat proti naší rodině všemi nenásilnými prostředky. Následujme cestu Abrahama, který podle midraše rozbil modly, které uctíval jeho otec; Mojžíše, který se vzbouřil proti své adoptivní egyptské rodině, aby vedl lid otroků ke svobodě; a všech proroků, kteří káraly hříšný lid a zločinné krále. V dnešní terminologii: podporujte odpůrce, povzbuzujte mezinárodní vyšetřování a vyzývejte k sankcím a politické izolaci. Prosadit nohama to, co neprojde myslí a srdcem, zachovat ostrov lidských hodnot a především – zastavit vyhlazování Gazy.