Není lepší argument pro rušení počtu samosprávných obcí než tento

20. 10. 2025 / Jiří Hlavenka

Dle zákona o obcích musí každá samosprávná obec (tedy fakticky skoro každá obec u nás, protože i ty mini pidi dědiny jsou takzvaně “samosprávné”) zřídit finanční výbor. Tento výbor má přísně vymezenou činnost zákonem, má minimálně tři členy, předsedou musí být člen zastupitelstva, členy nesmí být starosta, místostarosta či kdokoli z úředníků, kdo má co do činění s rozpočtem.

Finanční výbor má, nečekaně, na starosti kontrolu hospodaření. Finanční výbor se musí scházet, projednávat hospodaření, má samozřejmě přístup ke všem dokumentům, k plnému účetnictví. Je za kontrolu hospodaření zodpovědný. (Další výbor, který obec musí povinně zřizovat a který pak kontroluje zejména plnění usnesení zastupitelstva, je výbor Kontrolní).

No tak vidíte! Všechno je v pořádku, rozejděte se. Obec pochopitelně měla finanční i kontrolní výbor, v obou seděli nějací domorodci a “pracovali”. Akorát si nezjistili, že z účtu někdo vybírá měsíc co měsíc dvě stě klacíků z bankomatu.

To ale není všechno. Obce mají ze zásady povinnost každoročního auditu. Tedy zvenku přijedou zkušení auditoři, kteří přece vše projdou, prozkoumají, každou škvírku prošťárají… no, tak asi tomu tak nebylo, že.

Audit (jmenuje se to “Přezkoumání hospodaření”, takže je i jasné, na co se to zaměřuje) provádí příslušný krajský úřad, ale obce mají právo tohle obejít a vybrat si vlastního auditora. Což je taky úžasné zvěrstvo: vybíráte si sami svého kontrolora. Koho vyberete? Někoho, kdo se v tom nebude moc vrtat, že… Samozřejmě že Jindřichov si vybíral svoje vlastní auditory (jsou taky obžalovaní).

Výjimka nebo to takhle funguje standardně?

Samozřejmě není standardem, že by obecní účetní vytahovala z účtu do své kapsy velké částky, byť případů defraudace obecního majetku (nejen) účetními jsou desítky. Úplná výjimka to tedy není, protože, jak se říká: “příležitost dělá zloděje”. Pokud vidíte, že starosta a zastupitelstvo jsou finančně málo gramotní, tak to prostě zkusíte…

Standardem bohužel je, že oba výbory - finanční i kontrolní - fungují zcela formálně a zejména činnost členů (je placená!) je spíše fiktivní. Jsou to prostě nějací občané obce, kteří nejsou ekonomové, kontroloři, problematice nerozumějí, mají svá občanská povolání a nejsou v problematice kontrol nijak vyškolení, nemají zkušenosti.

Samozřejmě že jsou obce, kde to funguje lépe a kde se opravdu kontroluje; ale převažující praxe spočívá ve velmi formálním přístupu, zejména ze strany členů obou výborů (pokud se někdo aspoň trošku snaží, bývá to předseda).

Takže si to shrňme. 6200 samosprávných obcí, každá má ze zákona tyto dva výbory po minimálně třech členech, takže tu máme přes 40 000 bdělých českých občanů z dědin, kteří jsou nepochybně výborní experti na kontroly hospodaření, plus 6200 každoročních auditů. Všechno stojí peníze - ne moc, ale vynásobí se to. Je to prostě podle socialistického hesla: “my předstíráme, že pracujete a vy předstíráte, že nás platíte”. Duch minulého režimu zejména z periferních regionů úplně nevyvanul, že?

Jakpak nám Jindřichov hospodaří

Je bohužel pro české obce typické, že jsou mimořádně skoupí na sdělování detailů o svém hospodaření. Rozpočet, který Jindřichov předkládá svým občanům, vypadá jako špatný vtip:

Základní provozní výdaje jsou zahrnuty pod jedinou položku “Výdaje”. Žádný rozpad, žádné rozklíčování. To kdyby svým akcionářům - a občané obce vlastně jsou akcionáři obce, můžeme se na to takto dívat - předložil šéf soukromé firmy, letí do minuty. Přitom, pozor, předkládá ho zastupitelstvo už po odhalení toho to podvodu, takže by možná někdo mohl očekávat, že výdaje rozkryjí do většího detailu… ne, nikoli.

Ještě že tu máme stát (heh), který tyto jistě-jen-nezáměrná-opominutí napravuje a zveřejňuje tzv. rozklikávací rozpočet, ze kterého můžeme už zjistit rozpad výdajů. Ten je opět krásný a typický pro samosprávné obce České republiky:

Z celkových provozních (tzv. “běžných”) výdajů obce jde celá třetina na provoz úřadu, tedy na úředníky a zastupitele obce. Nikoli na služby a rozvoj obce. Když dáme stranou transfery (tj. jen posunete peníze, které dostanete od státu na určitý účel, např. na školu a jen je tam přesunete), tak obec na vlastní zvelebování utratí ročně 14.2 mil, ale na provoz úřadu ne o moc menší částku, cca 9 mil.

Tohle je typický obrázek: peníze, které mají jít na rozvoj obce, jdou na provoz úřadu. (Toto procento je bohužel standardní, bývá i vyšší. A samozřejmě to je extrémně vysoké procento režie čili overheadu, to není potřeba dodávat).

Územní samosprávy (města, obce, kraje) získaly od státu v roce 2024 celkem 850 miliard příjmů. Třetina z toho je skoro 300 miliard; jasně, tahle částka nejde na režie, to by bylo velmi přestřelené (zejména kraje a velká města mají v tomto tu míru režií nesrovnatelně menší - největší je právě u těch nejmenších obcí!), ale jakýsi obrázek si udělat můžeme.

Ještě pro kontext z Jihomoravského kraje, kde jsem pár let “sloužil” a tak to znám: overhead, tedy režie úřadu z celkového rozpočtu činí asi 5% (též ne málo, ale rozsah činností, které kraj zabezpečuje, je fakt gigantický), přičemž platy politiků činí okolo 0.1% (jedno promile). V Jindřichově to odhaduji na 10-15% (přesné údaje nelze dohledat).

Proč tomu tak je a co s tím?

Zpět do Jindřichova: jak se to mohlo stát? Jak je možné, že si toho přes deset let (!) nikdo nevšiml? Stručná a jasná odpověď vás může překvapit: nejsou lidi. V případě zmíněného Jindřichova jde o obec v jednom z nejslabších regionů v republice (Bruntálsko). Řízení státu a obcí (včetně kontroly!) je náročné a vyžaduje to špičkové lidi, ti ale v regionech nejsou v dostatečném množství.

Tady vidím jednoznačně ten největší zádrhel. Není to ve zlé vůli, nejsou to obce plné loupežníků, vůbec ne. Naopak, je dobrá vůle obec spravovat “nejlépe jak to umíme”. Ale chybí tam personální kvalita. Samozřejmě - kde by se tam vzala? Kde by se na dědině vzali lidé, kteří dovedou pracovat s desetimiliónovými rozpočty (což je vlastně úroveň střední firmy)? To vyžaduje vysokou profesionalitu, a ta i při veškeré dobré vůli - která tam často je, to mohu z Jihomoravského kraje potvrdit z mnoha osobních zkušeností - v periferních regionech není. A pokud je, tak samozřejmě ti lidé pracují v soukromém byznysu za větší peníze, s lepší motivací.

Celé je to pak vlastně takové “hraní si na”. Jako když si děti hrají na školu nebo na nemocnici. Hrají si na doktory, ale jsou to děti. Akorát že tady jsou to dospělí a nehrají si, je to naostro.

Důvod pro redukci: kvalita, která je víc než úspory