O demokracii, vědě, inovacích a antabusu v předvečer svátku svobody a demokracie
16. 11. 2025 / Boris Cvek
čas čtení
4 minuty
Představte
si, že by Česko mohlo oslavovat jako svůj úspěch, že antabus
(disulfiram) léčí některé jinak beznadějné případy rakoviny,
téměř zadarmo, na celé planetě, v rozvojovém světě,
dostupný i těm nejchudším. Představte si, že by to lidi
spojovalo a vrátilo jim to víru ve společnost, vědu, člověka.
Nesmějte, nezuřte, v klidu si to představte. Nebuďte hned
jak paní primářka, která mému otci, tehdy mladému lékaři,
v 50. letech Penzáku, prestižní tatranské léčebně lidí
s tuberkulózou, tvrdila, že tato nemoc nebude nikdy léčitelná.
Věda přece má přinášet přelomové, zásadní,
nepředstavitelné, globální věci. Nebo má jít jen o chrlení
balastu?
Co
kdyby to fungovalo… co kdyby to bylo jako v případě
pacientky Dr. Lewisona z Johns Hopkins University v USA.
V Science (jeden ze dvou nejprestižnějších vědeckých
časopisů na světě) citují jeho zprávu: pacientka měla
metastáze rakoviny prsu po celém těle, stala se alkoholičkou a
začala brát antabus – a uzdravila se (žila deset let a zemřela
pádem z okna v důsledku opilosti, onkologicky byla
zdravá).
Existují
dva klinické testy (1993 a 2015, Francie a Izrael), dvojitě
zaslepené, randomizované, které ukazují na příkladu pokročilé
rakoviny prsu a metastazující rakoviny plic, že to funguje. Od té
doby nic, co by na ně navázalo, nic. Jsou to testy druhé fáze,
tedy testy, na jejichž základě běžně bývají nové léky
schvalovány ve zrychleném procesu (accelerated approval). Jenže na
antabusu nejde vydělat prachy. Představte si navzdory tomu, že by
to některým zoufalým lidem mohlo pomoci (vím o paní, která se
v Česku takto vrátila z hospicu, prostě ne a ne umřít).
Mohl by to být špičkový úspěch české vědy. Excelence. Já
vím: v Česku je přece každý vědec excelentní a patentů
na léky proti rakovině jsou desítky, stovky! Sypeme to jako
z rukávů!
Ale
přece… co kdyby Česko ve světě proslavilo to, že odtud vzešel
účinný lék proti rakovině, který je téměř zadarmo? Zadarmo
léčit rakovinu? Vím, je mnoho lepších inovací, tohle nejde
patentovat, takže je to vlastně zbytečné. Představte si ale
přesto, že by v Česku vznikl výzkum, který by v nejlepším
vědeckém časopise na světě ukázal úplně nový, přelomový
mechanismus účinku, kterým právě ten starý levný lék zabíjí
rakovinu. Pak by bylo možné hned aplikovat, hned vyzkoušet
v klinických testech, hned změnit svět.
Ano,
ten článek v Nature vyšel před osmi lety. Osm let. Kolika
lidem to mohlo pomoci! A o tom, jak to nešlo a pořád nejde, jednou
bude hodně co vyprávět. Vlastně jsem rád, že jsem to téma
přinesl před deseti lety na teologickou fakultu, protože jsem
nikde dosud nepotkal tak silnou víru ve vědu a v pokrok (to
myslím zcela vážně). Byl jsem to totiž já, kdo ten výzkum
začal (moji hypotézu v letech 2007-2013 testovala na Caltechu
skupina profesora Raymonda Deshaiese, a tak to celé začalo), jsem
jedním ze tří korespondenčních autorů (jediný s českou
afiliací) u toho článku v Nature a musím s tím vědomím
žít. Musím žít s tím, že co kdyby… co kdyby to opravdu
fungovalo… I to je naše demokracie. Věda, excelence, inovace.
Kdo
chce vědět více, najde informace s odkazy na hesle „Boris
Cvek“ na wikipedii, shrnutí v češtině přinesl Vesmír
v roce 2018 (na Britské listy píšu o tematice léčby
rakoviny antabusem od února 2007, už tedy téměř 20 let):
O
našem článku v Nature informoval třeba Science, zde:
378
Diskuse