Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nevratné rozhodnutí sudího Babiše a budeme čelit Německu placením tunelu

16. 11. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 8 minut

Dnešní komentář k Otázkám V. Moravce musím začít tím, že moderátor řekl, že prezident může jmenovat premiérem, pokud Babiš nesplnil jeho požadavky, třeba Havlíčka nebo Schillerovou. Musím připomenout, že prezident nemůže jmenovat premiérem nikoho proti jeho vůli. Prostě nemůže. Když Havlíček nebude chtít, nemůže být donucen. Nikdo ve studiu to nepřipomněl. Schillerová pouze zmínila, že ANO by bylo proti takovému kroku. To je ale překvapení, že?

Otázky V. Moravce měly dnes ve své první hodině v zásadě dvě hlavní témata. Prvním je Babišův střet zájmů. Ve studiu byli kromě Schillerové Rusnok, Marek a Jurečka. Všechna jména jsou dobře známa a nemusím se tedy u nich zdržovat. Rusnok mě velmi příjemně překvapil tím, jak jasně vysvětlil, v čem je problém Babišova střetu zájmů: je to jako by majitel fotbalového klubu pískal utkání svého týmu.

Jenže Schillerová vytáhla trumf: nevratnost. Babiš prý má řešení svého střetu zájmů, prý to vysvětlí veřejnosti, ale prý zatím ve střetu zájmů není, protože je stále jen řadový poslanec. Až bude jmenován premiérem, má prý podle zákona třicet dní na řešení střetu zájmů (a podotkl bych, že pokud poruší zákon, nic citelného mu nehrozí).

Problém je podle Schillerové v tom, že pokud Babiš udělá kroky k řešení střetu zájmů, budou to kroky nevratné, takže musí mít jistotu, že bude premiérem. Kromě toho Schillerová vytáhla na Jurečku, že jeho firma také brala státní dotace a že Jurečkovo řešení, tedy převést firmu na manželku, prý Babiš neudělá. Čili sudí píská zápas týmu své ženy, abych použil Rusnokovu metaforu. Z toho pak byl spor, v němž Jurečka vysvětloval, že jeho firma bere mnohem méně a že jeho rodina z těch dotací nežije, zatímco Babišova prý ano.

Dalším tématem byl rozpočet, nejprve v souvislosti s cenami elektřiny. Moderátor řekl, že Německo bude snižovat ceny elektřiny pro vybrané firmy o polovinu. Od prvního ledna. Podle Marka nová vláda, i kdyby splnila všechny sliby, tomu nemůže konkurovat. Podle Jurečky to Německu v Bruselu asi neprojde (třeba Polsko bude prý proti). Podle Schillerové bez ohledu na to nová vláda sníží ceny elektřiny tím, že z našich daní zaplatí kompletně fotovoltaický tunel (musí se platit kvůli rozhodnutí zákonodárců v roce 2010 až do roku 2030), což má být k třiceti miliardám ročně dalších osmnáct miliard ročně.

Nikdo ve studiu neřekl, co jsou to za peníze, že jde o tunel. Shoda byla snad jen na tom, že to nebude stačit. Moderátor naléhal, že Německo bude mít brutální (slovo Markovo) pokles cen elektřiny už od prvního ledna, takže nová vláda má málo času. Řekl bych, že tím hůře pro prezidenta. Rusnok podotkl, že by se měla cena elektřiny snižovat jen selektivně, prý jako v Německu. Dokonce se pohoršoval nad tím, že by se tak měly dotovat prosperující firmy. Podle Marka by bylo dobré koordinovat postup s Německem, vejít s ním v kontakt v této oblasti. Mohli bychom třeba, říkám si, poprosit Němce, aby nám pomohli platit naše tunely.

Jurečka se rozohnil, pokud jde o stav elektrické sítě. Prý je to dluh Sobotkovy vlády. Prý s tím Fialova vláda taky nic neudělala. Ale brzy se rozohnil ještě více, když vysvětloval, že Fialova vláda je tak úžasná, že zvládá stavět dopravní infrastrukturu tak rychle, že na to bohužel chybějí peníze. Čili uznal, že tam chybí 37 miliard. Podle Jurečky je obecně problém, že rezorty pořád něco chtějí a že s takovou nelze rozpočet sestavit. Najednou jsem si uvědomil, že před snížením daní o 150 miliard ročně nebylo tedy možné žádný rozpočet sestavit. Pocítil jsem úlevu, že konečně to jde, že naše demokracie se konečně uzdravila. A jistě by se rozpočty sestavovaly mnohem lépe, kdyby byly příjmy nulové. Prostě by se řeklo rezortům, že pořád něco chtějí, a nic jim nedáme.

Schillerová samozřejmě útočila na Fialovu vládu, Jurečka ji hájil. Ze všech hádek bylo jasné, že chybějí peníze, strašně moc peněz chybí. A co? Nic. Vůbec nic. Není to téma. Podle Jurečky dopravní stavby prostě odložíme! Všechno se točí kolem toho, zda bude, nebo nebude, vyšší schodek, zda nová vláda splní své sliby atd. Marek a Rusnok se shodli, že nová vláda bude muset novelizovat zákon o státním rozpočtu. Schillerová prohlásila, rezolutně, že rozpočet 2026 je tak jako tak Stanjurův a nová sněmovní většina v něm nebude moci uplatnit svá opatření proti šedé ekonomice. Daně Babišovi samozřejmě budou sníženy a tunel placen bude. Není tohle ta demokratura (slovo z Krylovy písně Braniboři v Čechách), která má podle Krylovy písně ze začátku 90. let místo srdce tlamu?

Co byl vlastně ten solární tunel? Cituji z Investigace.cz:

„"V březnu 2010 totiž padla Topolánkova vláda a vystřídal ji úřednický kabinet Jana Fischera s ministrem průmyslu Vladimírem Tošovským, nestraníkem nominovaným ČSSD. „Neměli většinu ve sněmovně, odmítali dělat zásadní změny,“ vysvětluje nepružnost kabinetu Němeček a dodává: „Říkali nám, spočtěte to, připravte, hledejte pro změnu zákona podporu ve sněmovně.“ Představitelé ERÚ pak podle něj žádali o audience v hospodářském výboru sněmovny, předkládali výpočty, scénáře. Když tenkrát na jaře mluvili o tom, že se v krátké době postaví elektrárny s výkonem 1 800 MW, nikdo jim nevěřil.

Hlavní boom začal v polovině roku 2010, každý, kdo měl peníze, stavěl. Pro spoustu lidí, kteří podnikali v jiném byznysu, byla solární elektrárna atraktivní příležitost, jak zhodnotit volné prostředky,“ popisuje Němeček. „Rozkřiklo se, že to funguje, je to garantované státem, tak do toho šli.“ Odhad ERÚ, kterému politici nechtěli věřit, byl nakonec ještě při zemi – do konce roku 2010 vznikly solární elektrárny s výkonem bezmála 2 000 MW.

„Politici to dlouho podceňovali, říkali nám, že jsme se zbláznili, že to nafukujeme. Přesvědčilo je, až když při svých cestách po Česku na vlastní oči viděli, jak fotovoltaických panelů přibývá,“ říká Němeček. „Navíc kdekdo z nich měl tehdy nějakého známého, který měl v tomto byznysu nějaký záměr, bylo to zřejmé.“ Když se zákon konečně měnil, poslanec ODS Ondřej Plašil například žádal, aby se nižší výkupní cena ještě nějakou dobu netýkala velkých elektráren.

Boom solárních elektráren navíc zvýšil cenu elektřiny pro konečné spotřebitele, firmy a domácnosti – právě ti platí příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů – dvacetkrát. Z 28 korun za MWh v roce 2006 částka vyletěla až na 583 Kč v roce 2013. Stát později stanovil strop tohoto příspěvku na 495 k

Kč, zbytek se doplácí ze státního rozpočtu, celková částka pak ročně vyjde na víc než deset miliard korun. Solární elektrárny tak ukously tři čtvrtiny z podpory obnovitelných zdrojů – ve skutečnosti ale vyrábějí jen čtvrtinu energie.

Zákon se nakonec sice změnil, jenže pozdě a radikální snížení výkupní ceny stihl ERÚ vyhlásit až pro rok 2011. Policie se během následného vyšetřování zabývala i tím, zda politici nebyli pomalí právě proto, že solární elektrárny sami skrytě vlastnili. „Žádná velká zjištění tam nebyla,“ říká Radek Mezlík, který na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci dozoroval řadu solárních kauz."

Zdroj: https://www.investigace.cz/rozlet-a-pad-slunecnich-podnikatelu/

p { margin-bottom: 0.1in; direction: ltr; line-height: 115%; text-align: left; orphans: 2; widows: 2; background: transparent }