Čtyři roky jako test výdrže lidskosti....
24. 2. 2026 / Pavel Veleman
čas čtení
2 minuty
Ne zlí, ne dobří, tak něco uprostřed... Chvíli oheň v nás a hned zase led, ne živí, mrtví ne, tak něco uprostřed..(."Viktor Dyk a Vladimír Merta")
Ta česká povaha má své výšiny a ještě větší hlubiny, hlavně nevydržíme dlouhodobě být pevní...Vše chvilkové, spíše karnevalové, často nekoordinované, nefunkční, vše potřebné v této zemi podfinancované a do toho všude tlapy neschopných a zlých politiků, kteří využívají vše pouze účelově...
Tak nějak vidím ty čtyři roky naší pomoci, nepomoci čím dál více opuštěného lidu Ukrajiny, jejich nesmírné odvahy, obětí a statečnosti...
Představuji si naši smutnou zemi v současné mravní kondici v této hrůze války a vidím několik týdnů, možná měsíců obrovského boje, vznosných slov, hrdinství menšiny, která se díky pasivní až "kolaborantské" většině ( v České republice by se tomu říkal pragmatický pohled na situaci) unaví tak rychle a ten konec bych opravdu nechtěl vidět..
Nějak mám pocit, že by dnes již seděl na Hradě nějaký "Klaus/Husák"a národ vítal s mávátky Putina, stejně jako vítal Brežněva...Potom by se šel ožrat, nadávat do hospody, vybít tu frustraci ponížení v sebezničujících životech, bohatí, chudí, všichni zase pospolu...Raději si to nepředstavovat...
Ukrajina ukázala takovou vnitřní sílu obyvatelstva jak v zemi samé, tak v zemích, kam uprchli... Česká politická pomoc těmto uprchlíkům byla nedostatečná, sledoval jsem se zděšením ten amatérismus, kdy jsme nebyli schopni třeba využít jejich profesní potenciál, školství nevi kudy kam s dětmi z Ukrajiny... Ta šílenost jménem Romové z Ukrajiny a Hlavák...
Jenže jak chtít funkčnost systému sociální politiky v zemi, kde ze sociální politiky nefunguje prakticky nic a zavalené úřady práce vlastně jsou v permanentním stavu jakéhosi předkolapsu, který se řeší dalším a dalším posouváním termínu alespoň trochu funkčního stavu...
Kdo chce opravdu poznat, jak pomoc fungovala, funguje a jak ji vnímají aktéři terénu ( patřil jsem také mezi ně) společně s uprchlíky, nechť zakoupí knihu Saši Uhlové " V pasti české pomoci" - tam je skutečně pravda, kterou jsem zažíval nejen já...Tak lehké to je přátelé a přítelkyně, dostat se k objektivní pravdě...
.Těm všem ostatním ( 3/4 obyvatelstva podle průzkumu), kteří mají pocit, že pomoci bylo moc a Ukrajina si ji nezaslouží, přeji , aby je nikdy nepotkala válka, jelikož jejich mravní selhání by bylo tragické pro všechny!
Sláva Ukrajině 
431
Diskuse