Reportér: Smutek a bolest v Libanonu, kde válka a krveprolití pokračují. Příbuzní svírají fotografie svých blízkých, kteří jsou mezi desítkami obětí ničivých izraelských útoků ze středy. V hlavním městě Bejrútu se obyvatelé stále vyrovnávají s rozsahem útoku. 

"Dům a jiné věci lze nahradit, ale rodiče, děti nebo manželka, to jsou ty nejdůležitější věci. Skutečným problémem je tělo a duše. Kéž nám Bůh nahradí naši ztrátu."

Izraelské bombardování Bejrútu se pod tlakem USA prozatím zastavilo. Pokračuje však na jihu Libanonu, stejně jako raketové útoky Hizballáhu přes hranici. Probíhající násilí zde představuje jednu z prvních hrozeb pro jednání mezi Íránem, který Hizballáh podporuje, a Amerikou, která mají začít zítra. Viceprezident JD Vance však zněl optimisticky, když odjížděl na jednání do Pákistánu.

"Těšíme se na jednání. Myslím, že to bude pozitivní. Uvidíme, samozřejmě. Jak řekl prezident Spojených států, pokud jsou Íránci ochotni jednat v dobré víře, jsme rozhodně ochotni jim podat ruku. Pokud se nás budou snažit obelstít, zjistí, že vyjednávací tým není tak vstřícný."

Prezident Trump sám byl agresivnější. "Íránci si zřejmě neuvědomují, že nemají žádné trumfy," napsal. "Kromě krátkodobého vydírání světa pomocí mezinárodních vodních cest. Jediným důvodem, proč jsou dnes naživu, dodal, je vyjednávání."

Ale prozatím zůstává Hormuzský průliv, klíčová brána pro globální dodávky ropy, uzavřen Íránem. Tento úředník prohlásil, že se nevrátí k předválečnému systému kontroly. Zatímco předseda parlamentu dnes trval na příměří v Libanonu před zahájením rozhovorů. V pákistánském hlavním městě všichni očekávají, že jednání začnou. Místní úředníci zde působili jako zprostředkovatelé a nálada zůstává nadějná.

"Víme, že v regionu bude mnoho aktérů, kteří mají určitou představu, zkreslenou představu o věčné válce, o trvalé válce. Ale i tak jsou ti důležitější aktéři odhodlanější než oni dosáhnout míru."

Rozdíly mezi oběma stranami zůstávají obrovské. Trump trvá na požadavku, aby Írán zastavil veškeré obohacování uranu, což je podmínka, kterou režim důsledně odmítá, a postoj Íránu se oproti době před válkou ještě více přitvrdil. Uvnitř země možná panuje úleva, že bomby přestaly padat, ale pro ty, kdo jsou proti režimu, je naděje na budoucnost mizivá.

"Od začátku bylo jasné, že Trump sledoval své vlastní cíle, které nemusely nutně souviset s cíli íránského lidu usilujícího o změnu. Nemělo to nic společného se zájmy íránského lidu. Lidé musí pochopit, že je nikdo nepřijde zachránit, kromě nich samotných."

Tato válka si vyžádala mnoho životů a vedla k velkému zničení. Íránský režim však cítí, že z ní vyšel jako vítěz.

Moderátor:  V posledních několika minutách libanonské ministerstvo zdravotnictví zvýšilo počet obětí středečních útoků na Bejrút na více než 350. Harry Fawcett je v Tel Avivu a naše americká redaktorka Anushka Astana je ve Washingtonu. Nejprve se obrátíme na Harryho. Harry, kromě toho, že je 2 000 mil daleko, v jaké pozici se Benjamin Netanjahu nachází před těmito rozhovory?

Reportér: No, rozhodně v obtížné pozici, alespoň na domácí scéně. Tady v Tel Avivu dnes brzy  ráno zazněly sirény, když Hizballáh vystřelil raketu s delším doletem než obvykle směrem na Ašdod na jihu Izraele. Raketa byla sestřelena nad středním Izraelem, ale ukázala jednak pokračující schopnost Hizballáhu k takovým činům navzdory izraelské palebné síle namířené proti němu, jednak politickou patovou situaci, v níž se Benjamin Netanjahu nachází, protože většina voličů v Izraeli chce, aby boje pokračovaly nejen proti Hizballáhu, ale i proti Íránu, a on jim říká, že v Libanonu není žádné příměří. Zároveň musí uspokojit Donalda Trumpa, který chce, aby v Libanonu postupoval „nenápadně“. A Írán tvrdí, že boje tam musí být zcela zastaveny, aby mohla být zahájena jednání v Islámábádu. Za zmínku také stojí, že dnes uplynulo šest měsíců od uzavření příměří v Gaze a Trumpova mírová rada sdělila Hamásu, že do zítřka musí souhlasit s vlastním odzbrojením. Údajný osmiměsíční postupný plán má také vyústit v izraelský odchod z Gazy. Je nepravděpodobné, že by Hamás dal bezvýhradný souhlas, rozhodně ne v tomto časovém rámci. Je však pravděpodobně ještě méně pravděpodobné, že Benjamin Netanjahu v roce voleb stáhne vojáky z Gazy a nechá tam Hamás i íránský režim v Teheránu, i když  oba budou značně oslabeny. Co ale pak může nabídnout izraelským voličům, pokud jde o to, co může získat z jednání s libanonskou vládou, aby zajistil, že Hizballáh nezůstane v podobné situaci, pokud a až boje v Libanonu ustanou?

Moderátor: Díky, Harry. Nyní se obracíme na Anushku Astanovou ve Washingtonu, kde nové údaje o inflaci znamenají špatné zprávy pro americkou ekonomiku. Anushko.

Reportérka:  Caroline Levittová, tisková mluvčí Donalda Trumpa, nedávno řekla, že byl vždycky nejsečtenější osobou v místnosti. Někteří tomu nevěřili. Ale myslím, že tím chtěla říct, že prezident neustále sleduje televizní zprávy a čte titulky. No, dneska jsou to špatné titulky. Přečtu vám pár z nich. Inflace stoupá na 3,3 procenta, poháněna prudkým růstem cen u čerpacích stanic, a ceny benzínu v USA tlačí na spotřebitele. Inflace dosáhla nejvyšší úrovně za dva roky a je poháněna rostoucími cenami benzínu. Pamatujte, že k tomu dochází jen několik týdnů poté, co Donald Trump promluvil před Kongresem za mnou, ve svém projevu o stavu Unie, a Írán téměř nezmínil, ale dal najevo, že klesající ceny benzínu jsou ústředním bodem jeho prezidentství. 

To jen ukazuje, jakému domácímu tlaku čelí, stejně jako britský premiér Keir Starmer, který právě teď cestuje po Perském zálivu. Včera přiznal pro ITV News, že má dost toho, když činy Putina nebo Trumpa ovlivňují ceny energií u nás doma. Dnes sice tyto slova nezopakoval, ale hovořil o dlouhodobém dopadu celé této situace.

Starmer v Asii: Odjíždíme odtud s pocitem, že mají skutečnou touhu s námi úzce spolupracovat na odolnosti v oblasti obrany i ekonomiky. To je pro nás opravdu důležité, protože to má dopad na nás doma, na naši ekonomiku. Panuje zde pocit, stejně jako, myslím, ve Spojeném království, že tento konflikt nás bude definovat po celou generaci a že musíme reagovat a budeme reagovat silně.

Reportérka: Myslím, že jsme tento týden nahlédli do frustrace Keira Starmera. Proto vede úsilí o znovuotevření Hormuzského průlivu. Je to stejná otázka, která trápí Donalda Trumpa. Lidé zoufale touží po tom, aby to skončilo, aby se globální ekonomika uklidnila. Ale červené čáry obou stran jsou stále dost daleko od sebe.

Vytisknout