Já prostě jsem vědec, ať se vám to líbí, nebo ne

21. 5. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
30750
Umělá inteligence mě poučila, že se prý o mně v české odborné veřejnosti říkalo a snad i stále říká, že nejsem skutečně zásadním autorem článku, který byl v Nature publikován o mechanismu účinku disulfiramu (antabusu) proti rakovině. Zdůvodnila to mimo jiné 1. závistí, 2. nemám granty, 3. nedělám v laboratoři.

Tady bych rád zdůraznil, že bez grantových prostředků Jiřího Bártka a bez experimentální práce na prvním místě Zdeňka Škrotta by ten článek neměl nejmenší šanci vzniknout. Oba zmínění (a nejen oni… vše je popsáno v článku níže a také přímo v tom Nature je přesně vyjmenováno, kdo co dělal) přinesli taky zásadní intelektuální vnos. A právě intelektuální práce je ve vědě tím hlavním kritériem autorství. To se v české vědě často nechápe, protože vědec je v Česku na prvním místě polodementní laborant, který nemá široký kontext znalostí.

Fakta jsou taková, že ten článek v Nature má tři korespondenční autory: Cvek, Deshaies, Bártek. Já jsem se jím stal na intervenci Raye Deshaiese. Psal mi, že pokud by to bylo tak, že já, nebo on, tak já. Tu korespondenci mám archivovanou. Jak k tomu celému vlastně došlo? V roce 2007 (to mi bylo 31 let a byl jsem absolutní nula) jsem publikoval článek v Current Pharmaceutical Design (v poděkování jsou mezinárodně uznávaní vědci, se kterými jsem obsah komunikoval, protože v ČR tomu tématu nikdo nerozuměl, ani můj formální spoluautor) – v tom článku je formulována zcela konkrétní hypotéza, jak komplexy disulfiramu s kovy zabíjejí nádorové buňky.

Jde o to, že ty molekuly podle mého tehdejšího názoru zasahují tzv. JAMM doménu. Tu objevil tým profesora Deshaiese z Caltechu a já jsem mu v létě 2007 poslal chemické látky, aby tu mou hypotézu experimentálně ověřil. V téže době jsem kontaktoval také Ping Doua v Detroitu, kde rychle udělali základní experimenty s látkami, které jsem jim poslal. Ano, nepotřeboval jsem granty ani vlastní ruce. Udělali to oni. Byl z toho článek v Journal of Medicinal Chemistry, kde jsem první a (spolu s Douem) korespondenční autor.

Jestli je důvodem k pohrdání, že bez grantů a laboratoře jsem tohle dokázal, tak prosím. Ale tvrdit, že nejsem vědec a chemik, když mám autorství těchto článků, je absurdní, odporná lež. V laboratoři Raye Deshaiese, kterého jsem měl možnost v létě 2012 navštívit, nakonec byla moje hypotéza vyvrácena. Tým Jiřího Bártka do celé spolupráce vstoupil ještě v době, kdy šlo o to testovat mou JAMM doménovou hypotézu. Strávili jsme nad tím s Martinem Mistríkem (dalším naprosto klíčovým autorem toho článku v Nature), šéfem Bártkovy laboratoře v Olomouci, mnoho hodin času.

Ten klíčový objev, který nakonec udělal velký dojem i na Deshaiese, se stal náhodou v rukou Zdeňka Škrotta (studenta, který původně dělal bakalářskou a magisterskou práci pod mým vedením) díky tomu, že dostal možnost pracovat v laboratoři Jiřího Bártka. Celý intelektuální rámec je dán ale testováním JAMM doménové hypotézy a hledáním, co se tedy děje v buňce, když ona neplatí. Deshaiese a Bártka jsem dal dohromady já nad mým tématem. O disulfiram nebo dithiokarbamátech nikdy předtím – na rozdíl ode mě – oni dva nic nepublikovali.

Celé to pak dostává další rámec mou brutální kritikou laviny nesmyslných, vysoce škodlivých článků – včele s článkem publikovaným v Nature Immunology – které ukazují na vědecké úrovni, že disulfiram údajně léčí desítky nemocí včetně sepse, tuberkulózy, Alzheimera, obezity a tak dále a tak dále. Tato moje kritika byla podpořena Nicholasem Meanwellem, dlouholetým představitelem farmaceutické firmy Bristol-Meyers a doyenem americké medicinální chemie. Díky němu vyšla v roce 2023 v ACS Medicinal Chemistry Letters. Nick pro mě ten článek několikrát jazykově upravoval. Autor je tam jediný a jmenuje se Boris Cvek, Nick je v poděkování. Jestli někdo chce tvrdit, že nejsem vědec, chemik, tak je prostě obludný lhář a pitomec. Ano, pracuji bez grantů, intelektem, dokonce už deset let jako zaměstnanec teologické fakulty. No a co? Co jste dokázali vy? Máte korespondenční Nature? Děláte masivní kritiku svého oboru? Navrhujete systémovou reformu světového zdravotnictví (moje články v Drug Discovery Today 2012 a 2022)? Co jste za ty své granty a těma svýma rukama kdy udělali? Neměli bychom se na to pořádně podívat?

Více o vzniku článku v Nature se lze dočíst ve v článku, který jsem publikoval ve Vesmíru v roce 2018:

 

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2018/cislo-7/serendipity-aneb-lekce-z-dejin-antabusu.html

1
Vytisknout
637

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2026