Bez motoru to nepojede

9. 9. 2009 / Milan Daniel

V závěru svého článku "Proč Češi dnes nic nedělají" píše jeho autor Petr Kužvart, že vyšší formou spolupráce protestujících iniciativ a skupin by bylo založení "společného koordinačního orgánu" ze zástupců každé iniciativy.

To je jistě pravda, ptejme se však, proč tomu tak ještě není.

Odpověď je nabíledni: až dosud platí, že ještě není tak zle, aby nemohlo být hůře. To se však mění. Český průmysl táhne automobilová výroba, jejíž pokles na začátku tohoto roku byl vyrovnán zavedením německého šrotovného. To nyní končí a mladoboleslavská škodovka bude muset propouštět. Na automobilku je navázána množina dalších firem, které rovněž přijdu o odbyt. ODS jasně deklarovala, že se zavedením šrotovného v Česku souhlasit nebude. Postoj je pochopitelný, šlo by o nemalý výdaj ze státní pokladny, do které už tak zeje pořádná díra. Efekt šrotovného v Německu čeká prověrka další hospodářskou praxí a prognózy nejsou příliš optimistické.

Vývoj situace v následujících měsících u nás tak je podle ekonomů v rukou spotřebitelů. Pokud budou šetřit, říkají, a neporoste poptávka, neporoste ani spotřeba a výroba. Nedostatek práce a nejistota budoucnosti však budou pro rozumně uvažujícího spotřebitele až příliš varovným imperativem. Bude vyčkávat. Zdá se, že Čechy tedy ty nejhorší časy teprve čekají. Stejně tak je čeká situace, kdy se budou muset ptát na to, jak z toho ven.

To je prostor nejen pro hnědé politické proudy, které budou chtít situace využít, ale i pro politiku, jež pojmenuje minulé chyby a naznačí možná východiska.

Jedinou stranou pretendující na vstup do parlamentu, která to s nemalou finanční podporou v kampani před volbami dělá, je Kalouskova TOP 09. Podporuje opatření, která by vedla k většímu výběru daní a menšímu zadlužení, ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Takový postoj se zdá být rozumným, dokud si neprojdeme stranické kandidátky a nezjistíme, že jsou na volitelných místech obsazeny lidmi, kteří tvořili současnou podobu politiky a recyklací do nové strany chtějí jen chytit druhý dech. Starostové na místech dalších jim samozřejmě mají dodat věrohodnou stafáž. Dort je pečen zkušenými kuchaři.

Svědčí o tom i přebírání chytlavých programových témat (např. od zelených) s cílem přitáhnout potřebný elektrorát. Nové "utahování opasků" po dvaceti letech pochodu ke kapitalismu, který byl občanům představován po listopadu 89 jako konzumní ráj, ale počítá především s krátkou pamětí. I proto se pan kníže zřejmě stal "králem Facebooku".

TOP 09 mluví o potřebě šetřit proto, že chce, aby přežil tento systém. K tomu, aby byl koordinovaný postup protestních iniciativ z firem a institucí, jež přišly díky politice minulých vlád na buben, úspěšný, je třeba respektovat především zájem na skutečné systémové změně. Lidé však dnes šetří především proto, že chtějí krizi přežít, chtějí i vytvořit alespoň minimální finanční polštář pro případ, že by bylo ještě hůř. V této situaci je proto nutno potenciálním voličům předestřít alternativu, která se nebude opírat o konzum a růst Růstu, a spojit ji s věrohodnou politikou, která nebude spoléhat na nějakého Mesiáše, ale na lidi, kteří se dotkli dna a znají jeho mapu.

Nejde tedy jen o spojení protestních iniciativ, ale také o vytvoření vize opravdové politické a společenské alternativy, s níž se lidé poznavší dno budou moci ztotožnit. Strana (hnutí, iniciativa, říkejme tomu jak chceme) může být jen tehdy úspěšná, pokud její vůdci spojí podněty z praxe s myšlenkovou nadstavbou. Proto by -- podobně, jako tomu bylo v případě polské Solidarity - měli spolupracovat nejen odborářští vůdci, ale i kritici hospodářské, zahraniční, sociální, dopravní a tak dále politiky. Je k tomu třeba maličkost -- důvěryhodná osobnost, která alespoň na začátku bude dostatečně silným motorem (vybaveným katalyzátorem), jenž uskupení organizačně potáhne a vytvoří z debatního kroužku akceschopnou sílu.

Pokud by k tomu došlo, měl by se systém před čím třást.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.9. 2009