Mediální manipulace je v médiích vnímána jako banální jev

Normalizace nenormálního

16. 6. 2016 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Zkuste se zeptat českých novinářů, co si myslí o vyhrožování vedení redakce zpravodajství TV Prima reportérům, že pokud nebudou psát podle "not", budou vyhozeni. Překvapivě se setkáte s tím, že nejsou nijak překvapeni. Pravděpodobně se s tím už také setkali, jinak si to lze těžko vysvětlit. Ohledně tématu imigrace je to jaksi ještě více pochopitelné: je to taková malá normalizace, kdy se lež stává zdravým selským rozumem a nerozumné by naopak bylo proti ní vystupovat. Jak za této situace docílit vyváženého mediálního obrazu, na který poukazují Michal Musil a Pavel Urban?

Jak jsem uvedl dříve, Britské listy nepopírají fakt, že radikální islamismus je spouštěčem nebo magnetem teroristů, kteří mohou jednat skutečně v přesvědčení, nebo častěji v nahodilé afiliaci k něčemu, co podle nich reprezentuje odpor ke světu v němž nechtějí žít, jako tomu pravděpodobně bylo v případě šílence Omara Mateena, jenž zabil 49 lidí v nočním klubu v Orlandu. 

Uprostřed českého mediálního proudu je ale vytvářen zcela jiný obraz. Česká média většinou rezignovala na elementární vztah ke skutečnosti a začala mocně přikrmovat simulakrum, které si české společnost začala hýčkat. Co na tom, že se v USA velmi opatrně zkoumá, jaký vztah měl útočník z Orlanda k Islámskému státu? MF Dnes zcela bezostyšně napíše, že "zabíjel Islámský stát"

Desítky titulků českých médií asociují islám s terorismem či uprchlíky s terorismem a dělají tak jen proto, že od toho očekávají větší čtenost, sledovanost či návštěvnost. Tragikomická figura Miloše Zemana dostává prostor v médiích z prosté vypočítavosti: vzbuzuje zájem, stejně jako vzbuzuje zájem Donald Trump v USA, a proto tamní média dávají těmto lidem, kteří jsou ochotni kvůli kontroverzi popřít elementární soudnost, prostor, proto je exponují.

V této situaci lze pouze disentovat a ukazovat skutečnost v odlišných souvislostech než političtí a mediální populisté. Je možné, že některým čtenářům a autorům Britských listů vadí převaha tohoto disentujícího tónu. Dá se ale předpokládat, že ve většině odešli ti, kteří upřednostňují normalizaci před skutečností, alespoň podle nepochopitelných výlevů jejich reprezentantů v reakcích na články, případně na sociálních sítích. Těch rozumných věru mnoho není.

Britské listy si nemohou klást za cíl nějaké Key Performance Indicators, po nichž se v souvislosti s rasisme a xenofobií ptá Pavel Urban, nejsou PR agentura a nevedou účelovou kampaň. Jsou kritickým médiem a snaží se tuto roli naplňovat. Je možné, že to nedělají přesvědčivě. V mediálně normalizovaném světě to ani není možné. Vytvářet disent má smysl samo o sobě.

0
Vytisknout
9593

Diskuse

Obsah vydání | 20. 6. 2016