Politika nepřítele, aneb Kmoníček jako suverén?

1. 8. 2016 / Karel Dolejší

Při té příležitosti však zpovídaný za nekritické asistence Jana Rovenského zašel ještě mnohem dál než k medicinským metaforám. Pasoval se do role instance, která má právo definovat podstatu evropanství. Řekl toti

"Existují tři základní požadavky, aby člověk mohl být současně muslimem a Evropanem. Souhlas s rovností pohlaví, s rovností náboženství a s odlukou církve a státu. Kdo má s tímhle problém, není duševně a kulturně Evropan, i když má náš pas. Takový člověk tu jenom žije, ale není námi.

Veškerý základ našeho typu civilizace se dá postavit na těchto třech myšlenkách. Bez nich Evropan nejste, a tudíž nemůžete ani požadovat jeho práva. V životě je vždy něco za něco."

Možná že na první pohled takové prohlášení vypadá srozumitelně a logicky. Ale zkusme nyní vyměnit jeden výraz a uvidíme, k jakému výsledku operace povede:

"Existují tři základní požadavky, aby člověk mohl být současně křesťanem a Evropanem. Souhlas s rovností pohlaví, s rovností náboženství a s odlukou církve a státu. Kdo má s tímhle problém, není duševně a kulturně Evropan, i když má náš pas. Takový člověk tu jenom žije, ale není námi.

Veškerý základ našeho typu civilizace se dá postavit na těchto třech myšlenkách. Bez nich Evropan nejste, a tudíž nemůžete ani požadovat jeho práva. V životě je vždy něco za něco."

Církve které odmítají ordinovat kněží ženského pohlaví obecně nesplňují hned první podmínku vytyčenou Kmoníčkem; a mnoho dalších církví nesplňuje podmínku druhou. Znamená to, že podle poradce českého prezidenta jsou tím z Evropy automaticky vyloučeny. Na prvním místě je tak z Evropy vyloučena římskokatolická církev, ačkoliv podle mnoha zapálených "vlastenců" právě ona má ztělesňovat evropské hodnoty vůbec nejlépe, a to zejména v údajném civilizačním konfliktu s islámem. Kam tedy deportujeme například kardinála Duku, pokud bude i nadále odmítat stát se Evropanem podle Kmoníčkovy definice? Vždyť není "námi", řečeno s prezidentovým poradcem; má jen evropský pas, ale nemůže si nárokovat evropská práva...

Demagogická operace Hynka Kmoníčka je založena na několika málo prostých tricích. Jeden představuje pokus z privilegované pozice v celostátním médiu definovat kolektivní identitu rozdílem. "Tihle", říká Kmoníček, "jsou naši". "Tamti," dodává, "k nám nepatří". Dá se to ale říci i stručněji, a už se tak v historii mnohokrát stalo: "Kdo není s námi, je proti nám".

Evropská demokratická tradice nestojí a nikdy nestála na tomto typu definování kolektivní identity. Demokratická identita se utváří v rozpravě, ve které neexistuje žádný privilegovaně medializovaný Kmoníček obletovaný Rovenským, ale vyslovit se k věci mohou principiálně všichni. Demokratická identita vzniká komunikací, dohodou. Evropané se musejí dohodnout, co jsou a co nejsou. Nikdo nemá právo jim v této věci diktovat.

Podle německého politického filosofa a později právního teoretika nacismu Carla Schmitta je ale podstatou politiky určení přítele a nepřítele. A toto dělení provádí "suverén", instance zastupující státní zájem. "Suverénem" ovšem není žádný Kmoníček. Není jím ani Miloš Zeman. V demokracii má být suverénem výhradně lid, maximálně prostřednictvím volených zástupců.

Zkusme ještě jeden experiment: Dejme tomu, že Kmoníčka poslechneme a budeme požadovat, aby každý muslim souhlasil s rovností pohlaví, rovností náboženství a odlukou církve od státu. Jak to budeme zkoumat, ověřovat? Necháme každého žadatele o azyl podepsat prohlášení, vyplnit dotazník, složit přísahu, deklarovat souhlas se vstupem vojsk? Stačí to? A čím je dáno, že někteří, kdo podle Kmoníčka jednoznačně Evropany nejsou - například Dominik Duka - se takové proceduře mohou vyhnout? Jak je možné, že Kmoníček požaduje po muslimech respekt k rovnosti náboženství, ale přitom sám podle náboženství diskriminuje?

Otevřená společnost se může bránit před těmi, kdo ji chtějí zničit, standardními bezpečnostními procedurami. Na rozdíl od toho, co jsme mohli v minulých měsících sledovat v Německu, lze azylanty a přistěhovalce důkladně prověřit a vyloučit ty, kdo mají prokazatelně nekalé úmysly či podezřelé vazby na extrémisty, případně zločinné režimy. Občanský princip je ovšem občanský princip, nelze k němu svévolně přidávat náhodně vybraná kritéria a podle nich "vylučovat z národa". Je nemyslitelné, aby se taková společnost "bránila" porušováním pravidel, jejichž dodržování  požadují "nikým nevolení" Kmoníčkové ze stránek kdysi levicového periodika.