Na podporu Klinice

19. 10. 2017 / Richard F. Vlasák

čas čtení 2 minuty

Je to to samé dokola a dokolečka: bratrské školy a sbory, jezuitské redukce v Jižní Americe, jedno z předměstí Kodaně. Kdekoliv a kdykoliv si lidé chtějí dělat něco po svém, přijdou "páni", "mudrcové" nebo "stát" - jinými slovy převlečení mocichtivci v rouše beránčím i bez něho /záleží na drzosti a inteligenci/ a řeknou těm nadšeným, odhodlaným a mírumilovným, nezištným a pomáhajícím, že to tak dělat nejde. Na to jsou prosím předpisy, pravidla, zákony, víme...

Dobro páchat smějí jen vyvolení, ti kdo se zařadili a zařazují. Ti, kdo do společnosti nepřinášejí nic podnětného, jen melou pořád to samé. Ti, kdo se nakonec přizpůsobí nejrůznějším zlodějnám a kradou nakonec různými způsoby také.

Pražskou Kliniku podporuji dlouhodobě, je kromě svých aktivit i příkladem toho, co se brzy stane nutností. Jako historik a teolog se snažím společnost, v níž žijeme, vidět z perspektivy minulosti a s vědomím budoucnosti. Vidím, že se stahují mračna a že nejen v naší zemi budeme brzy opět muset svést boj o základní hodnoty, budeme muset slovům jako svoboda, demokracie a lidskost navrátit jejich obsah.

Rád se budu mýlit, ale spatřuji nástup nové totality, mazanější, vytrvalejší a nekompromisní. Možná, že nebude potřebovat lágry, možná že jí bude zbytečný bezpečností aparát - vždyť slovo síť má několikerý význam...Tuším nástup zla v dosud nezaznamenaných podobách.

Budou potřeba Kliniky - místa, kde neplatí: má dáti, dal; kde nevládne bič peněz a bůh egoismu, Pán much, strach. Místa, kde se lidé navzájem potkávají, poznávají a pomáhají si, důvěřují si, jsou poselstvím o jiném světě; o světě, kde bolesti již není, jsou to předměstí nebeských Jeruzalémů, jsou to vyslanectví Království božího. Jsou to místa beze strachu, a proto svobodná.

Myslím, že kdyby to Klinice dobře nedopadlo, měl by nejbližší českobratrský či husitský sbor nebo nějaká katolická farnost nabídnout lidem z tohoto autonomního sociálního centra azyl, postavit se za ně, podporovat Kliniku právně i jinak. Platí totiž slova z evangelia o "maličkých", jimž bylo dáno napít, kteří byli navštíveni ve vězení, jimž byl dán šat. Kdo v posledních na této zemi nerozpoznává Krista, těžko může počítat se vstupenkou do nebe.

 

0
Vytisknout
10781

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2017