Chce vůbec stát mladé a kvalifikované učitele ve školách

14. 3. 2019 / Jiří Karen

I kdybychom připustili, že Moravskoslezský kraj je výjimka a že v ostatních krajích je nemožné sehnat mladé učitele, stále neexistuje žádný systém, který by garantoval, že se mladí učitelé do škol dostanou. Když jsem před pár dny obesílal 117 škol v kraji, odepsali mi ředitelé, že bohužel nemají možnost poslat přesluhující učitele do důchodu (nevím, co je na tom pravdy z hlediska pracovně-právních předpisů). Průkazná fakta bychom získali srovnáním množství uchazečů o práci učitele na Úřadu práce a statistikami učících důchodců. Opravdu je to tak, že největší překážkou je „neatraktivita“?

Učitel, který se uchází o práci je odkázán na „bušení na dveře škol“ bez jakékoliv státní regulace či systému kvalifikačního zařazení do škol. Neexistuje totiž žádné systémové opatření, které by se snažilo mladé do školství dostat. Všechno závisí na preferenci jednotlivých ředitelů, tedy libovůli jednotlivců.

Jak bychom se dívali na situaci policisty, který po náročném vystudování policejní akademie obchází jednotlivé stanice, kde ho odmítají s tím, že „jeho specializaci dopraváka“ zrovna nepotřebují a že mají uchazečů deset na jedno pracovní místo?

Kdyby nedostatek mladých ve školství někdo opravdu považoval za „problém“, zřejmě by se tu situaci snažil řešit. Opak je pravdou.

Kartous dále konstatuje, že hybí učitelé jednotlivých předmětů. Zde se objevuje schizofrennost systému, který na jedné straně tzv. předmětovou aprobaci vyžaduje (pedagogické fakulty, inspekce, preference ředitelů), přičemž na straně může „kdokoliv učit cokoliv, když je pedagog“ (školský zákon). V praxi to funguje tak, že při přijetí na školu je vyžadována přesná aprobace na požadovaný předmět s tím, že jakmile se učitelé stávají kmenovými, úvazky se přehazují libovolně dle potřeby (a kdo si vezme třeba tu občanku?).

Pokud by si například učitel dějepisu jako „nechtěného předmětu“ chtěl dodělat „rozšiřující studium fyziky“, musí zaplatit přes 30 000 korun za tříleté doplňující studium na vysoké škole. Přitom neexistuje žádná garance toho, že po zaplacení takové sumy (berme v potaz výši učitelského platu) a po vystudování oboru ono zaměstnání dostane. Navíc je v současnosti pravděpodobné, že projde ona novela, která ona volná místa učitelů „zaplácne“ nepedagogickými magistry. Znám řadů případů, kdy si učitelé z posledních peněz z bídného platu zaplatili doplňující vzdělání a nyní čelí faktu, že učit bude moci kdokoliv. Na jedné straně zadlužený kvalifikovaný pedagog na pracovním úřadě, na straně druhé jakýkoliv náhodný magistr zaměstnaný jako učitel?

Nebylo by smysluplnější řešení, než nabírat do školství kohokoliv, umožnit stávajícím učitelům smysluplnou rekvalifikaci (např. snížit dobu rozšiřujícího studia na rok a podpořit ve financování?) a systémově podpořit mladé absolventy učitelství v získávání učitelské pozice?

V současnosti se klidně může stát, že mladí kvalifikovaní učitelé v regionech budou bez šance získat místo učitele, protože bude obsazené nepedagogickým „odborníkem z praxe“. To je v rámci současných pravidel reálná hrozba, která podle mého názoru je problém.