Příběh šestnáctý - Nemusíš se tím zabývat. Bude zápis
18. 4. 2019 / Jiří Karen
Učitel matematiky, 29 let. Před několika lety jsem učil na jedné základní škole, kterou navštěvovali žáci ze sociálně vyloučen...Nechte nás sakra učit dobře (příběh desátý)
28. 3. 2019 / Jiří Karen
„A to jste vzal kde, že má škola žáky bavit, milý pane? No?“
„Je to základ vzdělání, přece.“
„Vůbec nevíte. Vás snad nějaké logaritmy a integrály baví? Mě snad baví derivace? Jistěže ne. Ale učit to musím, protože je to potřeba. Škola není o zábavě, je to nevděčná dřina. Ale dřít se musí, pokud chceme něco dokázat. Život není jen o tom, udělat si pohodu!“
Nevěřil jsem svým uším. Někteří rodiče obrátili oči v sloup a raději odešli do jiné učebny. Tohle má být oficiální prezentace školy lákající nové potenciální studenty?
Učitelce, která byla této scény svědkem, jsem položil velmi asertivní otázku ohledně Hejného matematiky. Asi jsem ale píchl do vosího hnízda:
„Ne, ne, ne… kdepak, takové blbiny my tu nevedeme. My chceme studenty připravit k maturitě. Takové ty alternativní metody jsou určitě hezké, ale tady jsme normální škola a nemáme na ně čas.“
Už už jsem chtěl školu opustit, ale nedalo mi to a skočil jsem ještě do přírodopisné učebny, kde rodiče a další zájemce vítala asi pětačtyřicetiletá vyučující. Konečně někdo mladý!
„Projektová výuka? Ne, ne, tak to tady vůbec neděláme.“
„Za celou dobu středoškolského studia ani jeden projekt? Není to škoda?“
„No ale my na to nemáme čas! Víte, kolik toho potřebují k maturitě? Nemůžeme plýtvat časem na nějaké projekty.“
Byl jsem tak konsternován, že jsem neměl sílu (a ani důvod) argumentovat. Připadal jsem si jako v 80. letech za hluboké normalizace. Odešel jsem na čerstvý vzduch, aniž bych si prošel všechny učebny a zamyslel se: má učitel v rámci českého školství vůbec kam utíkat? Není lepší to raději celé zabalit a najít štěstí třeba v průmyslu? V současné době ve školství nepracuji...
Diskuse