Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nejbližší američtí spojenci zastrašovaní Pekingem litují, že mu kdy vyšli vstříc

1. 7. 2020

čas čtení 3 minuty

29. června si Austrálie připomenula výročí, na něž by zřejmě raději zapomněla. Před pěti lety se rozešla se Spojenými státy, aby se přidala k jedné nejdůležitějších čínských zahraničněpolitických iniciativ, Asijské infrastrukturní investiční bance (AIIB). Byla to cena, kterou Austrálie zaplatila za smlouvu o volném obchodu s Čínou, která se zasekla na nekonečných jednáních po více jak dekádu. Australská vláda se snažila prosadit dohodu uzavřením komplexní dohody o strategickém partnerství s Čínou v roce 2014. Ale ani to k uspokojení Pekingu ani to nestačilo. Umožnilo přistoupení k AIIB v roce 2015, napsal Salvatore Babones.

Australané jsou možná překvapeni zjištěním, že jejich země patří k desítkám nejrůznějších "strategických partnerů" Číny, což jsou termíny, které Peking používá k označení formálních vztahů s jinými zeměmi. Nejspolehlivější spojenci USA - země zpravodajské sítě Five Eyes - všechny s takovým partnerstvím souhlasily.

Éra spolupráce s Čínou však může brzy skončit. Austrálie, Británie, Kanada a Nový Zéland začínají litovat svého "ano" čínským strategickým předehrám. Lídři kdysi nadšení, že mohou projevit trochu nezávislosti na často nadměrně náročném supervelmocenském spojenci, se nyní přizpůsobují USA, aby oponovali využití produktů Huawei v 5G sítích, univerzitám přijímajícím čínské peníze výměnou za zřízení Konfuciových institutů, vážnému porušování lidských práv v provincii Sin-Ťiang a militarizaci Jihočínského moře. Obávají se dojmu, že podporují amerického prezidenta, kterého mnozí v jejich zemích nesnášejí, ale stále více podporují Trumpovu politiku ve vztahu k Číně. Každá země má vlastní důvody ke konfrontaci s Čínou, ale všechny nakonec přijímají americkou politiku.

Nová mantra mezi australskými politiky tvrdí, že země potřebuje "otevřít oči". To je pocit, který v anglicky hovořícím světě nachází odezvu. Novozélandské premiérce Jacindě Ardernové jde o lidská práva, kanadskému Justinu Trudeauovi o fakt, že Kanaďanů pohlížejících příznivě na Čínu je již jen 14 %. Britskému premiéru Borisu Johnsonovi jde o Hongkong. Napříč stranickým dělení sedm bývalých ministrů zahraničí společně vyzvalo premiéra, aby se ujal vedení při koordinaci mezinárodní reakce na čínské zákony o národní bezpečnosti pro Hongkong.

Rekonstrukce událostí krok za krokem odhaluje dlouhou sérii omylů a chybných kroků.

Ardernová i Johnson donedávna prosazovali sbližování s Čínou. Trudeau se snažil natolik, že jeho vlastní parlament zahájil vyšetřování. Australský premiér Morrison byl nejednoznačný, ale zdůrazňoval, že si v jakémkoliv sporu mezi USA a Čínou nehodlá volit stranu. Všichni čtyři se nyní rozhodně přiklonili k Trumpovu postoji, i když se vyhýbají spojování s americkým prezidentem, pokud jde o koronavirus. Mají své vlastní důvody k podezřívavosti a ty mají jen velmi málo společného se snahou zavděčit se Trumpovi.

Ačkoliv by bylo nepřesné říci, že Trump přesvědčil zbytek aliance Five Eyes, je nepochybně jasné, že politické postoje jeho partnerů se rapidně přiblížily postoji jeho administrativy. Jak Čína tlačí na všech frontách, globální veřejné mínění - nejen v anglicky mluvících zemích - se rozhodným způsobem obrací proti ní. Jak se vyjasňuje, že Čína sabotovala počáteční mezinárodní snahy pochopit koronavirus a kontrolovat jeho šíření, tyto negativní názory pouze posilují. Po tři roky Peking počítal s Trumpovou osobní nepopularitou, aby snadno bodoval u nejbližších amerických spojenců. Nyní, když jsou všechny oči dokořán, bude pro Čínu mnohem těžší prosadit svou.

Zdroj v angličtině: ZDE