Hloupnutí pod tlakem moci

31. 12. 2020 / David Marenčák

čas čtení 2 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Hloupost lidská není binární veličina, každý jsme někdy hloupý – někdo více, někdo méně; hloupost není závislá na statusu, vzdělání, funkci ani ničem jiném.

Nepřestává mne tak fascinovat masové zhloupnutí davů, kdy z do jisté míry oprávněného zklamání institucemi, autoritami se lidé přimknou ke stokrát horším „omylným“ lidem a skupinám, které lžou profesionálně a zcela otevřeně jen pro získání bulvární popularity (nejrůznější hoaxy a tolik propírané dezinfo a infotainment weby, statusy na sociálních sítích, kde lež má desítky tisíc sdílení a uvedení na pravou míru jen ty desítky apod.).

 

Neméně fascinující je doprovodný sociologický fenomén, že zblbý člověk má ostatní za hlupáky a puzen misijním komplexem své hluboké poznání pravdy šířit okolo přinejmenším stejně zarputile, jako když tvrdí, že jsou ostatní manipulováni.

Z větší části je to důsledek (ne)zvládání vlastních psychických pochodů. Velmi také záleží na typu vztahu k pravdě, míře sobectví/altruismu a pár dalších věcech.

Pokud člověka pravda znejišťuje, otravuje, kazí sny, pocitečky, onu příslovečnou blahoslavenou bublinu nevědomosti, snáze si pomocí konfirmačního biasu vybere z nadbytku informací ty, které medí, bez ohledu na to, jaký mají vztah k realitě.

Člověk s upřímným vztahem k pravdě musí totiž být připraven na těžké zkoušky, které takové poznání přináší. Ale tíha zodpovědnosti neleží jen na jednotlivci. Společnost, ve které toto poznání je poukázkou k depresím, melancholii, cynismu, apatii či tekutému hněvu, je společností špatnou, dysfunkční a zblbnutí v ní není (jen) osobním selháním jednotlivců, jejich mentální, vzdělanostní či materiální nedostatečnosti, deprivace a neschopnosti.

V takové společnosti nestačí kosmetické oprašování, umírněný reformismus v mezích zákona a lineárního mýtu pokroku. Taková společnost je zralá na revoluci. Sebeumnější lži a bludné ideologie už nejsou s to udržet společenskou smlouvu, ani rozsáhlá korupce většiny příslušníků střední třídy existujícími zdánlivými privilegii, kteří se pak ve strachu o své pohodlí a toustovač upínají ke konzervativnímu bojkotu jakýchkoli myslitelných pokusů o zlepšení stavu světa.

Tato revoluce už léta plíživě probíhá, pro někoho viditelněji, pro mnohé, kteří se teprve včera probudili do zlého snu, je to nesmírné překvapení, stejně jako skutečnost, že revoluce nebude ani rudá, ani zelená, ani vědeckotechnická, či jiných barev, ale výhradně hnědá.

1
Vytisknout
7522

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2021