Je třeba vyšetřovat zejména roli Miloše Zemana
25. 4. 2021 / Bohumil Kartous
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous Miloš Zeman si23. 4. 2021
Stojí za to vzpomínat rok 1968, kdy brežněvovský SSSR rozšlapal "pražské jaro"? S velmi velkou pravděpodobností zde jde o součet dvou faktorů. Z jedné strany se hlavní česká zvláštní služba BIS ve skutečnosti už dávno změnila ve filiálku CIA. A z druhé, Moskva nad Prahou mávla rukou: Ti kdo řídí naši zahraniční politiku fakticky přiznali nemožnost účinně čelit americkému vlivu na místní elitu a proto zaujali ve vztahu k Česku dost pasivní linii.
Podle známostí z pražského politického zákulisí, s nimiž se mi podařilo promluvit, klíč k pochopení podstaty bezprecedentního diplomatického skandálu mezi RF a Českem je třeba hledat ve velmi složitých osobních vztazích dvou vysoce postavených pražských činovníků.
Říká se, že v březnu tohoto roku premiér Andrej Babiš pozval k sobě hlavu BIS Michala Koudelku a nabídl mu přejít k diplomatické činnosti - stát se představitelem Česka v OSN. Myšlenka odjet do "vyhnanství v New Yorku" se hlavě kontrarozvědky nelíbila. Když odcházel z kanceláře premiéra, údajně nahlas třískl dveřmi a pronesl slova, jejichž smysl směřuje k tomu, že někdo bude brzy velmi litovat.
Zní to jako klasická zápletka politického thrilleru, který, s ohledem na Moskvu, je velmi složité podepřít konkrétními fakty a důkazy? Stoprocentně souhlasím. Ale je možné, že hledat taková fakta a důkazy také není zvlášť třeba. Vše, co je skutečně potřebné k osmyslení toho, co před našima očima probíhá, lze snadno nalézt v otevřených zdrojích.
Pro začátek několik faktů z oficiální biografie Michala Koudelky...
(Autor víceméně elegantně přechází od nedokazatelných pavlačových drbů týkajících se údajných událostí v útrobách Strakovky k životopisu šéfa BIS; ten podle něj sám o sobě dokazuje, že Koudelka je pouhou americkou loutkou, která dostala za úkol zničit jinak vynikající česko-ruské vztahy. Obdobným způsobem svého času sovětská oficiální propaganda nesmyslně obviňovala z organizace celého pražského jara v roce 1968 osobně germanistu a překladatele Eduarda Goldstückera, kterého prohlásila za britského agenta, aniž by kdy byť jen náznakem připustila, že lidé v Československu měli také sami nějaké reálné důvody k nespokojenosti se sovětskou nadvládou. Aniž by sebeméně připustila, že čeští poddaní mohou být také subjektem, nejen objektem úsilí "zločinných imperialistů". Rostovskij pochopitelně ani v jediné větě článku nezmíní ruský teroristický útok ve Vrběticích - pozn. KD.)
Zdá se, že Američané mají dostatečný vliv na to, aby v libovolném pro ně výhodném okamžiku vyrobili Rusku na zahraničněpolitické frontě nový problém... Důležité je také nezapomínat, že Česko je stát těsně spojený s Ruskem. Jako člověk, který mnohokrát pobýval v Karlových Varech, mohu osobně potvrdit, že před koronavirovou pandemií bylo možno ruskou řeč na ulicích tohoto města slyšet mnohem častěji než českou.
Jestli mohou Američané hravě zpřetrhat vztahy Ruska s takovýmto státem, tak těsně svázaným s naším, tedy jaké naše vztahy nemohou zpřetrhat? Je taková úroveň integrace místních a amerických zvláštních služeb, ke které došlo v Česku, výjimkou nebo pravidlem? A pokud pravidlem - tedy jak široce se bude česká zkušenost příznivá pro Američany uplatňovat na další státy? A ještě jedna otázka: Udělalo Rusko všechno pro to, aby odvrátilo takový obrat v našich vztazích s Prahou?
Někteří experti pod podmínkou anonymity tvrdí, že ne. Možná jsme se příliš brzy rozhodli, že "v tomto proudu nemáme co lovit" - Američané už chytili vše. V důsledku toho šance nevzdat se plně iniciativy byla promarněna a Američané skutečně "všechno ulovili". V okamžiku, kdy diplomatické vztahy mezi Moskvou a Prahou hoří modrým plamenem se přemýšlení nad tímto tématem velmi podobá snaze mávat šavlí po rvačce. Ale z české diplomatické pasti, do níž nás zahnali Američané, bude muset Rusko stejně nějak vyjít. Zbývá jen pochopit, jak vlastně.
Podrobnosti v ruštině: ZDE
Diskuse