Pirátský obkročák kolem Vrbětic

24. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Piráti zdůvodňují své takřka mlčení kolem kauzy Vrbětice odlišnou generační zkušeností. Ve skutečnosti ale relativní pasivita v době rozvalu česko-ruských vztahů může stát jejich stranu postavení lídra opozice.


Část pirátské argumentace nepochybně dává smysl a její základ není nutně vizitkou něčeho špatného. Když pomineme menšinové dezinformátorské křídlo, jako jehož typického představitele bychom mohli uvést jihomoravského zastupitele Iva Vašíčka, tato strana a řada jejích voličů už považují Českou republiku zcela samozřejmě za zemi náležející k Západu. Tato samozřejmost ale bohužel není namístě. Pohled do Maďarska, kde Orbán postupně buduje svou "plebejskou totalitu" a vzdaluje zemi od evropského civilizačního směřování čím dál více na východ, zůstává varováním i pro ČR.

Jak upozornil Vojtěch Bednář, vrbětická kauza znamená v politice obdobu situace, které se v managementu říká "atomovka". "Atomovka je v managementu průšvih, který mění pravidla hry. V nastalém chaosu vyhrává ten, kdo se první zorientuje," píše Bednář.

Pro Piráty není dobré, že se v chaosu - navíc ještě zatíženi vašíčkovským křídlem - orientují pomalu, zatímco pravicová opoziční koalice se naopak okamžitě chopila příležitosti (a její proruský hejtman Kuba není zrovna vidět ani slyšet). Už ty příští průzkumy voličských preferencí proto ukáží začátek propadu Pirátů a posilování ODS/koalice Spolu.

Jakkoliv je v souvislosti s českou politikou paradoxní použít takové terminologie, rozdíl mezi Piráty a ODS má ještě navíc filozofický rozměr. Na jedné straně tu máme generaci, kterou vesměs zformovala liberální devadesátá léta, technologický optimismus a představa, že lidé jsou koneckonců v jádru dobří a domluví se. Na straně druhé stojí v podstatě studenoválečnické stereotypy, které jen stačilo trochu oprášit. - Ale bohužel žijeme v době, kdy i studenoválečnické představy umožňují mnohem adekvátnější adaptaci než myšlenkové modely odvozené od historicky výjimečné minulé epochy, která se začala uzavírat nejpozději v letech 2006-2008 a definitivně skončila před sedmi lety, s ruskou invazí na Ukrajinu.

Česko si nemůže dovolit luxus merkelovského Německa, kterým je setrvačný život v nostalgii po "zlatých osmdesátkách a devadesátkách". Ostatně už ani Německo samotné na tento luxus napříště nebude mít.

Je ovšem matoucí, když se "nová doba" natolik podobá době staré, nad kterou jsme kdysi s velikým ulehčením zlomili kříž a "definitivně" se s ní rozloučili.

Co však naděláte. Kousek na východ vládne "Horní Voltě s raketami" člověk, který považuje pokojné rozpuštění sovětského impéria Michailem Gorbačovem za "nejhorší geopolitickou katastrofu 20. století" a rozhodně se nehodlá smiřovat s tím, že by česká kolonie projevovala vůči Rusku nějakou míru nezávislosti.

Pokud o nezávislost stojíme, budeme o ni muset napříště s Putinem (a Pekingem) neustále bojovat. Abychom nedopadli jako Ukrajina a proruské bojůvky kolem Ostravy nezřídily "český Donbas". Abychom neskončili jako Černá Hora, která upadla do čínské dluhové pasti a zoufale prosí EU o záchranu.

Čím dřív si Piráti uvědomí nesamozřejmost svých zdánlivých jistot a potřebu změny svých postojů, tím lépe pro ně i pro Českou republiku.

1
Vytisknout
7040

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2021