Starosti ekonomů

3. 8. 2021 / Jan Sláma

čas čtení 3 minuty
Jsou důchodci přebytečný póvl?

Není lehké být ekonomem. Leží na nich tíha odpovědnosti. Zlí jazykové si sice myslí a někdy si i troufnou říci, že sami nikdy nic pořádného neudělali, ale do všeho mluví. Asi jako Viktor Michajlovič Polesný v románu Dvanáct křesel. Všude je ho plno, tu zkritizuje, tu poradí, tady zase něco organizuje, pracovat ho ale nikdo nikdy neviděl.

Tak nedávno jsem se opět setkal s pojmem pracující chudoba. Nevím zda je to termín z ekonomických učebnic nebo nadávka. Spíš ale to druhé. Chudoba se mnou chodil do školy. Zda pak někdy pracoval, nevím. O něm by se to ale mohlo říkat bez postranních úmyslů.

Hlavně prý je třeba neškudlit peníze ve spořitelně, ale čile je investovat. Do bytů, pozemků a nemovitostí vůbec. Nebo alespoň zajít na burzu a nakoupit co nejvíce akcií a všelijakých fondů. Po převratu jsem taky něco málo investoval do nějakého fondu. O výnos se ale rozdělila správní rada s dozorčím orgánem a já byl rád, že jsem dostal něco zpátky.

Investovat mohou hlavně ti co na Covidu nejvíc vydělali. K těm se asi přesunuly ty miliardy, které dnes tvoří nárůst státního dluhu. Tak snad si rady ekonomů vezmou k srdci a začnou utrácet. Nejlépe za výrobky našeho průmyslu. Nová auta, či jachty nebo ať se vypraví na aukce starožitností a pustí tam nějakou miliardu.

Říkají, že my důchodci jsme na Covidu nic netratili. Dokonce stoupla prý obliba důchodů předčasných. Jak krásně se dá s naší mateřštinou vyjádřit ta radost ukončení práce. Obliba nepracovat! Být ekonomem tak si to také užiju. Většina lidí, kteří museli s prací skončit z různých důvodů si ale myslí něco jiného.

Důchodci vůbec leží ekonomům velmi na srdci. Pak to vždy velmi rádi vysvětlí a předem se omluví, že jim to uvažované zvýšení nezávidí. Ale! My důchodci to víme, že jsme hroznou přítěží a nejraději bychom odešli do věčných lovišť či rýžovišť zlata, tak, jak prý odcházejí staří u primitivních národů. Nejsme ale primitivní národ, tak se nesluší mluvit o nějaké zátěži společnosti. Ta se nám naopak snaží zajistit důstojné důchody a nabádá a radí zároveň střední generaci, aby nemusela žít o chlebu a vodě. A jsme zase zpátky. Investujte, investujte.

Na co jsem ještě zapomněl. Na to, na co nikdy ekonomové nezapomenou. Ta nešťastná sleva na jízdném. To je přece taková zátěž a vláda pana premiera na ni trvá. Asi si myslí, že důchodce, když už se moc nenají, ať se alespoň projede. A má pravdu!

Užíval jsem si to projetí, když jsem jel na sraz abiturientů po 60 letech. Vlak mne stál 40 Kč a totéž káva, kterou jsem si dovolil ve vlaku dát. U ČD stává jen 15 Kč. S kolegy jsem si dal smažený sýr s hranolky a jedním nealko pivem. Celkem 220 Kč. Výlet byl bratru 300 Kč, tak akorát za to zvýšení nad zákonný rámec důstojných důchodů.

Možná by se páni ekonomové a paní ekonomky měli zamyslet, zda není chyba ve společenském systému, který z několika lidí vytvořil miliardáře a z ostatních tu pracující chudobu!

-1
Vytisknout
3949

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2021