Špionážní thriller po česku, čili Bond à la Prášil

11. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Vytrvalý tlak z Hradu díky Babišově zbabělosti uspěl.
  • Podařilo se částečně paralyzovat práci kontrarozvědky v době, kdy nás Rusko prohlásilo za nepřátelský stát a vyhrožuje nám. 
  • Vláda nemá žádný věrohodný důvod na svou omluvu. 

Legendární příběhy barona von Münchhausena, v českých zemích známého spíše jako baron Prášil, kromě jiného zahrnují historku o tom, jak se výtečník údajně sám vytáhl za vlasy z bažiny. Obdobný výkon se nyní zřejmě očekává od šéfa české kontrarozvědky, který byl díky "podpoře" Babišova kabinetu fakticky degradován na vlastního zástupce, což výrazně zhorší jeho pozici v boji s nenávistným Zemanem.


Shrňme stručně kauzu: Až do minulého týdne stál Babišův kabinet za šéfem BIS Koudelkou, kterému vyprší mandát 15. srpna. Šestkrát ho navrhl na povýšení, to ale pokaždé svévolně zarazil Hrad. Podobně stojí za Koudelkou i opozice, takže v danou chvíli není ve hře žádný jiný kandidát na hlavu kontrarozvědky. Přesto ale Babiš, který se snaží pojistit si setrvání v pozici premiéra po podzimních volbách, dal kvůli Zemanově zavilé osobní nenávisti od Koudelky ruce pryč. Protizákonně se pokusil přehodit odpovědnost za rozhodnutí na sněmovní výbor pro obranu a bezpečnost, to se mu ale nepodařilo. Posléze jeho vláda "rozhodla, že nerozhodne". Nyní je tedy více než zřejmé, že Koudelka se nakonec nestal opakovaným nominantem vlády na post ředitele BIS. Důvody nestandardního chování? Žádné. Pokud nepočítáme premiérovo žvandání, že Koudelka prý moc mluví v médiích, kam má samozřejmě právo chodit jen a jen Babiš...

O čem však vláda raději mlčí, to účelově racionalizuje nový "tiskový mluvčí" koaliční ČSSD Stropnický. Právě tiše vyšuměly jím navržené kontroly ministryně Maláčové v podnicích - zřejmě nápad vypůjčený z českého filmu Poslední mohykán (1947), kde zřízenec vypráví Jaroslavu Marvanovi ve dvojroli, jak se ministr pokusil provést osobně kontrolu v blázinci a užil si skotské střiky. 

Dodejme, že tady šlo o kontroly, kterých se sám Stropnický zúčastnil coby nepověřená osoba bez závazku mlčenlivosti, tedy v rozporu s kontrolním řádem. Možná aby překryl pachuť trapnosti po zmíněném podniku, pustil si ústa na špacír v kauze Koudelka. Podle něj hlavním kritériem při jmenování šéfů tajné služby má být loajalita k mocným, nikoliv odborné schopnosti či věrnost České republice a jejímu ústavnímu zřízení.

Ve skutečnosti posledním, kdo do vedení tajných služeb jmenoval na základě kritéria osobní loajality, byl komunistický prezident Gustáv Husák, který k tomu coby bývalý politický vězeň "svého" režimu měl velmi naléhavé osobní důvody. To ovšem Stropnický, který je ročník 1985, rozhodně nemůže pamatovat - tím méně považovat za "běžnou praxi". Nabízí se tedy hypotéza, podle níž osoba, jež každým dalším veřejným prohlášením jako by výhrůžně opakovala "mám v hlavě exkrement a nebojím se jej použít", nemá tento "originální" názor z vlastní mozkovny.

Kdyby se Česká republika řídila při výběru vedení tajných služeb zmíněnou zásadou, dopadalo by to se službami podobně, jako řekněme se soudy v Polsku či s médii v Maďarsku. Ztratily by svou nezávislost a staly se pouhým poslušným nástrojem, který vláda po libosti bezostyšně využívá v politickém boji.

V každém případě nezbývá než dodatečně blahopřát Zeleným, že se takové postavy jako Stropnický ve svém čele alespoň se zpožděním zbavili. Jinak by se s nimi mj. donekonečna táhla zčásti oprávněná pověst prvního porevolučního estébáckého politického projektu.

Ale zpět k BIS a Koudelkovi. Protože služba nedostane řádného šéfa a nového vybere až příští vláda - která ale může vzniknout třeba za půl roku nebo i za rok po říjnových volbách - znamená vyhýbavý alibistický krok premiéra, že kontrarozvědka bude přinejmenším zčásti ochromena a nezíská možnost normálně, v plném rozsahu pokračovat ve své práci, která vyžaduje existenci řádného vedení. Také zahraniční partneři budou opatrnější při sdílení citlivých informací s organizací, v jejímž čele se už za šest měsíců může objevit někdo zcela nečekaný.

Hradní torpédování činnosti BIS tedy přinejmenším částečně uspělo.

Úřad jezevce z Vysočiny, který proslul šířením lží či ruských a čínských dezinformací, po Vrběticích srovnal skóre na 1:1.

Koudelka se stává svým vlastním zástupcem, Zeman připíjí vodkou Stalinskaja, Babiš si myje ruce a Stropnický vypráví, jak odletěl z tureckého ležení na dělové kouli.

Zemský ráj to na pohled.

Jen proboha nekoukat pod pokličku...

1
Vytisknout
7365

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2021