Přežije Putinův kleptokratický orbit důsledky zločinné invaze na Ukrajinu?

9. 3. 2022 / Albín Sybera

čas čtení 17 minut
Tedy bude pro oligarchy platit „business as usual“ v novém světovém pořádku? Anebo utrpení obyvatel Ukrajiny v důsledku agrese a válečných zločinů ruské armády odstartovalo hlubší vnitřní integraci Evropy a změnu vnímání obchodních vztahů s gangstery a mafiány kontrolujícími ruský stát a obchody oligarchických syndikátů v Evropě?

- Pro Putinův režim v Rusku a jeho vliv ve světě jsou důležité hospodářské vazby založené na mafiánském klientelismu

- Pokud je EU, USA a další významné země začnou účinně narušovat uvalením bezprecedentních sankcí, tak se Putinův kleptokratický režim může rozpadnout

- Je to ale až utrpení ukrajinských civilistů a jejich vraždění ruskou armádou, které přivedlo Evropu k mimořádné jednotě

- Dokáže se i Česko důsledně odstřihávat od obchodních partnerů Kremlu a více oddělovat soukromou sféru od politiky?

Bude poté, co Putin zaútočil na Ukrajinu, ještě možné obchodovat s gangstery a jejich spojenci, na kterých stojí Putinův ultranacionalistický režim? Odpověď se podle všeho utváří právě v těchto dnech v měnicím se světě, ve kterém Rusko v důsledku rozsáhlých sankcí směřuje do postavení „Íránu“, tedy země ekonomicky a politicky izolované od podstatné části mezinárodní komunity.

Ukrajinský odpor nevyprovokované agresi ruské armády, násilí na civilním obyvatelstvu, zrození prezidenta Volodymira Zelenského jako mimořádného Evropana, který svým vystupováním z bombardovaného Kyjiva a jednáním s evropskými a světovými politiky burcuje k ukončení dlouholeté paralýzy unijních zemí ve vztahu k Putinou režimu, už dnes překreslilo geopolitickou realitu ve světě.

Do jaké míry bude tato dějinná změna pokračovat se ukáže v následujících dnech a týdnech. Tedy nejenom s ohledem na to, jaké další míře vraždění bude ukrajinské obyvatelstvo vystaveno, zda se podaří Zelenskému a jeho obráncům udržet svou legitimně zvolenou vládu a v jakých podmínkách, ale také zda sankce uvalené na Rusko a jeho klíčové finanční instituce změní vnímání oligarchických struktur závislých na Putinově režimu.

Putinův režim založený na podmanění si ruských státních firem a vytvoření „obchodních“ vztahů poháněných ne tržními mechanismy, ale donucovacími prostředky, a se sítí na těchto „vztazích“ závislými oligarchy v Rusku, ale také v zahraničí, je předmětem mnoha pozoruhodných prací, jejichž publikace vešly do širšího povědomí veřejnosti.

Budování oligarchického impéria a legitimizace zločinného spiknutí

Jedna z prvních byla Nová studená válka“ z roku 2007 od redaktora časopisu Economist a dlouholetého novináře Edwarda Lucase. V ní autor popisuje využívání obchodních vztahů k dosažení politických cílů a také zneužívání veřejných institucí k obchodním nátlakům.

Jeden z několika případů, které autor v knize popisuje, je ponižující prodej podílů BP ve společnosti TNK na Sibiři za zlomek ceny společnosti Gazprom poté, co tento ruský státní podnik zablokoval export plynu TNK z Ruska.

BP pak byla ještě donucena vstoupit do partnerství s Gazpromem, v rámci kterého ji byl nabídnut odkup čtvrtiny akcií TNK zpět za podmínky, že BP pomůže Gazpromu etablovat se v mezinárodních investicích.

Tuto formu vynucování si obchodního partnerství, pomocí kterého se Gazprom více prosadil na mezinárodní scéně, Lucas připodobňuje k situaci, kdy oběť znásilnění nejdříve poděkuje agresorovi za to, že nebyl příliš hrubý a následně ještě vstoupí do obchodního svazku s násilníkem.

Případ TNK-BP byl provázen zatýkáním pracovníků BP ze strany ruské FSB pro údajné nezákonné aktivity za účelem sjednávání výhod pro konkurenci ruských podniků. Tedy FSB obviňovala lidi jako Ilja Zaslavskij z toho, co sama činí při nátlakových operacích proti soukromým a zahraničním podnikům – využívání netržních a nezákonných prostředků k dosažení výhody či přímo kontroly nad konkurencí.

Další případy z první dekády éry Vladimira Putina zahrnují dnes již notoricky známé převzetí investiční skupiny Hermitage britsko-amerického finančníka Browdera a jeho následné obvinění z finančních deliktů ruskými úřady. Byla to až práce auditora Sergeje Magnického, která poukázala na zločinné spiknutí zahrnující daňové úředníky, soudce, policii, bankéře a členy mafie.

O necelých deset let později vyšla kniha Marka Galeottiho Vory – ruská supermafie, ve které autor využívá své široké znalosti ruských dějin a soudobých reálií nejenom k popisu konce Vorů v zákoně, tak jak vzešly z prostředí zlodějů a banditů v carském Rusku, ve Stalinových gulazích. Éra od 70. let přes perestrojku, Jelcina až po současnost pak postupně z Vorů a představách o nich udělala kultovní záležitost do takové míry, že Vorové z první poloviny 20. století přežívají více v kinematografii než v reálném životě.

Export vlivu podmaněním si místní oligarchie

„Dokud má koule v Moskvě, tak mu je Kreml může vždycky mačkat“

Tyto kultovní představy o Vorech a jejich vyobrazování v umění, v politickém a veřejném životě však nutně nemají přímou vazbu na systematickém provázání ruských státních institucí se zločinnými gangy a s podmaněním si státní správy. Ta nejenom, že je běžně využívána v rámci nepřátelských útoků proti soukromým společnostem, ale už zajištění postu ve státní správě běžně vyžaduje dobré kontakty a důkazy loajality v neformálním prostředí, ze kterého se dá odstartovat kariéra v ruské státní správě.

Druhou dekádu 21. století pak je možné rozdělit na období před ruskou anexí Krymu a na období po anexi a rozpoutání války na Donbase, kdy vstoupily v platnost sankce proti režimu Vladimira Putina, a které mj. donutily neformální zločinecké syndikáty hledat cesty, jak se ještě více etablovat v Evropě.

Jak upozorňuje Galeotti, a přitom cituje pracovníky Interpolu a západních kontrarozvědných služeb (viz. motto výše), navíc samotná válka na Donbase poskytla další nové „obchodní“ možnosti v oblasti pašování zbraní z válečné zóny, pod kontrolou kriminálních gangů s politickými tituly a ruskou armádou v zádech.

Jedna z výborně zdokumentovaných reportáží o nelegálním exportu uhlí z Donbasu pod dohledem místních oligarchů podporovaných Kremlem na mezinárodní trhy a do EU vznikla zásluhou polsko-slovenské skupiny novinářů a vyšla v r. 2019 v DenníkuN.

V posledních letech navíc Putinovo okolí využívalo také sofistikovanější finanční nástroje jako Russian Direct Investment Fund (nově také sankcionovaný), kterými se dostává na zahraniční trhy a přitahuje investice s pomocí finančníka se zkušenostmi z Los Angeles, New Yorku či Prahy, jakým je Kirill Dmitrijev – ten kromě exkluzívního přístupu k Putinovi se těší také pozornosti bývalého prezidenta Donalda Trumpa.

Co spojuje tyto uvedené příklady jsou neformální vztahy s Kremlem, které určují, kdo a za jakých podmínek bude mít přístup na trh. Jak mi před několik málo lety tvrdil jeden bývalý manažer ruské státní firmy v soukromém rozhovoru, otevřít si restauraci v Moskvě bez toho, abych se jako majitel nedohodl na neformálních podmínkách provozu (lidově řečeno na podmínkách výpalného), je prakticky nemožné.

Zatímco v případě restaurace v Moskvě se o naplnění neformálních podmínek provozu stará prostředník vlivného „byznysmena“ v dané lokalitě, nastavit podmínky fungování velkého podniku například v oblasti nemovitostí nebo financí vyžaduje disponovat neformálními kontakty na klíčové postavy daného odvětví, anebo na jejich nejbližší spolupracovníky.

Jak si z pohledu přístupu k Putinovu státu stojí české firmy?

Kromě dodávek energetických surovin do Česka samotný výčet českých společností, které obchodují se společnostmi státu Vladimira Putina, anebo se společnostmi závislými na státu, není úplně zanedbatelný.

V posledních letech byl často zmiňován strojní a zbrojařský gigant Czechoslovak Group (CSG). Zakladatel CSG Jaroslav Strnad měl dlouhá léta za obchodního partnera Alexeja Běljajeva, o kterém publikoval server Hlídacípes.org profilový text.

Hlídací Pes popisuje Běljajeva jako „spojku Putina v Evropě“ známou svými kontakty na ruskou železniční dopravu a logistiku, tedy odvětví, ve kterém ve střední Evropě sám zanechal výraznou stopu.

Samostatnou kapitolou je účast ruského státu v českém jaderném průmyslu, která by v kontextu chystaných mohutných jaderných investic měla vzbuzovat pozornost vlády nejenom s ohledem na to, kdo bude generální dodavatel těchto staveb, jak se dělo v souvislosti s vyloučením Rosatomu a čínského dodavatele z chystaného dukovanského tendru.

V minulosti se již na sankčním seznamu objevila Škoda JS (která je vlastněna ruskou OMZ, tedy dodavatelem typu reaktorů uvedeného v projektu rozšíření JE Dukovany a jejíž vlastník je Gazprombank), určitě stojí za zmínku také v médiích často diskutované dodávky jaderného paliva od ruského TVELu, tedy součásti agentury Rosatom.

Dceřinými společnostmi v Ruské federaci disponuje společnost ALTA, která v minulosti také s TVELem založila společný podnik Alvel. Za společnostmi je nepřehlédnutelná postava Vladimíra Plašila, kterého mj. vyznamenal Miloš Zeman v r. 2019.

Gigantická státní agentura Rosatom, jehož třetina zaměstnanců působí v jaderných silách ruské armády, také využívá české dodavatele jako třeba SIGMA Group (.pdf).

Ne nezajímavá je také sbírka českých společností podporující „osvětové“ aktivity v oblasti jádra a organizované PR agenturou Rosatomu v Česku – zahrnuje společnost CSG a dočteme se o záštitě Miloše Zemana, kterého CSG zároveň podporovala finančně.

Před nedávnem inovovaný web PR agentury Rosatomu pak může sloužit jako malá představa, jak vypadá rozcestník Rosatomu v oblasti jádra v Česku.

Samostatný seznam by vyžadoval sepsání vlastnictví významných ruských vlastníků společností v dopravě či nemovitostí v Česku.

Existuje ve vysoce centralizovaném a neformálním prostředí „trh“?

Významnou kapitolou je pochopitelně oblast finančnictví, jež je teď nejvíce skloňována s koncem Sberbanky v Česku. V Rusku ale také působí Home Credit Bank ze skupiny PPF, která celý poslední týden po uvalení sankcí a zvednutí úrokových sazeb centrální banky až na 20% hlásí nenarušený provoz.

Kromě toho měla PPF Real Estate Russia mít k dispozici úvěrovou linku přímo z VTB na své developerské aktivity v Moskvě a její společnost Škoda Transportation dodává mj. vozové soupravy pro petrohradské metro.

O prodeji Home Creditu Russia ještě před několika málo týdny spekulovala česká média a mezi zájemci byly uváděny společnosti jako Sistema Vladimira Jevtušenkova s obchodní minulostí s VTB, anebo OTP Bank. Bývalý manažer Home Creditu Ivan Svítek v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že v současnosti má společnost nulovou prodejní hodnotu.

Otázkou ovšem je, zda je v kontextu státního kapitalismu určovaného neformálními vztahy vůbec možné hovořit o prodejní hodnotě ve smyslu určovaném jenom tržními veličinami.

Oba zájemci, o kterých spekulovala média, Sistema a OTB Bank, jsou společnosti, které k Putinovu kleptokratickému establishmentu nemají daleko. To že v. r. 2017 Sistema odešla jako poražena ze soudní bitvy s Rosněftí, kterou vede Putinův blízký spojenec Igor Sečin, jenom dál vypovídá o tom, že z „trhu“, který vyžaduje regulátory, soudy, policii a další orgány pod vlivem úzké skupiny lidí s přístupem k vládnoucí straně, nelze jen tak odejít.

OPT Bank je pak často skloňována jako nástroj expanze Orbánovy politiky v zemích jako je Slovinsko, ale i dále v jihozápadní Evropě. Podle mnoha pozorovatelů podobně jako je Viktor Orbán patronem politiků typu Janez Janša, Vladimir Putin je zase patronem Viktora Orbána.

Není samozřejmě bez zajímavosti, že nejenom Miloš Zeman, ale právě také Janez Janša či bývalý hlasitý apologet Vladimira Putina v Itálii Matteo Salvini v těchto dnes veřejně vystupují na podporu Ukrajiny a odsuzují ruskou agresi a zločiny proti civilnímu obyvatelstvu.

Dokáže se sjednocená EU odříznout od mafiánského kapitalismu?

Se sílícím násilím ruské armády proti civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině budou tyto obchodní vztahy čím dál tím obtížněji udržitelné.

Už teď je například markantní rozdíl mezi reakcemi na sportovní úrovni (ruský hokejový tým se nebude moci účastnit Českých hokejových her), první čeští hokejisté opustili nejvyšší hokejovou soutěž v Rusku KHL (byť v důsledku odchodu celých klubů jako Jokerit Helsinki a Dynamo Riga ze soutěže) a s ruskou ligou úplně ukončila spolupráci kanadskoamerická NHL.

Mezi poslední světové společnosti opouštějící Rusko, anebo pozastavující svou činnost v Rusku, se řadí McDonalds, Netflix, Coca Cola či Starbucks.

Budou například zástupci skupiny PPF nadále užívat argumentaci, že jejich aktivity v zemích jako je Rusko či Srbsko mají ryze obchodní povahu, a že s politikou nemají nic společného, případně, že kritika PPF je motivována konkurenčním bojem?

Že se jedná o přivírání očí nad politickými dopady obchodování v kleptokratickém prostředí je dnes dobře vidět v Srbsku, Bosně a Hercegovině a Černé hoře. Tedy v zemích, kde působí Telekom Serbia, strategický partner dceřiných společností PPF v regionu, kde pomocí Telekomu Serbia nadála vysílá Russia Today své dezinformace o situaci na Ukrajině.

V minulém týdnu proběhly demonstrace na podporu Ruska a ruské agrese proti Ukrajině v Bělehradě (stejně jako proběhly také demonstrace proti ruské agresi) a srbská entita v Bosně a Hercegovině (BiH), Republika Srpska vedená Miloradem Dodikem sankcionovaným za rozvracování BiH pomocí médií, je dlouhodobě označována za geopolitický cíl ruských oligarchů.

Telekom Serbia je pak mnohými pozorovateli na Balkáně označován za nástroj vlivu Aleksandara Vučiće a vylučují, že by rozhodnutí o vysílání Russia Today i po uválení sankcí mohlo padnout bez Vučićova vědomí.

Skutečnost, že česká PPF prostřednictvím svých dceřiných společností uzavírá s podobnou institucí strategická partnerství (které navíc vedení Telekomu Serbia v interních dokumentech označuje za „zničení“ konkurence – viz texty ve Visegrad Insight a Britských listech) bez většího povšimnutí veřejnosti již není jenom otázkou na česká média.

V kontextu vraždění civilistů na Ukrajině ruskou armádou  by to také měla být záležitost české vlády, která se snaží poskytovat Ukrajině materiální a vojenskou pomoc.

Jak před lety popisoval Edward Lucas a po něm další autoři, ruští oligarchové a ruské podniky prostřednictvím svých obchodních vazeb nejenom že pomáhali udržet režim Vladimira Putina v chodu, ale zároveň mu prostřednictvím utužování obchodních vztahů pomáhali paralyzovat jednotlivé země v Evropě a v konečném důsledku také EU jako celek.

Je možné, že případy jako Orbánovo Maďarsko, kde si Gazprom k sobě připoutal penězi Orbánovo okolí a pomocí jaderného projektu Paks 2 také Maďarskou politiku, jsou dobře popsané především proto, že Orbánovo „iliberální“ podmanění si Maďarska je již několik let viditelným problémem celoevropského rozměru.

Je ale po zločinném útoku na Ukrajinu ještě obhajitelné tvrdit, že s ruskými státními společnostmi a jejich partnery firmy z EU obchodují jenom za účelem finančního zisku?

Společnosti jako PPF v minulosti vynakládaly a vynakládají značné marketingové úsilí, mj. přirovnávají Petra Kellnera k Tomášovi Baťovi, aby se vyobrazily jako apolitičtí superúspěšní obchodníci - a v tom jim pomáhají i politici jako Miloš Zeman, který kromě toho, že naprosto otočil ve svých postojích ve vztahu ke Kremlu, tento týden také udělil Petru Kellnerovi nejvyšší státní vyznamenání in memoriam.

Jak moc vraždění ukrajinských civilistů ruskou armádou, pošlapávání mezinárodního práva Vladimirem Putinem a reakce mezinárodního společenství změní vnímání obchodních vztahů s kleptokratickým orbitem politiky a obchodu stvořeným Putinovou klikou v Rusku a v Evropě, zřejmě ukážou následující týdny.

2
Vytisknout
8219

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2022