Proč bude kritickým faktorem v bitvě o Donbas opotřebení jednotek?

25. 4. 2022

čas čtení 8 minut
Dva měsíce po začátku války na Ukrajině Rusko stále bojuje o dosažení svých cílů. Jeho pokusy dobýt nebo dokonce obklíčit Kyjev a Oděsu selhaly. Nyní znovu zaměřuje své úsilí na obklíčení ukrajinských sil kolem oblasti Donbasu na východní Ukrajině. Ale rostoucí opotřebení ohrožuje jeho schopnost dosáhnout i tohoto druhotného cíle. Když válka vstupuje do další fáze, kdo bude mít navrch?, ptá se bezpečnostní analytik Rob Lee.

Jedním z překvapivých aspektů této války byl rozsah, v jakém ruská strategie prohloubila slabiny ozbrojených sil a zároveň nedokázala maximalizovat jejich silné stránky. Rusko se rozhodlo sledovat příliš mnoho cílů z příliš mnoha postupových os. To zhoršilo jeho logistické problémy a znamenalo to, že Rusko nemohlo nashromáždit dostatečnou bojovou sílu k dosažení mnoha svých původních cílů, včetně obklíčení ukrajinského hlavního města. Kdyby se Rusko rozhodlo zaměřit své úsilí na ukrajinské síly v Donbasu hned na začátku, válka by klidně mohla dopadnout jinak.

Nové zaměření Ruska na jihovýchodní Ukrajinu by mělo využít jeho silné stránky a zmírnit některé z těchto problémů. Terén v Donbasu s menším počtem velkých městských oblastí je vhodnější pro ofenzivu, což umožňuje ruské armádě lépe využít svých výhod v oblasti obrněných sil a dělostřelectva. Oznámené rozhodnutí jmenovat armádního generála Alexandra Dvornikova hlavním velitelem operace by mělo zlepšit koordinaci a vyřešit problémy s jednotou velení. Pravděpodobné se blížící obsazení Mariupolu také uvolní další síly.

Není ale pro Rusko příliš pozdě? Nakonec to bude záviset na tom, která strana je více postižena opotřebením jednotek. O rozsahu ukrajinských ztrát se ví poměrně málo. Jasné je, že Rusko přišlo o velké množství techniky, včetně vrtulníků a tanků. Ze šesti praporů dvou tankových pluků ruské 4. tankové divize byly zničeny nebo ukořistěny tanky T-80U v rozsahu výzbroje dvou praporů (celkem více než 62).

Ještě větším problémem jsou ztráty ruského ozbrojeného personálu. Představitel NATO před měsícem uvedl číslo až 40 000 zabitých, zraněných a zajatých. Počáteční ruské invazní síly čítající přibližně 125 praporních taktických skupin (PTS) dohromady tvořily méně než 100 000 vojáků. Důležité je, že ne všechny z nich byly bojové síly. Toto číslo zahrnuje i osoby odpovědné za protivzdušnou obranu, elektronický boj a další podpůrné funkce.

Ve srovnání s armádami mnoha členů NATO mají ruské pozemní síly vyšší poměr dělostřelectva a dalších podpůrných zbraní k takzvaným manévrovým jednotkám, jako jsou tankové a motostřelecké. Manévrové jednotky, stejně jako elitní specnaz (speciální jednotky) a vzdušné síly, budou pro novou ofenzívu na Donbasu životně důležité. Ale to jsou přesně ty, které nesly hlavní tíhu ruských obětí. Nedostatek lehké pěchoty v Rusku byl jasnou slabinou a existují náznaky, že mnoho ruských PTS napadlo Ukrajinu jen v částečné síle.

Nyní v záloze zbylo jen málo. Rusko vyčlenilo k invazi 75 % svých permanentně připravených PTS – těch, které jsou složeny z profesionálních vojáků a důstojníků. To již jeho síly velmi vyčerpalo, s velkým podílem jednotek nasazených ze všech pěti vojenských okruhů, stejně jako jednotek národní gardy a dokonce branců.

Skutečnost, že se Rusko rozhodlo vyslat od začátku války více jednotek, možná více než deset PTS, z kritických posádek, jako je Kaliningrad, Tádžikistán a odtržená oblast Jižní Osetie v Gruzii, podtrhuje rozsah jeho problémů. Ruská armáda je již špatně připravena zvládnout další krizi – jako lednové nepokoje v Kazachstánu – pokud většina pozemních jednotek stálé připravenosti a sil rychlé reakce bude na Ukrajině. Pokud nezmobilizuje brance – což by možná vyžadovalo přejmenovat "zvláštní vojenskou operaci" na válku – Rusko bude mít potíže s vytvořením dalších pozemních sil.

Co to znamená pro nadcházející bitvu na Donbasu? Útočící síla (přinejmenším podle sovětské/ruské doktríny - pozn. KD) obvykle usiluje o početní výhodu nad obráncem v poměru tři ku jedné, ne-li více. Tento stupeň převahy je nyní pravděpodobně mimo dosah Ruska, s výjimkou taktické úrovně na některých místech. Tento nedostatek živé síly v manévrových jednotkách se Rusko pravděpodobně pokusí kompenzovat nálety a dělostřelectvem. Rusko se také může více spoléhat na hůře vycvičené ozbrojené síly z Doněcku a Luhansku. Ale toto není recept na rychlý průlom a ukrajinská armáda prokázala, že je schopná, kreativní a dobře vedená. Je pravděpodobnější, že jakýkoli ruský postup bude pomalý a nákladný.

Rusko čelí i dalším problémům. Jeho cíle jsou zřejmé a připravují ho o moment překvapení. To znamená, že Ukrajina má příležitost tyto plány narušit a může se chopit iniciativy. To by mohlo zahrnovat narušení ruských zásobovacích linií, možná zničením mostů a silnic, a přinucení ruských jednotek projíždět bahnitými poli, nebo útoky a nájezdy na křídla ruských sil kolem Chersonu a Charkova – nebo dokonce další nálety na ruské území, jako byl zásah vrtulníků proti skladu paliva v Bělgorodu 1. dubna. Kyjev má motivaci zabránit Rusku v diktování podmínek války tím, že mu umožní soustředit se na oblast Donbasu.

Výhodou Ukrajiny je, že využívá toho, čemu se říká vnitřní operační linie, což jí umožňuje přesouvat síly a zásoby přes vlastní území rychleji než Rusko. Zmobilizovala také své jednotky územní obrany, které nyní získaly bojové zkušenosti. Mezitím Rusko, které nedokázalo dostatečně degradovat ukrajinskou protivzdušnou obranu nebo eliminovat ukrajinské letectvo, se stále snaží znemožnit přísuny ukrajinských posil a zásob – úkol, který byl zásadní pro úspěšnou pozemní ofenzívu Ázerbájdžánu ve válce v Náhorním Karabachu v roce 2020. Hrozba, kterou představuje ukrajinská protivzdušná obrana, omezuje účinnost ruských leteckých útoků v oblasti Donbasu tím, že nutí ruské vrtulníky odpalovat své rakety na delší vzdálenosti s menší přesností.

Dokud bude Ukrajina moci zabránit Rusku v obklíčení velké části jejích sil, ruské taktické nebo operační úspěchy se pravděpodobně nepodaří proměnit ve strategické zisky. Ukrajina si může dovolit měnit prostor za čas, v případě potřeby se stáhnout zpět do lépe hájitelného terénu nebo dokonce do měst. Pokud Ukrajina ztratí území, ale přesto dokáže Rusku způsobit větší ztráty, než sama utrpí, lze to považovat za úspěch. Rusko koneckonců potřebuje dostatečné síly nejen k vedení ofenzívy, ale také k udržení území a rotaci jednotek z frontových linií, aby se mohly zotavit. Pokračující opotřebování jednotek by tento úkol mohlo učinit neúnosným.

Dokud bude válka pokračovat, bude pro ni v Rusku existovat určitá domácí podpora. Jakmile ale skončí, ruští občané zváží náklady a výnosy a mnozí se budou ptát, zda rozšiřování ruské kontroly nad jihovýchodní Ukrajinou stálo za těžké vojenské ztráty a mezinárodní izolaci. Oblíbenost ruského prezidenta Vladimira Putina utrpí. Dokud tedy Putin věří, že jeho ozbrojené síly mají šanci postoupit a zlepšit tak pozici Ruska v diplomatických jednáních, má motivaci ve válce pokračovat. Rozsah problémů s ozbrojeným personálem ruských pozemních sil spojený s vysokým opotřebením však naznačuje, že ruská ofenzíva na Donbasu pravděpodobně dosáhne pouze částečného úspěchu.

Celý text v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
6312

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2022