Vědecký časopis Nature a výročí Johanna Gregora Mendela

29. 7. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 8 minut
Dvousté výročí narození Johanna Gregora Mendela nenechal bez povšimnutí ani časopis Nature. Dokonce mu věnoval velmi zajímavý úvodník (vždy psaný jako postoj redakce). Jako první se asi musí říci, že Mendel je vědec světové úrovně. A za sebe bych podotkl, že to byl katolický mnich a věřící člověk (bylo zvykem, že vědci v těch dobách velkých vědeckých objevů byli věřící, např. Newton rozhodně patřil mezi věřící lidi, dokonce nikoli v nějakém konvenčním smyslu, ale hlásil se k dávné křesťanské „herezi“).

Co Nature na Mendelovi zdůrazňuje, to je jeho trpělivá, mnoho let trvající práce, jejímž cílem nebyla sebeprezentace, ale důkladné a důsledné poznání dědičnosti u hrachu. Během osmi let zkoumal přes 10 tisíc rostlin hrachu, které sám za přesně daných podmínek šlechtil umělým opylováním. Musel účinně zajistit, aby nedošlo k opylení, které bylo mimo jeho kontrolu. Na těchto podrobných datech pak Mendel postavil své závěry, které musel ovšem formulovat jazykem své doby, která nic nevěděla o genech, chromozomech a moderní genetice vůbec. To je velká lekce z toho, jak vědecké teorie jsou dětmi své doby. Vždycky formulujeme své poznatky na základě toho, co je známo, v jakých pojmech a představách umíme myslet. A nevíme, jak budou naše poznání formulovat a do jakého kontextu ho zařazovat lidé sto nebo pět set let po naší době. Redakce Nature výslovně shrnuje současnou genetiku a ukazuje na to, jak komplexní a na jednoduché procesy neredukovatelný děj dědičnost je (zmiňuje třeba epigenetiku, RNA, kontext pozice genu v genomu, vliv prostředí).

Snad největší lekce z Mendela, ale obecně z vědy té doby, pro dnešní vědu je trpělivost a skromnost. Mendel své závěry nepovažoval za konečné a chtěl, aby jeho pokus byl ověřen nezávisle na něm. Žádný mediální hype, jen skromné sdělení pro místní konferenci v Brně. Měl to samozřejmě v tomto mnohem jednodušší, protože být vědcem, který nota bene zkoumá hrách, nebylo v jeho době nic úžasného. Věda zdaleka neměla společenský status, který má dnes. Zdaleka tu nebyly masy vědců, soutěžící o kariéru, peníze, úspěch, mediální pozornost. Skromný a trpělivý mnich se zabýval výzkumem hrachu pro věc samu, ba asi by ho ani nenapadlo, že jeho jméno vstoupí do dějin světové vědy.

Úvodník v Nature také zmiňuje zneužívání Mendelova výzkum v souvislosti s rasismem a eugenikou. Redakce opakuje základní věci: genetické rozdíly mezi lidmi stejné rasy jsou větší než genetické rozdíly mezi rasami, takže rasy biologicky neexistují, jsou to jen sociální kategorie, nálepky udělané na základě povrchních, smyslově na první pohled zjevných znaků, které odlišují určité skupiny lidí. Je to stejný klam jako smyslově jasně daná zkušenost, že Slunce se pohybuje, zatímco Země stojí.

Nature o Mendelovi:

https://www.nature.com/articles/d41586-022-01953-z?fbclid=IwAR2y1zEnYl766Ll7ZFPI1x6WxtfoRdfTNeLIufduX0tRvjB2woRMHCqZo7o


Zde je český překlad tohoto redakčního komentáře časopisu Nature:


Skutečný odkaz Gregora Mendela: pečlivá, přísná a pokorná věda
Pokusy tohoto mnicha položily základy genetiky - a jeho nenápadný přístup k práci je inspirativní.




Genetika je ďábelsky složitá. Víme to z desítek let molekulární biologie, z výsledných studií o sekvenování a analýze genomů a z našich rostoucích znalostí o tom, jak geny interagují s prostředím. Jak se tedy podařilo augustiniánskému mnichovi, učiteli a občanskému vědci Gregoru Mendelovi popsat principy dědičnosti, které platí dodnes - z práce, kterou prováděl sám ve své klášterní zahradě v 50. a 60. letech 19. století?

Mnoho podrobností se ztratilo v historii, protože poznámky o Mendelových pokusech, včetně jeho prozatímních pozorování a pracovních metod, byly po jeho smrti spáleny, jak popisuje Kim Nasmyth z Oxfordské univerzity ve Velké Británii v článku Perspective v časopise Nature Reviews Genetics1.

Z jeho publikovaných prací i z historických pramenů, které se nedávno objevily, je však zřejmé, že Mendel byl pečlivý vědec; opatrný, trpělivý a oddaný datům. Tyto vlastnosti mu umožnily učinit objevy, které obstály ve zkoušce času. Dvousetleté výročí jeho narození, které připadá na 22. července 1822, je příležitostí k oslavě a uznání velikána vědy. "Z pohledu toho, co bylo o buňkách známo v polovině 19. století, Mendel předběhl svou dobu o desítky let," píše Peter van Dijk z KeyGene v nizozemském Wageningenu a jeho kolegové v článku Perspective v časopise Nature Genetics2.

Modelová komunikace

Ačkoli Mendel neměl žádné znalosti o genech, chromozomech ani genomech, položil základy genetiky v článku "Pokusy s rostlinnými hybridy", který v roce 1865 přednesl Přírodovědecké společnosti v Brně (nyní v České republice). Mendel začal s 22 rostlinami hrachu zahradního (Pisum sativum) a za použití ručního opylování tyto exempláře a jejich potomky několikrát zkřížil, přičemž během 8 let získal více než 10 000 rostlin. Rostliny z každého cyklu opylení byly klasifikovány podle různých znaků, jako je barva a tvar semen a postavení květů. Analýzou těchto údajů Mendel zjistil, že určité znaky - například tvar a barva - se mohou přenášet z generace na generaci.

Jak Mendel dospěl ke svým objevům?

Článek je vzorem pro komunikaci v oblasti výzkumu. Přístupným jazykem popisuje, jak Mendel zavedl kontrolní mechanismy a jak chránil integritu svých pokusů (např. přijal opatření ke snížení rizika opylení větrem nebo hmyzem). Velkoryse přitom oceňuje práci jiných autorů v této oblasti. Závěrečná část rukopisu obsahuje diskusi o výhradách a možných zdrojích chyb. "Platnost souboru zákonitostí navržených pro Pisum vyžaduje další potvrzení, a proto by bylo žádoucí opakování alespoň důležitějších experimentů," píše Mendel v závěru.

Přestože ve svém článku zavedl termíny "dominantní" a "recesivní", které jsou dodnes základními pojmy v genetice, Mendelova opatrnost při interpretaci jeho výsledků se ukázala jako opodstatněná. Generace genetiků a molekulárních a strukturních biologů od té doby prokázaly, že pozorovatelné vlastnosti nejsou výsledkem pouze genů. Při práci s modelovými organismy a studiu rodinných chorob a lidských populací vědci opakovaně prokázali, že vlastnosti jsou ovlivňovány složitou souhrou mnoha faktorů. Patří mezi ně RNA, epigenetika (chemické změny bází DNA, které nemění sekvenci DNA), poloha genu v genomu i v jádře buňky a způsob, jakým všechny výše uvedené faktory působí na faktory prostředí.

A přesto, jak bylo dobře zdokumentováno, bylo Mendelovo jméno neprávem a nezodpovědně přivlastněno, aby dodalo váhu eugenice, vědecky nepřesné myšlence, že člověka lze vylepšit selektivním šlechtěním. Jen několik desetiletí po jeho smrti v roce 1884 začali o jeho práci diskutovat a citovat ji vědci, kteří obhajovali teorie o rasové nadřazenosti. Tento stín vědeckého rasismu - kdy jsou výzkum a důkazy překrucovány tak, aby škodily - pronásleduje vědu dodnes.

Genetika spolu s paleontologií poskytly mimořádně přesné nástroje pro pochopení původu člověka. Genetika také odhalila, že mezi lidmi stejné rasové kategorie existuje více genetických rozdílů než mezi lidmi různých ras, což ukazuje, že to, co nazýváme rasou, nemá žádný biologický základ. Genetika stále skrývá mnohá tajemství, včetně úlohy genů v lidském chování. Nyní však víme, že geny nejsou osud, což jsou čtyři slova, která je třeba často a hlasitě opakovat.

Při pokládání základů genetiky šel Mendel příkladem svým trpělivým a komplexním přístupem ke sběru dat. V současné době hyperkonkurence ve vědě stojí za to se na chvíli zastavit a oslavit jeho absolutní oddanost pečlivému pozorování, přísnosti při analýze a pokoře při interpretaci výsledků.






0
Vytisknout
5956

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2022