Hamás hraje o čas

31. 10. 2023

Zjištění, že Hamás vynaložil veškeré úsilí, aby tyto tunely vybudoval, znamenalo začátek vzdělávání izraelské armády v tajemném umění nalézt, dobývat ("čištění" je reduktivní) a rychle je bourat. Rychle se však ukázalo, že tunelová válka není pro amatéry. A není to ani pro vysoce zkušená, ale generická "komanda", včetně jejich nejvyššího patra Sajeret Matkal. Vyžaduje specifické detekční a monitorovací schopnosti, dovednosti a zbraně pro boj zblízka (i kompaktní útočné pušky jsou příliš dlouhé), specializované štíty a respirátory, stejně jako velmi rychlé reakce, které musí mít všichni prvotřídní vojáci.

Hamás z předchozích zkušeností ví, že čím menší je dostřel, tím větší je kvalitativní rozdíl mezi jeho muži a izraelskou pěchotou v první linii; Arik Šaron, který se po skvělé vojenské kariéře stal premiérem, v padesátých letech zjistil, že Izraelci mají v boji zblízka navrch. Dokonce i při mimořádně úspěšných překvapivých nájezdech Hamásu, které plně využily toho, že se Izrael až příliš sebevědomě spoléhal na špičkové pozorovací věže a absurdně málo vojáků, ztratil více než tisíc vojáků ve prospěch civilních domobran s pistolemi a samopaly a hrstky vojáků.

Hamás si je těchto nepříznivých faktorů vědom, a proto nyní dělá vše, co je v jeho silách, aby oddálil izraelskou tunelovou ofenzívu tím, že po zdlouhavých rozhovorech o každé skupině propouští rukojmí po dvojicích. Po dvou, s více než 200 zbývajícími vojáky, za předpokladu, že jsou stále naživu, by tento přístup mohl ofenzívu odložit až do příštího roku, pokud vůbec.

Z lidského hlediska je to čekání nesnesitelné. A vzhledem k tomu, že 360 000 záložníků bylo povoláno do služby spolu s dalšími 160 000 v aktivní službě (celá britská armáda čítá 80 360 včetně Gurkhů, americká armáda 452 689), je zde také velmi praktická úvaha o tom, co se stane, když velkou část pracovní síly odloučíte od práce a rodiče od jejich rodin. Řešení však lze nalézt právě v tom, co činí Izrael tak zranitelným: V jeho velikosti. Je dostatečně malý na to, aby skupiny vojáků mohly být uvolněny ze svých jednotek rozmístěných směrem ke Gaze a bylo jim dovoleno vrátit se domů, aby žily a pracovaly, ale přesto se během několika hodin vrátily, pokud budou povolány k zahájení ofenzívy. Rozhodně nejsou potřeba k obraně nyní, když je obrana široce připravena. Dnes jsou strážní jednotky po celém obvodu, kde měly být po celou dobu. (Přehnaná sebedůvěra je také rysem Izraele: 6. října 1973, když egyptská armáda překročila Suezský průplav s desítkami tisíc vojáků, drželo 17 pevností na břehu kanálu ubohých 411 izraelských záložníků).

Silně frustrující zpoždění při zahájení ofenzívy však nevylučuje všechny ofenzivní akce. Jak izraelská armáda, tak bezpečnostní služba Šin Bet mají jednotky zkušených bojovníků, kteří mluví perfektně arabsky s palestinským přízvukem a kteří mohou dobře vypadat. Se vším tím zmatkem způsobeným bombardováním byli schopni vstoupit do pásma Gazy, aby se vmísili do pásma a hledali vůdce Hamásu. Dosud byla zveřejněna jména a fotografie 28 velitelů a politických vůdců Hamásu, kteří byli úspěšně nalezeni a zabiti – a minikampaň pokračuje.

Šíitská armáda Hizballáhu mezitím čeká za libanonskou hranicí s odhadem 150 000 raketami a řízenými střelami. To je tak enormní počet – celkový počet dosud vypuštěných z pásma Gazy je méně než 8 000 – že aby se s tím izraelské baterie Iron Dome vyrovnaly, musely by je zasáhnout velmi selektivně, aby ochránily jen ty nejohroženější lidské životy. Hizballáh však zatím neudělal nic, čím by podpořil svou hlasitě vehementní podporu Hamásu, až na dvě výjimky. Jednou z nich byla krátká exploze kulometné palby, která zabila mladého záložníka, jenž právě dorazil do Izraele ze svého amerického rodinného domu, a druhým bylo odpálení několika raket Palestinci, kteří ukrývají "Hamás v Libanonu".

Vehementní vůdce Hizballáhu Sadžídd Hasan Nasralláh a jeho íránští chlebodárci neustále volají po zničení Izraele spolu se "smrtí USA", ale prozatím ani jeden z nich nereagoval na izraelské zničení nákladních terminálů v Aleppu a Damašku, které Írán používá k dodávkám zbraní Hizballáhu. Nasralláh se setkal se zástupcem šéfa Hamásu Sálihem al-Arúrím a šéfem Islámského džihádu Zijádem al-Nachalou, na kterém "bylo provedeno hodnocení mezinárodních postojů, které byly zaujímány, a toho, co musí strany Osy odporu udělat... dosáhnout skutečného vítězství odporu v Gaze a Palestince a zastavit brutální agresi." Hizballáh však zatím nerozpoutal svou palbu.

V tuto chvíli tedy stále není možné říci, jaký by mohl být Nasralláhův plán. Zahájí raketovou palbu, až Izrael zahájí ofenzívu do Gazy? Nebo bude mít na mysli jiný výchozí bod? Stejně tak ho od akce může odradit zranitelnost jeho šíitských stoupenců v jižním Libanonu vůči izraelskému dělostřelectvu a minometům, jakož i letectvu. Naučil se to na tvrdém příkladu: Během války mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 zůstal šíitský jižní Bejrút v troskách spolu s velitelstvím Hizballáhu a kasárnami – a desítkami šíitských vesnic až k hranicím. Po tomto konfliktu Nasralláh s chvályhodnou upřímností prohlásil, že by nikdy nezačal válku, kdyby věděl, co izraelské síly udělají s domy jeho stoupenců. Aby se zmírnila jejich zuřivost, byli představitelé Hizballáhu vysláni s pytli amerických dolarů dodávanými Íránem, aby zaplatili část škod.

Není tedy nerozumné se domnívat, že jediný arabský vůdce v regionu, který se stará o své stoupence, by se mohl zdráhat vystavit je další ničivé bombardovací kampani jen proto, aby odpálil rakety proti Izraeli – zejména proto, že izraelská bombardovací kapacita se od roku 2006 ztrojnásobila. Je tu také velká otázka, zda žádat šíity, aby obětovali své domovy ultrasunnitskému Hamásu, který je považuje za kacíře zasluhující smrt. Je tu také maličkost Nasralláhovy osobní zranitelnosti: I on se stane terčem, pokud vstoupí do války.

Experti na Blízký východ okamžitě poukážou na mylnost lpění na jakékoli rozumné naději na racionalitu v regionu, ale v době psaní tohoto článku se válka nerozšířila. Nicméně deklarovaný záměr Izraele zničit síť tunelů Hamásu a porazit jeho obránce se nezměnil a nezmění. Izraelská ofenzíva, která byla až dosud zdržována sliby o osvobození rukojmích, nebude čekat příliš dlouho.

Celý článek v angličtině: ZDE