Izrael ohrožuje pět vážných krizí. Bude se muset radikálně změnit
29. 10. 2023
Izrael čelí několika vážným krizím pod vedením vůdce, který je doma nepopulární a v zahraničí se mu nedůvěřuje. Dokáže napravit škody? ptá se Simon Tisdall.
Brutální útoky Hamásu ze 7. října, při nichž zahynulo více než 1 400 lidí, byly sice bezprecedentní co do rozsahu a hrůznosti, ale takticky a geograficky omezené. Nepředstavovaly pro Izrael strategickou, natož existenční hrozbu. Stát - a myšlenka - Izraele nebyly bezprostředně a vážně ohroženy.
To se nyní mění. Od onoho strašného dne byl Izrael s překvapivou rychlostí vtažen do složité sítě pěti vzájemně propojených krizí, které dohromady představují největší výzvu pro národní přežití od jomkippurské války před 50 lety, možná dokonce od jeho založení v roce 1948.
V současné době je v centru pozornosti především vojensko-bezpečnostní krize, která se stále zhoršuje. Neustálé bombardování Gazy nezastavilo raketové útoky Hamásu. Blíží se trestná pozemní invaze, pravděpodobně v několika fázích, ale zatím se neuskutečnila, což částečně zdržují obavy o bezpečnost více než 200 rukojmích.
Premiér Benjamin Netanjahu a jeho válečný kabinet se údajně neshodují se svými generály, jak nejlépe postupovat. Spojené státy doporučují opatrnost. Obavy, že by invaze mohla rozpoutat širší válku, zvýšily americké letecké údery na síly napojené na Írán ve východní Sýrii.
Hrozby Íránu, že aktivuje svou "osu odporu" v celém regionu, postup spojeneckých iráckých a syrských šíitských milicí směrem k izraelským hranicím, útoky zahájené z Jemenu, rostoucí násilí na Západním břehu Jordánu a prohlubující se patová situace s libanonským Hizballáhem zesilují pocit Izraele v obležení ze všech stran.
Netanjahu slibuje, že Hamás vojensky i politicky zcela zlikviduje. Analytici vážně pochybují, že je to možné. I kdyby se mu to však podařilo, zatím nedokázal odpovědět na základní otázku amerického prezidenta Joea Bidena: Co bude dál?
Izraelská politická krize, která probíhá už celý rok, mezitím dospěla do akutní fáze. Netanjahu byl hluboce nepopulární již dlouho před začátkem války. Nyní většina Izraelců viní z hrozivých bezpečnostních a zpravodajských selhání mimo jiné jeho a Itamara Ben-Gvira, jeho krajně pravicového ministra bezpečnosti.
Netanjahu odmítá rezignovat, omluvit se nebo uznat, že jeho předchozí politika "zvládání" Hamásu v Gaze, podkopávání palestinské samosprávy, podpora anexe Západního břehu Jordánu a odmítání mírových jednání posílila islamistické zastánce tvrdé linie, zvýšila riziko násilí a nyní se mu to neblaze vymstilo.
Pochybnosti o Netanjahuově způsobilosti vést zemi živí třetí, souběžnou krizi. Ta se týká poklesu podpory mezinárodní veřejnosti po počátečním celosvětovém projevu sympatií po útoku. Hlavní příčinou je izraelský smrtící útok na Gazu, který dosud zabil více než 7 000 Palestinců, včetně mnoha dětí.
Izraelská armáda minulý týden promítla záběry z bezpečnostních kamer, které zaznamenaly odporná zvěrstva Hamásu, aby světu připomněla, jak tato válka začala. Ačkoli byly nezapomenutelné a neodpustitelné, ve zprávách už nedominují. Mezinárodní média se jako vždy soustřeďují na to, co se děje dnes. Právě teď jsou to každodenní oběti izraelských bomb.
Odmítání Izraele vpustit do Gazy dostatečné dodávky humanitární pomoci a vody nebo jakéhokoli paliva, nedostatek pomoci zraněným, sporné tragédie, jako je výbuch v nemocnici Al-Ahlí, a rozšířené přesvědčení, že Izrael porušuje mezinárodní právo, to vše obrací veřejné mínění na nepřátelskou stranu. V očích mnoha lidí na celém světě se Izrael změnil z oběti na agresora.
Poněkud hysterická kritika, kterou minulý týden vyvolal pokus šéfa OSN Antonia Guterrese zasadit konflikt do kontextu, se mnoha pozorovatelům zdála nespravedlivá. Mezitím upřímná prohlášení osvobozené rukojmí Yocheved Lifshitzové, že s ní únosci zacházeli dobře, narušila Netanjahuem preferovaný narativ necitlivé nenávisti a strachu.
Krize s rukojmími, které Izrael čelí, by byla skutečně hrozivá v každé době. Nyní je to však noční můra. Izrael odhaduje, že bylo zajato 224 lidí ve věku od devíti měsíců do 85 let. Čtyři z nich byli od té doby propuštěni. Hamás tvrdí, že 50 jich zemřelo při leteckých útocích. Katarští zprostředkovatelé hovoří o brzkém dalším propuštění, ale varují, že vojenská eskalace by mohla zničit jakoukoli dohodu.
Únosem nevinných lidí a jejich použitím jako vyjednávacího zboží se Hamás dopouští dalších válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které se přidávají k těm, jichž se dopustil 7. října. Přesto je Netanjahuova vláda pod tlakem. Zoufalí příbuzní a přátelé se pochopitelně obávají, že invaze do Gazy může pro jejich blízké znamenat rozsudek smrti.
Tyto čtyři vzájemně propojené krize - sílící válka, vnitropolitické rozpory, prohraná globální PR bitva a neřešitelné dilema s rukojmími - prohlubují pátou: dlouhodobou strategickou, někdo by řekl existenční krizi, které Izrael čelí. Ta hrozí trvalým poškozením jeho budoucího postavení, spojenectví a vlivu ve světě.
Škody jsou již značné. Proces normalizace vztahů s arabskými zeměmi byl zmařen. K radosti Íránu je nyní historická dohoda se Saúdskou Arábií, která byla podložena bezpečnostními zárukami USA, uložena k ledu. Chování Izraele vyvolalo hněv v Rijádu a ve všech arabských a muslimských zemích.
Válka naopak zvyšuje regionální prestiž Íránu, úhlavního nepřítele Izraele, který stejně jako Hamás usiluje o jeho zničení. Teheránu se zatím daří zvyšovat tlak na Izrael prostřednictvím ozbrojených proxies a vyhýbat se přímému zapojení. Míra jeho spoluúčasti na událostech 7. října zůstává nejasná.
Tato strategická krize rovněž ohrožuje vztahy se západními spojenci Izraele. Biden ho velmi podporuje, ale on a jeho poradci zjevně nevěří Netanjahuovu úsudku. Obávají se, že USA mohou být zataženy do další globálně destabilizující blízkovýchodní války, která by mohla zničit Bidenovy naděje na znovuzvolení. Obávají se také nové vlny islamistického džihádistického terorismu a antisemitských útoků.
Podobně je zkoušena i solidarita evropských zemí. Vedoucí představitelé EU (a USA) chtějí "humanitární pauzu", která by umožnila přísun pomoci do Gazy a odchod cizích státních příslušníků. Agentury OSN spolu s Čínou a Ruskem chtějí úplné příměří. Izolovaný Izrael však říká "ne" a tvrdí, že jakákoli taková opatření by pomohla Hamásu.
Je zarážející, že tato krize nečekaně oživila arabskou mírovou iniciativu z roku 2002, která usiluje o dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Všechny přední země nyní tvrdí, že po skončení války je to opět priorita. Je ironií osudu, že kroky Netanjahua a nábožensko-nacionalistické krajní pravice, která se zarytě staví proti nezávislému palestinskému státu, mohou být rozhodujícím impulsem k jeho vytvoření.
Trauma ze 7. října zásadně otřáslo sebevědomím a národním sebevědomím Izraelců. Ať už se stane cokoli, mnozí věří, že se Izrael bude muset změnit. Bude potřebovat reset, nový začátek. Nové vedení, bezpečnostní revize a proces demokratické obnovy budou nezbytné k nápravě rozkladných rozporů a pýchy Netanjahuových let.
Aby však byl moderní Izrael "normální", bezpečný - aby se zachránil -, bude muset také ukázat nastupujícím generacím světa a jejich vůdcům, nově probuzeným a vnímavým k této problematice, že chápe a akceptuje, že 75 let stará palestinská otázka musí být konečně a spravedlivě vyřešena.
Po zvěrstvech Hamásu, po Gaze, po vší té bolesti a utrpení, v této chvíli velkého národního ohrožení, nebude mezinárodní mínění - a zdravý rozum - požadovat nic jiného. Pro Izrael, stejně jako pro Palestince, se věci nemohou vrátit do starých kolejí.
Diskuse