Nejprve si ovládneme Manhattan: Studentské protesty a genocida v Gaze

2. 5. 2024 / Derek Sayer

 

O týden později přišly na řadu nepokoje na národním sjezdu Demokratické strany v Chicagu, kde policie surově zbila protiválečné demonstranty na Michigan Avenue. Dne 2. října ozbrojené síly zahájily palbu na 10 000 demonstrantů na náměstí Plaza de las Tres Culturas v Mexico City a zabily stovky studentů univerzit a středních škol. Když byly o deset dní později zahájeny olympijské hry v Mexiku, Tommie Smith a John Carlos zvedli na stupních vítězů v běhu na 200 metrů pěsti v pozdravu Black Power a česká gymnastická mnohonásobná zlatá medailistka Věra Čáslavská otočila hlavu a odvrátila oči, když začala hrát sovětská hymna a byla vztyčena sovětská vlajka. 21. října, v Mezinárodní den boje proti válce, obsadily tisíce studentů nádraží Šindžuku v Tokiu.

O dva týdny později byl prezidentem USA zvolen Richard Nixon, veterán rudých štvanic Sněmovního výboru pro neamerickou činnost (HUAC) .

Dnešní okolnosti nejsou stejné, ale déja vu je nepřehlédnutelné. Tehdy stejně jako dnes byla spouštěčem nepokojů nepopulární zahraniční válka. Stejně jako tehdy i dnes se domácí opozice proti účasti v této válce setkala s rozsáhlými represemi. Stejně jako tehdy i nyní represe odhalily mocenské struktury, které se raději schovávají za nevýrazné fasády neoliberální normality. A stejně jako tehdy, i nyní stáli v čele protestů mladí studenti.

Cítíte se bezpečně, když posíláte své dítě do školy, která vydává své studenty policii?

17. dubna vypovídala rektorka Kolumbijské univerzity baronka Nemat „Minouche“ Shafik, bývalá viceprezidentka Světové banky, zástupkyně výkonného ředitele MMF, zástupkyně guvernéra Bank of England a prezidentka a prorektorka London School of Economics, před výborem pro vzdělávání a pracovní síly Sněmovny reprezentantů USA o „antisemitismu na univerzitní půdě“.

Výbor, jehož stálým útočným psem je zástupkyně 22. newyorského kongresového obvodu a aspirantka na viceprezidentskou kandidaturu MAGA Elise Stefaniková, si již dříve vyžádal skalpy rektorky Pensylvánské univerzity Liz Magillové a rektorky Harvardovy univerzity Claudine Gayové.

Rezignace Magillové a Gayové byly rychle zneužity pro širší „válku proti liberalismu“ vedenou republikány, a zejména pro jejich válku proti iniciativám v oblasti rozmanitosti, rovnosti a inkluze (DEI). Prezidentský kandidát Republikánské strany Vivek Ramaswamy si nemohl odpustit říci nahlas „Lepší pozdě než nikdy,“ hlesl. „Když vybrali Claudine Gayovou“ - první černošskou prezidentku Harvardu a teprve druhou černošku v čele univerzity Ivy League -, bylo to chabě zakryté cvičení v oblasti rasy a genderu. Stejně jako jinde, i zde byla obvinění z antisemitismu vhodným prostředkem k prosazování - a zakrývání - jiných politických záměrů, které mají s ochranou židů jen málo společného.

Vyšetřování antisemitismu ve Sněmovně reprezentantů bylo ne bezdůvodně přirovnáváno k honu na čarodějnice, který v prvních letech studené války pořádal HUAC na „podvratné živly“. Shafiková, která si nepochybně uvědomovala osud Magillové  a Gayové, se ukázala jako více než přátelský svědek. Ujistila komisi, že „antisemitismus nemá na naší univerzitě místo a já osobně jsem odhodlána udělat vše, co je v mých silách, abych mu přímo čelila“.

Přiznala, že „události ze 7. října vynesly do popředí skrytý proud antisemitismu, který je velkou výzvou pro univerzity v celé zemi“ - což je představa situace, kterou účastníci demonstrací ostře zpochybňují a mimo jiné poukazují na velký počet židovských studentů a vyučujících, kteří se účastní propalestinských protestů - a podrobně popsala kroky, které Columbia od 7. října podnikla v boji proti antisemitismu. Podle jejích slov byla „hlavní výzvou“ snaha „sladit práva na svobodu projevu těch, kteří chtějí protestovat, a práva židovských studentů na prostředí bez obtěžování nebo diskriminace“.

V úvodním prohlášení podrobně popsala řadu opatření přijatých s cílem monitorovat, hlídat a ukáznit protestující, ale ohledně svobody projevu nenabídla nic jiného než pár frází.

„Omezili jsme přístup do našeho kampusu pouze na osoby s platným průkazem Kolumbijské univerzity, zvýšili jsme veřejnou bezpečnost  ve všech našich kampusech, zapojili jsme externí bezpečnostní firmy,“ vysvětlila Shafiková. „Aktualizovali jsme naše zásady a postupy..., abychom usnadnili hlášení obvinění z nenávistných projevů, obtěžování a dalších forem rušivého chování, včetně antisemitského chování“, a to prostřednictvím „rozšířených kanálů pro hlášení a doplněním interních zdrojů prostřednictvím týmu externích vyšetřovatelů“.

12. října „jsme poprvé po více než 50 letech přivedli do našeho kampusu v Morningside Heights pořádkové síly, aby zajistily bezpečnost naší komunity při protestech“ - tedy od okupace Columbie v roce 1968 (kdy policejní razie 30. dubna vyústila v 712 zatčení a 148 hlášení o zraněních). Poté vedení univerzity udržovalo „pravidelnou komunikaci s newyorskou policií a zajišťovalo její přítomnost nebo pohotovost při všech významných akcích, včetně vigilií a demonstrací“.

Shafiková byla „osobně frustrována“, jak řekla výboru, když zjistila, že stávající „zásady a struktury Kolumbijské univerzity někdy nebyly schopny vyhovět danému okamžiku“. Školní pravidla pro pořádání akcí byla narychlo přepracována tak, aby omezovala místa a časy, kdy budou protesty v kampusu povoleny, vyžadovala ohlášení zamýšlených demonstrací dva pracovní dny předem a stanovila „jasný postup pro rozhodování o údajných porušeních předpisů a důsledcích pro studenty a studentské skupiny, které předpisy poruší“.

Po těchto úpravách byly dva studentské spolky, Studenti za spravedlnost v Palestině (SJP) a Židovský hlas pro mír (JVP), pozastaveny poté, co 9. listopadu vedly nepovolenou studentskou stávku, a několik studentů bylo 24. března vyloučeno poté, co se „v ubytovacím zařízení kampusu konala akce, kterou univerzita předtím dvakrát zakázala“.

Columbia současně zřídila pracovní skupinu pro antisemitismus „vedenou třemi významnými židovskými členy naší fakulty“, jejímž úkolem bylo „zaprvé zhodnotit události a další příčiny, které přispívají k bolestem v židovské komunitě na Columbii; zadruhé přezkoumat příslušné politiky, pravidla a postupy, které ovlivňují náš kampus; a zatřetí navrhnout další metody, které by pomohly celé komunitě pochopit dopady antisemitismu na Columbii“.

Z údajně interního dokumentu administrativy, který získal  SJP, vyplývá, že děkanka oddělení všeobecných studií (General Studies, GS) Lisa Rosen-Metschová, jedna ze tří členů pracovní skupiny, nejenže schvalovala „závažné a úmyslné zneužívání institucionální podpory GS, kdy studenti TAU [Tel Avivské univerzity] v rámci programu Dual BA dostávají nepoměrně vyšší finanční prostředky než ostatní, bez požadovaného základu prokázané finanční potřeby", ale také ‚svolávala schůzky s absolventy GS, kteří sloužili v Izraelských obranných silách (IDF), a řídila je, aby bojovali proti propalestinským studentským aktivitám a aktivně narušovali propalestinské aktivity na akademické půdě‘. „ Pokud je dokument pravý, jedná se o závažná obvinění, která podkopávají jakoukoli důvěru v nestrannost pracovní skupiny - nebo Kolumbijské univerzity.

Bez ohledu na to, že Shafiková přiznává - jako jediná v celém svém prohlášení -, že „naši palestinští studenti a vyučující byli také postiženi, protože jejich rodiny a přátelé trpí humanitární krizí“, nebyla zřízena žádná taková specializovaná pracovní skupina, která by se zabývala jejich traumatem: traumatem, o němž se lze domnívat, že je hlubší než jen to, že se cítí nepříjemně v přítomnosti studentů protestujících proti pokračujícím izraelským akcím, které připravují lidi o život a vyhlazují domovy jejich přátel a příbuzných v Gaze. Protipalestinské, protiarabské nebo protimuslimské projevy a akce zřejmě nebyly univerzitou ani tehdy, ani později považovány za hodné srovnatelné pozornosti.

A to i přesto, že 25. listopadu byli v Burlingtonu ve Vermontu postřeleni tři palestinští studenti a jeden z nich ochrnul od hrudníku dolů poté, co se mu kulka zabodla do páteře - a s plným vědomím toho, že 19. ledna bylo na propalestinském shromáždění postříkáno několik  studentů Kolumbijské univerzity jedovatou chemickou látkou, pravděpodobně skunkem, a deset z nich skončilo v nemocnici. Na tomto útoku se údajně podíleli bývalí vojáci IDF studující na Kolumbijské univerzitě.

Navzdory ohlušujícímu chóru proizraelské lobby, která naříká nad tím, že se židovští studenti po celých Spojených státech cítí „nebezpečně“ kvůli protestům požadujícím svobodu Palestinců (na rozdíl od izraelské suverenity, jak to má v programu Likud) od řeky až k moři, nebyl zatím nikdo z proizraelské lobby - naštěstí - vystaven ani zdaleka srovnatelnému násilí.

Zveřejněte své ekonomické informace! Zrušte ekonomické vazby na izraelské firmy! Nepřestaneme, nedáme pokoj!

V časných ranních hodinách 17. dubna, ve stejný den, kdy Shafiková svědčila před výborem pro vzdělávání a pracovní síly Sněmovny reprezentantů, založili studenti na jižním trávníku kampusu Columbia Morningside Heights tábor solidarity s Gazou, který tvořilo asi 50 stanů na podporu „zrušení vazeb na izraelské firmy a ukončení spoluúčasti Columbie na genocidě“.

Protest zorganizovala Columbia University Apartheid Divest (CUAD), koalice více než 120 skupin, včetně SJP a JVP, založená v roce 2016 s cílem „vyzvat univerzitu, aby se zbavila svých akcií, fondů a dotací od společností, které profitují z porušování mezinárodního práva a lidských práv Palestinců ze strany státu Izrael prostřednictvím jeho pokračujícího systému osadnického kolonialismu, vojenské okupace a apartheidu“.

Newyorská policie, oblečená v plné výstroji, následující den tábor vyklidila a zatkla více než 100 lidí, z nichž 108 bylo obviněno z vniknutí na cizí pozemek. Šéf newyorské policie John Chell později pro Columbia Spectator uvedl: „Abychom to uvedli na pravou míru, studenti, kteří byli zatčeni, byli pokojní, nekladli žádný odpor a pokojným způsobem říkali, co chtěli říci.“

Nebyli to policisté, kdo zátah inicioval. Shafiková písemně požádala newyorskou policii, aby studenty vyvedla, a tvrdila, že „táboření a s ním spojené narušování pořádku představuje jasné a aktuální nebezpečí pro podstatné fungování univerzity“. Tato formulace byla pravděpodobně uvedena proto, aby ospravedlnila  jednání Shafikové bez souhlasu výkonného výboru univerzitního senátu, s nímž byla ze zákona povinna konzultovat takto závažné případy.

Kolumbijská univerzita a její partnerská instituce Barnard College následně souhrnně vyloučily tři studenty. Mezi nimi byla i Isra Hirsi, dcera kongresmanky Ilhan Omarové (D-MN05), která je jednou z malého, ale stále rostoucího počtu demokratických poslanců, kteří se postavili proti pokračování bezpodmínečné finanční a vojenské podpory Izraele ze strany Bidenovy administrativy navzdory spirále humanitární krize v Gaze. Je nepochybně čistě náhodou, že Omarová při slyšení ve Výboru pro vzdělávání a pracovní síly Sněmovny reprezentantů Šafikovou tvrdě vyslýchala.

Dne 20. dubna Columbia oznámila všem zatčeným studentům, že byli suspendováni, což znamená, že mnozí z nich budou nuceni opustit své studentské koleje. Na Barnardu dostali studenti 15 minut na to, aby si sbalili své věci.

Protestující se 22. dubna znovu utábořili. Následující dny probíhalo neklidné vyjednávání mezi studenty a univerzitními úřady pod hrozbou opětovného přivolání policistů. Dne 29. dubna dala Columbia studentům ultimátum. Zde je napsáno stanovisko univerzity:

"Prosíme, neprodleně si posbírejte své věci a opusťte tábor. Pokud dobrovolně odejdete do 14 hodin, představíte se úředníkovi univerzity a podepíšete přiložený formulář, kde se zavazujete dodržovat všechny univerzitní předpisy do 30. června 2025 nebo do data udělení titulu, podle toho, co nastane dříve, budete moci dokončit zbytek semestru s dobrým prospěchem (a nebudete suspendováni), pokud budete tento závazek dodržovat ... Pokud do 14 hodin neodejdete, budete suspendováni do doby dalšího vyšetřování."

Shafiková vydal téhož dne prohlášení, v němž univerzita nabídla „vypracovat zrychlený časový plán pro přezkoumání nových návrhů studentů Poradním výborem pro společensky odpovědné investování, orgánem, který posuzuje otázky zrušení vazeb na izraelské firmy“; „zveřejnit postup, jakým se studenti dostanou k seznamu přímých investičních podílů Columbie“; „svolat fakultní výbor, který by se zabýval akademickou svobodou a zahájil diskusi o přístupu a o finančních překážkách k akademickým programům a globálním centrům“; a „investovat do zdravotnictví a vzdělávání v Gaze, včetně podpory rozvoje předškolního věku a podpory vysídlených vědců."

Tyto ústupky zdaleka nesplňovaly požadavky studentů, ale to, že je studenti vůbec dokázali vynutit od administrativy, jejíž první reakcí bylo přivolání newyorské policie, vypovídá o síle protestu. Shafiková však zůstala neoblomná a prohlásila, že „univerzita své vazby s Izraelem nezruší“.

Termín ve 14:00 vypršel, aniž by studenti odešli. Večer 29. dubna začala Kolumbijská univerzita vydávat hromadná rozhodnutí o vyloučení ze studia. Elise Stefaniková mezitím vydala prohlášení, které znělo:

"Columbia se vzdala radikálnímu pro-hamasovskému antisemitskému davu, místo aby zabezpečila kampus a chránila židovské studenty Columbie. Žádná další prodloužení ani odklady už nemohou nastat. Se samozvanými teroristy z Hamásu a jejich sympatizanty nelze vyjednávat."

Přes noc studenti obsadili Hamilton Hall, budovu, která byla centrem protestů i v roce 1968. Z okna v horním patře vyvěsili transparent, který ji přejmenoval na Hind's Hall, na památku šestileté Hindy Radžábové, holčičky, která byla zabita, pravděpodobně palbou izraelských tanků, v Gaze spolu s posádkou sanitky Palestinské společnosti Červeného půlměsíce, která ji vyslala na pomoc poté, co jako jediná přežila útok IDF a zůstala hodiny uvězněná v autě se svými mrtvými příbuznými.

Přestože titulní stránky amerického tisku poslední dva týdny plní dechberoucí zprávy o protestech v kampusu, je snadné ztratit ze zřetele jejich cíl.

Jak 22. dubna naléhavě řekla Maryam, studentka Barnard College, kterou 18. dubna zatkla při zátahu newyorská policie a která byla následně vyloučena (a přišla o střechu nad hlavou) za svou účast v táboře,

"Přála bych si, aby lidé naslouchali organizátorům z řad studentů z Kolumbie a z centra Gazy. Naše eskalace je dávno za námi a eskalujeme pro Palestinu & nic jiného. Prosím, upřete všechny oči na Palestinu a nepřestávejte se Gazou zabývat."

Izrael bombarduje, NYU platí, kolik dětí jste dnes zabili?

Zabýval jsem se podrobněji Kolumbijskou univerzitou nejen proto, že současné nepokoje v kampusu poprvé propukly právě tam, ale také proto, že akce studentů i reakce administrativy předznamenaly události v celé Severní Americe i mimo ni.

Střet na Columbii rozpoutal tsunami táborů, okupací a dalších forem protestů na desítkách - dnes už pravděpodobně stovkách - amerických univerzit, od škol Ivy League, jako jsou Yale, Harvard, Princeton a Brown, přes špičkové soukromé univerzity, jako je NYU, Emory, Stanford a University of Chicago, a velké veřejné univerzity, jako je UCLA, UC Berkeley, USC a University of Texas (UT) v Austinu, až po malé vysoké školy a dělnické kampusy, jako je Cal Poly Humbolt.

Podle New York Times se posledně jmenovaná škola, která se nachází v sekvojových lesích 275 mil severně od San Franciska, stala „místem nejrozsáhlejšího protestu na univerzitním kampusu v zemi. Na Cal Poly Humboldt protestující obsadili mocenské centrum kampusu a odmítají stále zoufalejší prosby úředníků, aby opustili areál.“

Od té doby se hnutí rozšířilo na univerzity v Kanadě (McGill, Concordia, University of Ottawa a UBC), Francii (Sciences-Po a Sorbonna), Austrálii (univerzity v Melbourne a Sydney), Itálii (Sapienza University v Římě) a Velké Británii (Warwick, UCL). S hrdostí mohu říci, že první mezinárodní tábor solidarity s Gazou postavili 22. dubna studenti a vyučující na University of Alberta, kde jsem 20 let učil a zůstávám emeritním profesorem.

Tradiční rada Konfederace dlouhých domů pěti národů národa Kahnawake Kanienkehaka (Mohawk), na jejímž území McGillova univerzita sídlí, dala zcela nový odstín prázdným a symbolickým uznáním jejich teritoria, jimiž dnes McGill, stejně jako všechny ostatní univerzity v Kanadě, zahajuje všechny své oficiální akce, a upozornila tak nechtěně na trvalé vazby mezi osadnickými koloniemi v minulosti i v současnosti po celém světě.

Rada kriticky zaznamenala  „chování Evropanů [sic] za posledních pět set let ... v jejich systematických koloniálních genocidních válkách na naší Matce Zemi a všech Původních národech a našich územích zde na Želvím ostrově i v zahraničí, včetně Palestiny,“ a jízlivě poznamenala, že „veškeré vojenské akce jsou neodmyslitelně spjaty s primitivnějšími a nižšími úrovněmi lidského myšlení“:

- "v souladu s mírovou smlouvou ze dvou řad Wampamu přiznáváme plná práva těm, kteří okupují McGill a další kampusy na celém Želvím ostrově, být na zmíněných územích s výslovným záměrem zapojit jejich správy do odklonu od koloniální genocidy Izraele [sic] na palestinském lidu a od válečné mašinérie obecně."

Mnoho táborů v USA bylo násilně rozehnáno policií - na příkaz univerzity. Deník New York Times 29. dubna zveřejnil neúplný seznam kampusů, kde byli protestující zatčeni: Columbia (108 zatčení), Yale (60), NYU („desítky“), USC Los Angeles (93), UT Austin (57), Emerson College v Bostonu (118), Ohio State University v Columbusu (36), Emory (28), kampus Aurora v Denveru (40), Arizona State University v Tempe (69), Northeastern University v Bostonu (98), Washington University v St Louis (100 zatčení, včetně prezidentské kandidátky Strany zelených Jill Steinové) a Virginia Tech (91).

Od té doby policie provedla další zatčení na UT Austin, Cal Poly Humbolt, University of Utah, Virginia Commonwealth University, UNC Chapel Hill a dalších místech. Při vyvolávání přízraku zabití čtyř studentů a zranění devíti dalších Národní gardou na Kentské státní univerzitě 4. května 1970 byli policejní odstřelovači vyfotografováni na střechách s výhledem na demonstrace na Ohio State a Indiana University.

Ačkoli dosud nebyl nikdo zabit, videozáznamy nabízejí množství důkazů o krutém policejním zákroku. Pravděpodobně se zde objevuje prvek třídní zášti, protože protestující jsou v médiích široce vykreslováni jako rozmazlení bohatí spratci. Na sociálních sítích se rozšířily klipy z Emory, na nichž je vidět, jak je vedoucí katedry filozofie Noëlle McAfeeová odváděna v poutech podle vlastních slov „jako zločinec“, a profesorka ekonomie Caroline Fohlinová, kterou statní policisté povalí na zem a spoutají (i když křičí „Jsem profesorka!“). Ani jeden z těchto akademiků nebyl účastníkem tábora, ale udělali chybu, když zpochybnili policejní zásahy proti svým studentům.

Stejně jako v případě izraelského cíleného zabití sedmi humanitárních pracovníků World Central Kitchen v Gaze 1. dubna, které na chvíli upoutalo pozornost západních politiků a médií jen proto, že šest z obětí pocházelo ze západních zemí (předtím IDF zabily v Gaze nejméně 224 palestinských humanitárních pracovníků, aniž by to vzbudilo mezinárodní rozhořčení), i podívaná na bílé profesionální ženy středního věku z vyšší střední třídy, které se staly obětí policejní brutality, připomněla dynamiku moci, kterou běžně denně zažívají černošské, hnědé a domorodé menšiny, ale která je jinak skryta před zraky lidí.

Protože jsme v Atlantě ve státě Georgia, mohli bychom si připomenout jméno dalšího protestujícího, šestadvacetiletého aktivisty z hnutí Stop Cop City Manuela Terána, do jehož hlavy, trupu, rukou a nohou napumpovala policie v lednu 2023 při „protipovstaleckém“ zásahu několika agentur nejméně 57 kulek.

Řekněte to jasně, řekněte to nahlas, Palestina nás učiní hrdými

„Je poněkud zvláštní, že největší zprávou v USA o izraelsko-palestinských vztazích jsou vysokoškolské koleje, když se právě teď v Gaze odkrývá několik masových hrobů a probíhá neustálé bombardování,“ napsal 21. dubna na Twitteru Benjamin H. Bradlow, odborný asistent sociologie na Princetonské univerzitě.

Americká asociace univerzitních profesorů upozornila na stejný zarážející kontrast v příspěvku, v němž srovnávala falešnou hysterii kolem protestů na amerických kampusech se zcela reálnou scholastikou - rozsah a systematičnost hrůzy přímo volají po neologismu -, který IDF vypustily na palestinský vzdělávací systém v Gaze:

"Stojí za to připomenout těm, kteří kritizují studentské protesty zuřící v USA: Gaza už nemá univerzity. Každá jednotlivá univerzita v Gaze byla vybombardována do zapomnění. Od 7. října byly zabity stovky akademiků, vědců, profesorů a studentů. "

Ale jestliže materiální struktura amerických univerzit zůstává neporušená, plus minus nějaké to rozbité okno nebo kousek „urážlivého“ graffiti, totéž už nelze říci o útulné, liberální dece mýtu, v níž se dlouho hnízdily.

Columbia má sice katedry, přednáškové sály a čítárny věnované památce Edwarda Saida, palestinského vědce, jehož Orientalismus (1978) byl „snad nejvlivnější vědeckou knihou konce dvacátého století“, má ve svém základním studijním programu Bídníky země Frantze Fanona a poskytuje prostor k vyjádření postkoloniálním teoretikům, jako je Gayatri Spivaková, ale když jde do tuhého, rukavice jdou dolů.

Administrativní „děkani“, před jejichž mocí  varoval Benjamin Ginsberg před deseti lety ve svém chmurně předvídavém Pádu fakulty, nyní řídí univerzitní show a je jasné, že jejich závazek k humánním hodnotám svobody slova, akademické svobody, otevřeného intelektuálního bádání a řízení univerzit, které údajně tvoří základ, na němž je moderní univerzita postavena, má jen malou váhu ve srovnání s dalším šekem od bohatého dárce nebo hrozbou ze strany vzteklého politika.

Když majitel New England Patriots Robert Kraft zrušil podporu Columbie kvůli „virulentní nenávisti, která stále narůstá na univerzitní půdě a v celé naší zemi“, a republikánský mluvčí MAGA Mike Johnson varoval prezidenta Bidena: „Antisemitismus je virus, a protože administrativa a liberální rektoři univerzit nezasahují, jsme svědky jeho šíření... Musíme jednat“ poté, co se vydal na fotopříjezd do Morningside Heights, mohli studenti a vyučující Columbie očekávat ze strany své rektorky nějaký odpor proti takovým urážkám.

Ale ne. Rektorka se nechala unášet proudem a opovržlivě se přizpůsobila požadavkům moci.

Robin D. G. Kelley, který je nyní profesorem amerických dějin Garyho B. Nashe na UCLA, ale v letech 2003-2006 na Columbii vyučoval, v dlouhém otevřeném dopise zveřejněném 29. dubna v Boston Review  „drakonické, neetické, nezákonné a nečestné jednání Shafikové vůči   vlastním studentům a vyučujícím“ pranýřuje.

„Za téměř čtyřicet let mého působení na fakultě,“ říká,

 "jsem nikdy neviděl tak bezostyšnou krutost vůči studentům a vyučujícím, takovou zbabělost před něčím, co se rovná pravicovému honu na čarodějnice, a tak do očí bijící nepoctivost... Ve své zoufalé snaze odvrátit útoky od lidí, jako je Elise Stefaniková, jste opustila zásady akademické svobody - včetně naší povinnosti vést pravdivý, přesný a diferencovaný diskurz - a obětovala bezpečnost našich kolegů.

Mám podezření, že vaše předchozí výkonné a manažerské funkce ve Světové bance,v Mezinárodním měnovém fondu a v Bank of England vás nepřipravily na vedení univerzity,“ pokračuje kysele. Ale to je jistě ten důvod, proč byla Shafiková najata. „Nikoho neochraňujete,“ zuří Kelley, „kromě svých dárců, správců a nadačního jmění Columbie.“

Nejsou v dnešním převráceném orwellovském světě, v němž politici manipulují veřejnost, aby uvěřila, že genocida prováděná před očima je legitimní sebeobranou, a každý, kdo naznačí opak - včetně židů - je „antisemita“, tito lidé - korporace, v USA  jediní, na kterých skutečně záleží? Ti, kteří jsou zvyklí rozhodovat?


Derek Sayer je emeritním profesorem na Albertské univerzitě a členem Kanadské královské společnosti. Jeho nejnovější kniha Pohlednice z Absurdistánu: Praha na konci dějin, získala v roce 2023 Kanadskou židovskou literární cenu za vědeckou práci a stala se finalistou ceny PROSE Award asociace amerických nakladatelů v oboru evropských dějin.