Putinův kolaps? Nebezpečí zbožných přání
2. 5. 2024
Maksim Samorukov z Carnegieho centra nedávno v časopise Foreign Affairs publikoval článek s názvem „Putinův křehký režim. Stejně jako ten sovětský, který mu předcházel, je jeho systém stále na pokraji zhroucení“.
Argumentace se opírá o přímočarou historickou analogii. Sovětský systém se zdál být silný a neměnný a jeho zhroucení prakticky nikdo nepředpovídal. Ale zhroutil se. Stejně tak se Putinův systém jeví jako silný a odolný a málokdo si dokáže představit jeho zhroucení. Ale zhroutí se.
Lze pochopit, proč je tento argument pro Foreign Affairs přitažlivý. Zbožná přání si vždy získají publikum: lidé rádi slyší, co chtějí slyšet. Při absenci jakýchkoli vyhlídek na úspěšnou protiofenzívu na Ukrajině je nejpravděpodobnějším scénářem ukrajinského vítězství zhroucení režimu v Rusku, míní na webu Responsible Statecraft Peter Rutland.
Historické analogie mohou být přitažlivé, ale zavádějící v tom, že mohou zaměřit naši pozornost na povrchní podobnosti, zatímco ignorují strukturální rozdíly. A existuje několik důležitých aspektů, v nichž se Putinův režim nachází na zcela jiném místě než Sovětský svaz v éře perestrojky.
Za prvé, Michail Gorbačov byl u moci pouze šest let a nikdy se mu nepodařilo vytvořit účinnou kontrolu nad vnitřním okruhem sovětských vůdců ani nad byrokracií jako takovou. V důsledku toho byly jeho politické iniciativy blokovány před realizací, což ho nutilo přijímat radikálnější opatření, která destabilizovala celý systém.
Naproti tomu Putin po svém nástupu k moci v roce 2000 velmi rychle zavedl silnou kontrolu nad konkurenčními elitami a obnovil „vertikálu moci“. U moci je již 24 let a většina analytiků se shoduje, že institucionální základy Putinova režimu jsou pevné a pravděpodobně přežijí i smrt svého zakladatele.
Za druhé, rozhodujícím faktorem rozpadu SSSR byla skutečnost, že vedl zpackanou válku v Afghánistánu, což ho donutilo zahájit jednání se Západem. Rusko vede válku na Ukrajině, o níž je stále přesvědčeno, že ji může vyhrát.
Za třetí, Sovětský svaz byl v bankrotu, měl obchodní deficity a půjčoval si peníze v zahraničí. Naproti tomu Rusko navzdory tlaku západních sankcí dosáhlo v loňském roce obchodního přebytku 50 miliard dolarů. Sovětské plánované hospodářství bylo rigidní, bylo to propadliště státních dotací. Na rozdíl od Sovětského svazu má Rusko dynamickou kapitalistickou ekonomiku, která je dobře integrovaná do globální ekonomiky a jejíž podnikatelé se dokázali vyhnout západním sankcím.
Za čtvrté, SSSR byl federací, kde etničtí Rusové tvořili 52% obyvatelstva. Putinovo Rusko je více centralizovaný stát, kde Rusové tvoří 82% obyvatelstva.
Je třeba připustit, že možnost islamistického povstání na severním Kavkaze je potenciální bezpečnostní výzvou. Ale logika, která z čečenského vůdce Ramzana Kadyrova udělala loajálního vazala Moskvy, by platila pro jakéhokoli jeho nástupce. Je lepší užívat si přílivu dotací z Moskvy a kupovat si Lamborghini, než aby se Groznyj opět proměnil v moře trosek. Čečenci se poučili z první a druhé války: snaha o nezávislost nestojí za námahu. Žádná z ostatních etnických republik v Ruské federaci nemá zájem na rozpoutání války s Moskvou.
Wagnerova vzpoura v červnu 2023 byla mimořádnou událostí, nejvážnějším ohrožením stability Putinova režimu od jeho vzniku v roce 2000. Co víme, je, že povstání selhalo. Prigožin je mrtev a pohřben a stabilita režimu byla rychle obnovena.
Umožnit Wagnerově skupině, aby posílila do té míry, že mohla vzpouru zahájit, byla vážná Putinova chyba - druhá po jeho rozhodnutí zahájit plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.
K vítězství v diplomacii i ve válce je třeba realisticky odhadnout silné a slabé stránky protivníka. Náhlý rozpad Sovětského svazu nám připomíná, že je třeba očekávat neočekávané. Putin (a čínský prezident Si Ťin-pching) se však z Gorbačovových chyb poučili. Washington by neměl stavět svou politiku vůči Rusku na předpokladu, že blesk udeří dvakrát do stejného místa.
Celý text v angličtině ZDE
Diskuse