Rozhovor Britských listů 678. Jan Čulík ve Svobodné Evropě

2. 8. 2024

Jan Čulík: V tom Skotsku tehdy nebylo příliš mnoho Čechů, že by tam byla nějaká česká komunita. Jako asi aje v Londýně, je to 600 km od Londýna, takže…

Já aspoň jsem se s nimi nesetkával. Měl jsem taky ten pocit, proč já bych se měl stýkat s nějakými lidmi jenom, proto, že to jsou Češi, nevím. Ale prostě měl jsem potom pocit, jak jsem se zmínil v jednom z těch předchozích rozhovorů, že nejprve jsem se trošku bál, než jsem si začal objednávat ty knihy od těch Škvoreckých, ty exilové knihy. Tak potom mě ale došlo, že přece jenom bych asi měl dělat něco proti tomu režimu, a tak jsem se dal dohromady s tím Janem Kavanem. Nikdy jsem v tom Londýně v té jeho kanceláři, nebo co to vlastně tedy měl, ten Palach Press, nebyl, veškerý kontakt, byl telefonicky a prostřednictvím velmi rané formy e-mailu. On měl spolupráci s Petrem Uhlem, disidentem, tady oni chartisti vydávali vždycky ty dokumenty a jak je komunikovali?

Ten Petr Uhl to diktoval telefonem Kavanovi, který to přepisoval. A Kavan, prosím vás, získal od nějakého britského pracovníka British Telecomu nějaký tón, který pípnete do sluchátka a ono to přestane vám účtovat za ty hovory. Takže takovým způsobem se podporovala -

Fabiano Golgo: Česká vychytralost. Zlaté ručičky.

Jan Čulík: Takže on to prostě opisoval. A potom vždycky jsem na záznamníku měl záznam, Jan Kavan: „Pane Čulík, jsem strašně unavenej, prosím vás, máte tam zase prohlášení Charty 77. Mohl byste to přeložit.“ Tak já to vždycky přeložil. No a potom on začal vydávat - byly Informace o chartě, což byl asi pětadvacetistránkový čtrnáctideník, kde byly všecky ty informace, co se děje a kdo je zavřený. To vycházelo v Čechách. Samizdatově se to tam šířilo. No a Kavan se rozhodl to vydávat anglicky a říkal tomu Uncensored Czechoslovakia a já to překládal.

Fabiano Golgo: Proto jsi tak rychlý v tom.

Jan Čulík: To nevím, no. Ale musím říct, že jsem byl tak vděčen, že padnul komunismus, protože už to byli strašně moc, ale musím říci, že jsem tedy byl blbec, protože o pět let později jsem začal tedy dělat Britské listy, které jsou daleko víc práce.

Fabiano Golgo: A to jsem chtěl říct, protože to je hodně překládání. Od začátku jsem myslel. Dneska máme tu umělou inteligenci a ten Deepl, Ale kolik let tvého života, ty jsi jenom překládal tolik textu i moje texty?

Jan Čulík: Ale taky nezapomínejte, že co mě tedy naučilo psát, byla ta Svobodná Evropa.

Fabiano Golgo: A jak ses tam dostal?

Jan Čulík: Jak jsem se tam dostal? Já jsem taky psal tu a tam nějaké komentáře za komunismu pod pseudonymem.

Fabiano Golgo: A jaký to byl pseudonym?

Jan Čulík: Václav Písecký. Pro české vysílání BBC. A potom tedy mě napadlo, že bych se mohl spojit s tou Svobodnou Evropou. To je taky historka. No a zajímavé je jak ti ti lidi, asi už jsou dávno mrtví a možná by mě nadávali za to, co tady jako budu říkat, ale.

Fabiano Golgo: Ale jsou mrtví, takže...

Jan Čulík: Karel Janovický byl šéfem českého vysílání BBC. A on se strašně zajímal o hudbu a chtěl být dirigentem a pořád někde dirigoval. To znamená, že ta práce v tom rozhlase pro něho byla podružná. Ta hudba, to bylo na prvním místě.

No ale nicméně. Zajímavé je, jak oni, jak byli v tom Londýně, tak oni přijali takovou prostě anglickou mentalitu. Jo, že vy jste jim navrhl nějaký příspěvek, „Mohl bych napsat na tohleto komentář?“ „No tak, pane Čulíku, když myslíte, když jinak nedáte, no tak, my to možná odvysíláme, no.“

Já jsem měl pocit, že prostě to je, jako abych třeba nechtěl víc peněz nebo něco takového. No, a pak mě strašně překvapilo, když jsem začal spolupracovat s tou Svobodnou Evropou. Pavel Pecháček, poameričtěný šéf českého vysílání Svobodné Evropy mně volá a říká. „Pane Čulík, to je senzační!“

To by ti Britové nikdy neřekli!

Fabiano Golgo: Rozumím. To je úplně opačné...

Jan Čulík: No, a já jsem se naučil psát tím, že jsem prostě dělal komentáře pro tu Svobodnou Evropu každý den a musel jsem to dělat prostě rychle a tak dále. A to se člověk naučí psát.

Fabiano Golgo: Strašně rychle.

Jan Čulík: A mimochodem, ještě jsem chtěl říci, tam byla strašně důležitá paní, byla to editorka vlastně všeho, jmenovala se Olga Kopecká. Ona byla dost cenzorka, jo. A zajímavé je, že se s ní pohádal Karel Kryl. Protože když tam byl, protože ona prostě cenzurovala. A mimochodem, ještě dneska, jsem si na to vzpomněl. Karel Kryl měl hudební vysílání od tří hodin odpoledne a lidi si potom stěžovali, že paní Kopecká jim cenzuruje příspěvky. A tak Karel Kryl nám řekl, hele, kluci, já mám hudební vysílání odpoledne, nikdo to nekontroluje, tak to dávejte mně, já to budu číst mezi těma písničkama a my jsme prostě tajně takhle vysílali.

Fabiano Golgo: A to jste takhle dělali, ano?

Jan Čulík: Ano, to jsme dělali ve Svobodné Evropě.

Fabiano Golgo: Občanská sabotáž.

Jan Čulík: Ano, no.

Pozn. JČ. Tady nedošla řeč na to, že něco podobného jsme pak dělali, když byla Svobodná Evropa v Praze v devadesátkách. Sobotní pořad Události a názory se normálně skládal z repríz, z příspěvků, které se odvysílaly během předchozího týdne. Ale když měl v sobotu službu Martin Schulz, tak ty reprízy vyhodil a tajně nám vysílal originální příspěvky, které jsme pro něho napsali a které by během týdne cenzurou neprošly. Nikdo si toho nikdy nevšiml, protože vedení to neposlouchalo.

Fabiano Golgo: Ale to bylo v jakém roce nebo kdy?

Jan Čulík: To bylo koncem osmdesátek a začátkem devadesátek. A potom mě ze Svobodné Evropy vyrazili v roce 1995.

Fabiano Golgo: Tys tam byl už za perestrojky.

Jan Čulík: No byl, potom jsem potom jsem tedy tam hodně přispíval. Jako paní Kopecká říkala, do prdele, vždyť tady začínáme vypadat, jako že jsme nějaké britské vysílání, že tady máme samé příspěvky od Čulíka z Británie.

Fabiano Golgo: Vždycky hyperaktivní…

Jan Čulík: A ještě druhá věc: Jeden já nebudu říkat, kdo ale oni trošku záviděli. My tady musíme v tom Mnichově furt sedět v tý redakci a ten Čulík, ten je placenej od minuty, má dvakrát větší plat, než ho máme my. Protože ano, protože jsem pořád psal, že jo, takže tak.

A proč mě vyhodili? V roce 1995 v létě přišla zpráva, že Václav Klaus, tehdy premiér. si nechává platit za projevy jako premiér a já jsem říkal, tohle je absolutně šílený. A napsal jsem komentář. A paní Kopecká ho zakázala, protože protože už to bylo po pádu komunismu a ta Svobodná Evropa závisela tady vládě a báli se prostě. No a. já jsem si nedal pokoj a zavolal jsem do Downing Street a zeptal jsem se, jestli John Major, natočil jsem to, také bere honoráře za své projevy. A zpracoval jsem to do materiálu. Poslal jsem to do Svobodné Evropy a paní Kopecká řekla, „Ale to je taková britská zvláštnost. To to není typické.“

A tak já jsem říkal dobře, tak jsem to položil a volám Karlu Jezdinskému, jejich reportéru ve Washingtonu jo, a tak on zvedne telefon a já říkám, „Pane Jezdinský, Olga Kopecká.“ A on mi na to řekl: „Á, cenzura.“

Znal to a já jsem řekl, ona mi říká, že když si John Major nenechává platit za projevy, že to je britská zvláštnost, mohl byste prosím vás zavolat do Bílého domu a zeptat se Billa Clintona, jestli si také nechává platit za projevy. No a on říkal, to je bezvadný, tak já tam zavolám. Za deset minut volá Olga Kopecká z Mnichova a říká mi, „Pane Čulík, vy si hrajete na velkýho novináře a nám seberou licenci.“

Fabiano Golgo: Až takhle, jo. Takže ty jsi byl taková šťoura, vždycky takový rebel že jo. Vždycky, vzbouřenec takový, že jo.

Jan Čulík: Ale no tak proboha, Klaus si nemůže ve funkci nechat platit za za projevy!

Fabiano Golgo: No ale je to dobrý, že takhle jsi a Britské listy právě takhle vypadají, že jo, jejich šéfredaktorem je jedno z mála médií v této zemi, které se nebojí jít proti proudu ale takže v roce 1995 ty jsi odešel z Rádia Svobodná Evropa.

Jan Čulík: Tak mě vykopli ze Svobodné Evropy. Ale! V tom roce 1995, na jaře, v dubnu, zemřel jednak můj otec a asi o dva týdny později můj symbolický druhý otec, Igor Hájek, velmi dobrý spolupracovník Josefa Škvoreckého. Já jsem nevysvětlil, že když mě vykopli, když mi zabránili v tom, abych se stal tím profesorem té bohemistiky v tom roce asi 1981, nebo kdy to bylo, tak oni zároveň zrušili tu vynikající katedru bohemistiky v Lancasteru a přesunuli ty lidi z toho Lancasteru do Glasgow (a do Oxfordu).. Takže vlastně tam ta bohemistika byla posílena, ale tedy já jsem byl mimo a tím člověkem, kterého tam vzali, byl Igor Hájek, což byl velmi známý překladatel, muž šedesátých let, kamarád Josefa Škvoreckého. A ten to tam tedy učil. Chudák, když ho tam tedy přesunovali, tak říkal, já to nevezmu, když to nedáte Čulíkovi. Což bylo opravdu slušné.

Fabiano Golgo: Tys ho znal předtím?

Jan Čulík: Já jsem ho znal předtím, protože jsem učil v tom Lancasteru, když on byl na studijní dovolené. No a takže to bylo od něho velmi slušné, no tak on tam učil pár let a v tom roce 1995 v tom dubnu zemřel, bylo mu 63 let.

Fabiano Golgo: Jo, tak brzo, proč?

Jan Čulík: Praskla mu tepna. Aneurismus. No a oni v podstatě, protože trošku měli pocit viny a Thatcherová už nebyla u moci, tak oni mě tedy od roku 1995 jmenovali tím univerzitním učitelem té bohemistiky za toho Igora Hájka.

Fabiano Golgo: Takže to trvalo až do roku 1995.

Jan Čulík: A od roku 1995. Já tam jsem, za chvíli to bude 30 let, to je strašný.

Fabiano Golgo: No, to je pravda ano, ale je to zajímavý, že furt existuje ta katedra, že ano.

Jan Čulík: No tak ona neexistuje, ale je to takový, jak tomu říkám benign neglect, tak učíme tam tu češtinu a učíme tam různé české kurzy, ale měli jsme útok asi kolem roku 2010, kdy nám zrušili ten celý program, takže my tam máme jenom nějaké jednotlivé kurzy.

Fabiano Golgo: Ale já nechápu, proč má to být dotováno od britské vlády a ne české vlády.

Jan Čulík: Česká vláda financuje, že češtinského lektora. Toť vše.

Fabiano Golgo: Protože například Británie, oni mají ten British Council.

Jan Čulík: Ano, ale prosím vás, pokuste se tady přesvědčit… Mimochodem, mně se, když tady byla sociálně demokratická vláda, tak se mně podařilo přesvědčit sociálně demokratickou vládu, aby nám třikrát dali peníze na doktorská stipendia v bohemistice a my jsme vychovali tři vynikající doktorandy. Absolvovali s úspěchem a napsali velmi dobré práce. Budou to knihy. Babiš, když se dostal k moci, tak to zrušil.

Fabiano Golgo: Ale je patriot, ne? Takž v rámci toho, že jsou patrioti jak chtějí to vlastenectví a tak dále, takže by měli chtít, aby se lidi naučili česky po celém světě.

Jan Čulík: No od té doby to nikdo neobnovil od něj, od Babiše. Oni takhle nemyslí.

Oni totiž taky vidí tady ty tisíce turistů v té Praze a myslí si, že Češi jsou strašně známí všude a všude se o nich se po celém světě mluví, což tedy není pravda.

Fabiano Golgo: Bohužel, bohužel ne právě, a to já jsem z toho úplně překvapen. No bohužel taky nemůžeme pokračovat, chci v dalším dílu mluvit o tom, jak vznikaly Britské listy, že jo, to je fakt historické. Lidi si to neuvědomují, ale ty běží od roku 1996.

Jan Čulík: Ano od července.

Fabiano Golgo: Ano, málokterý internetový deník existuje od té doby. To byl začátek internetu, takže ale to až příště, takže na viděnou.

Jan Čulík: Nashledanou.