Svět se nám hroutí v morální superpozici
12. 6. 2025 / Bohumil Kartous
čas čtení
15 minut
Mylně se domníváme, že žijeme ve světě "různých pravd". Ve skutečnosti žijeme ve světě, v němž lze dosáhnout pozice oprávněnosti, ať už je to pozice přijatelná, nebo pozice morálně zvrácená. Stačí silné a zdánlivě morální beranidlo.
Diskuse o dění v Gaze a Izraeli se stala nesnesitelnou, alespoň v
prostředí sociálních sítí. Nejviditelněji proti sobě stojí dogmata obou
stran, v jejichž opevnění lajky a sdíleními se soupeřící skupinou
dalších dogmatiků mizí naděje na nějaké hledání konsensu nebo alespoň
pochopení složité, hluboce nejednoznačné skutečnosti. Racionální hlasy,
které berou v potaz komplexní obraz zanikají v hluku kmenové “války”
bojovníků od klávesnic.
Agresivita a neochota ustoupit z vlastní pozice v neosobním prostředí sociálních sítí dominuje nad racionalitou, vstřícností, ochotou vnímat. I pro často inteligentní a sečtělé lidi v mém okolí je někdy těžké opustit jejich původní pozice. Buď prožívají kognitivní disonanci, tedy situaci, ve které se nové události neshodují s jejich dosavadním konstruktem, nebo naopak zažívají pocit morální nadřazenosti, aniž by vnímali, že sami staví na velmi tuhém dogmatu, k němuž jsou mentálně připoutáni.
Není to žádná výjimka. Podobným způsobem, byť v odlišné konstelaci, můžeme sledovat společenský konflikt nad tématem ruské agrese v Ukrajině nebo třeba covidu (očkování), energetické udržitelnosti, genderovými tématy, prostě ve všem, co definuje prostředí tzv. kulturních válek.
Myslím, že pořád dobře nerozumíme, co se to vlastně děje.
Obecně se začalo už v průběhu rozvoje internetu mluvit o tzv. post-faktické nebo post-pravdivé době. Běžně se chápání tohoto fenoménu omezuje na to, že proti sobě stojí různé výklady skutečnosti, které jsou v hlubokém rozporu, nebo se doslova popírají (Izrael je absolutním právu versus Palestinci jsou absolutní oběť atp.).
Takové chápání je ale neúplné a svádí k tomu, že stačí přijít s nějakou teorií či vysvětlením a začít je prostě tvrdit a že z toho pak vzniká samotný postfaktický chaos. Tak to ale není. Žádnou takovou teorii či vysvětlení nemůžete prosadit, aniž byste je zároveň opírali o nějaké oprávnění, kterým je doslova nabijete. Žádné tvrzení či teorii neprosadít, aniž byste k tomu použili nástroj, kterému můžeme pro lepší pochopení říkat morální beranidlo.
V jednom šiku za morálním beranidlem
Bez morálního beranidla, které vám vytluče cestu pro relativně jednoduše ovlivnitelné postoje velké části společnosti, se neobejdete. A co může být takovým morálním beranidlem? Uveďme si několik příkladů:
“Vakcíny proti covidu ohrožují matky a děti.”
Morální beranidlo v podobě ochrany těch, kteří ochranu zasluhují a jsou nyní vystaveni nebezpečí.
“Nikdy nikdo nepřinesl důkaz o tom, že Země je kulatá, jsou to podvody.”
Morální beranidlo křivdy, kterou elity páchají na obyčejných lidech, které odjakživa manipulovaly.
“Lidé kritizují Izrael, protože nenávidí židy.”
Morální beranidlo antisemitismu jako historického zločinu, na jehož základě mají být židé vždy vnímáni jako oběť.
"From the river to the sea.”
Morální beranidlo historické křivdy, podle které patří území dnešního Izraele Palestincům.
“Chceme mír pro všechny lidi, kteří zbytečně umírají v té nesmyslné válce mezi Ruskem a Ukrajinou.”
Morální beranidlo vyššího dobra, které stojí nad zájmy válčících stran.
“Diverzita a další podobné nesmysly jsou nebezpečná marxistická ideologie.”
Morální beranidlo výstrahy vůči zhoubné ideologii, která má historicky na svědomí gulagy, nesvobodu a chudobu.
Podobných morálních beranidel bychom našli spousty a stojí za jakýmkoliv tvrzením, které se snaží dogmaticky rozporovat status quo (a samozřejmě i za těmi, které status quo potvrzují). Kdyby totiž nestály na předpoklady morálního oprávnění, musely by přinášet skutečné důkazy a v tom případě bychom se pohybovali na poli vědy, nikoliv na poli digitálních arén společenského konfliktu, tedy na sociálních sítích.
Algoritmy milují konflikt
Je zjevné, že morální beranidla, kterými disponují různé kontradiktorní teorie a vysvětlení oponující vědě či hmatatelné skutečnosti, mají jednu velmi vyvinutou vlastnost: vyvolávají konflikt. Podívejme se na to, jak prudké vášně vyvolali Trump s Muskem, kteří ještě doslova před pár dny svorně tvrdili, že tzv. ministerstvo pro efektivitu vlády (DOGE) odvedlo skvělou práci na snížení výdajů státních rozpočtu.
Morálním beranidlem “prvního kámoše” Muska byla touha po ochraně těžce vydělaných peněz amerických daňových poplatníků, které údajně předchozí vláda USA rozhazovala v rozporu se zájmy dobrých Američanů (silné beranidlo pro Trumpovy voliče). Způsobilo to nejen očekávaný konflikt mezi příznivci a odpůrci Trumpa, ale následně také velký konflikt mezi samotným Trumpem a Muskem, jímž se v současnosti baví celý svět.
Přitom nebýt sociálních sítí, je velmi pravděpodobné, že by k takovým excesům a posunům celých společenských mas do oblasti víry v úplné nebo částečné bludy nedocházelo. V čem jsou sociální sítě tak specifické? V tom, jak fungují jejich algoritmy.
Obecně se často soudí, že jde pouze o konkurenci různých více či méně pravdivých, případně zcela nepravdivých tvrzení, přičemž to, které dosáhne k většímu publiku, vítězí. Tak to ale není. Právě bez morálních beranidel a jejich velmi vtíravých apelů by se různě si konkurujícím postojům tolik nedařilo.
To, co mezi nimi vytváří silně polarizující vztah a potřebu zastávat třeba i zcela pitomé postoje jsou právě morální apely (beranidla), která otevírají cestu do srdcí a hlav lidí. A to právě prostřednictvím algoritmů, které dokážou nebohého človíčka přečíst během pár hodin intenzivní interakce a dokážou ho neomylně nasměrovat v trajektorii morálního beranidla, které i jemu dodává pocit silné morální pozice a zadostiučinění.
A aniž by si to takový nebožák uvědomil, už vede nějakou kulturní válku, ať už jako aktivní přispěvatel agresivního digitálního chaosu, nebo jako pasivní konzument nacházející se ve stavu absolutního porozumění a tedy neoblomnosti.
Stav morální superpozice nezná zvrácenost
Superpozice ve fyzice znamená, že elementární částice mohu za určitých okolností existovat ve dvou stavech zároveň. Legendární Schrödingerova kočka tak může být v tomtéž okamžiku živá i mrtvá.
Podobný stav, tedy stav morální superpozice, můžeme sledovat dnes a denně prostřednictvím sociálních sítí v jejichž prostředí jsou Schrödingerovy kočky různých velikostí a barev živé i mrtvé v tomtéž okamžiku. Přičemž určitá část publika považuje právě a pouze ten jediný stav za platný, ačkoliv si dokonce dobře uvědomuje, že je zde ještě stav jiný.
Pro posuzování platnosti takových stavů se používá morální metrika a morální metrika je založena na tom, jaké morální rozměry (morální beranidla) daný člověk uznává. Sociální sítě pak dokážou skvěle “síťovat” takové jedince do více méně homogenních skupin a tam je uzavřít v nekonečné smyčce konfirmačních (sebepotvrzujících) výroků postupně uzavírajících okno příležitosti k nějakému kritickému odstupu.
Když k tomu připočteme fakt, že z dlouhodobých výzkumů sociální psychologie zhruba pouze nějakých 20 - 30 % lidí je schopno kriticky zhodnotit svoje vlastní hodnotové postoje, a když k tomu ještě přičteme fakt, že nekritičnost se úměrně pojí s tzv Dunning-Krugerovým efektem, který u méně chápavých vytváří iluzi o dostatečném pochopení, pak se nelze divit, že žijeme v éře, kde se morálním superpozicím tak skvěle daří.
Dokonce i nad tématy, u nichž jsem donedávna uvažovali o naprosté nezpochybnitelnosti (např. teorie ploché Země).
Jak už bylo řečeno, svá morální zdůvodnění (beranidla) nesou jakékoliv politické postoje. Rozdíl je v tom, zda je jejich morální beranidlo skutečně morální, nebo zda se tak pouze tváří. Vědec, který manipuluje studii o dopadu očkování na děti a těhotné, je amorální podvodník a morální nárok pouze předstírá, protože ví, že bez takového beranidla se neobejde.
Lékař pomáhající civilistům v Gaze, který apeluje na světové společenství, aby pomohlo zastavit krveprolití páchané izraelskou armádou, má nezpochybnitelný morální nárok na to, aby byl jeho hlas slyšet.
Jenže v prostředí, v němž může za jistých okolností dominovat pouze jedna (a)morální superpozice, může i legitimní morální kredit ztrácet sílu proti lavině mnohosti, byť je tato mnohost často pokrytecká, hloupá nebo pouze neinformovaná. A naopak amorální postoj může nabýt dominance prostě jen díky tomu, že v daném prostoru se s touto superpozicí identifikuje většina, která tím vytvoří svou vlastní vnitřní legitimitu bludu (např. ohledně covidu a očkování).
Otázka je, jak se daří některým superpozicím dominovat. Jak vidíme třeba na stavu diskuse v USA, mnoho lidí je ochotno považovat za skutečný Trumpův blud o výsledku voleb v roce 2020 (podle Trumpa mu byly ukradeny), protože došlo údajně k falšování výsledků ze strany amerických demokratů. To nebylo nikdy nijak prokázáno, nicméně morální beranidlo křivdy související s konspirací o volebních manipulacích je pro příznivce současného prezidenta USA tak přesvědčivě průrazné, že se za ním ochotně šikují.
V Trumpově případě bychom mohli poskytnou sáhodlouhý výčet jeho často naprosto bizarních superpozic zdůvodňovaných agresivními manipulacemi. Tou poslední je nasazení jednotek Národní gardy a námořní pěchoty v Kalifornii, kde probíhají protesty proti jednání imigrační agentury. Došlo ke zcela bizarní situaci, kdy Trump gratuloval Národní gardě k tomu, žen obnovila pořádek v Los Angeles, ačkoliv Národní garda v té době ještě ve městě nebyla. Následně Trump dal příkaz jednotce námořní pěchoty, aby posílila Národní gardu, byť před tím konstatoval, že pořádek byl obnoven. Do toho vedení města i státu Kalifornie protestuje proti nasazení armády a poukazuje na to, že situaci má zcela pod kontrolou. Jakkoliv Trump jedná zmatečně, pro každého, kdo nežije v Kalifornii a sdílí Trumpovu superpozici, může být morální beranidlo “obnovení pořádku” dostatečným zdůvodněním Trumpových kroků.
Takovou dominanci ale nelze vytvořit jen tak. Vaše morální beranidla budou dostatečně průrazná pouze tehdy, pokud za nimi sešikujete dostatek lidí. A to by se nemohlo podařit bez sociálních sítí.
Konstelaci superpozic tak určují právě vlastníci platforem, jako je Facebook, Instagram, TikTok nebo X, kteří nastavují možnosti šíření obsahů nebo manipulátoři sociálních sítí, které těchto nástrojů dokážou aktivně zneužívat. Elon Musk si X (dříve Twitter) koupil právě proto, aby maximalizoval morální beranidlo, které mu slouží k obhajobě jeho zájmů. Bývalá evropská komisařka Věra Jourová vzpomínala, že když vedla na Twitteru spor s Muskem o regulaci sociálních sítí, její vyjádření viděly miliony uživatelů. Muskova vyjádření pravděpodobně stovky milionů.
Velikost beranidel je v tomto ohledu zcela směrodatná. A to i v případě manipulací menšího řádu. Materiály některých českých a slovenských populistů na sociálních sítích dosahují nepřirozeně vysokých čísel, byť jde o často zcela zaměnitelné bláboly, jichž je internet obecně plný. To lze nejsnáze vysvětlit manipulací s algoritmem sociální sítě. Ta funguje tak, že falešné profily ručně nebo prostřednictvím software zvyšují počet lajků a sdílen,í a tím pádem algoritmus vyhodnotí takový post jako vysoce atraktivní a nabízí ho mnohem většímu počtu reálných uživatelů. V rámci hybridního konfliktu proti Západu zneužívá těchto nástrojů dlouhodobě Rusko.
A nejen těch technologických. Rusku, stejně jako dalším antidemokratickým aktérům se hodí právě stav vytváření superpozic, které bychom jinými slovy mohli nazvat relativizací skutečnosti. Protože právě tento efekt stav morálních superpozic má.
Můžete mít vedle sebe Západ demokratický a nedemokratický. Můžete mít vedle sebe také Rusko demokratické a nedemokratické.
V prostředí takto relativizovaných skutečností, kde vedle sebe stojí sociálními sítěmi posílené morální superpozice, je totiž jednodušší k následné manipulaci potřebným směrem (je-li Západ stejně špatný jako Rusko, kde bere svou morální převahu a proč Rusko považovat za nepřítele), nebo vede minimálně k pasivitě a neschopnosti či neochotě přijímat zásadní rozhodnutí (pomoc Ukrajině, ochota zvyšovat obranyschopnost vůči nepřátelskému chování Ruska).
Ještě jednu zhoubnou vlastnost tento stav má. Pokud máte dostatečný dosah, nebo ho umíte obstarat, můžete i ze zvrácených pozic začít vytvářet superpozice. V souvislosti s tzv. manosférou (doporučuji strhující seriál Adolescent) se centra vlivu vytváří okolo takových postav, jako je Andrew Tate, tedy člověk s nenávistnými a násilnickými sklony.
Prostředí sociálních sítí dokáže i kolem takto zvrácencých postav vytvořit dojem morálního nároku. Stačí jeden pochybný intelektuál (Jordan Peterson), který vytvoří morální beranidlo “utlačovaných mužů” a na tuto manipulaci naskočí miliony incelů (ze zkratky involuntary celibate, nedobrovolně v celibátu) a s radostí se chytí myšlenky, že za jejich frustraci může zlý feminismus. Anebo bizarní postavy, jako je lunatik Curtis Yarvin, které postavily ideologii na svém chorém vztahu ke světu, jenž chtějí ze svobodného změnit na nesvobodný, technofašistický, monarchisticky řízený privilegovanými jedinci, jejichž privilegium plyne z toho, že řídí digitálně úspěšné firmy.
Tento stav světa trvá a trvat bude, dokud se nenaučíme efektivně regulovat manipulace sociálních sítí a řízenou erozi demokratických hodnot ze strany antidemokratických aktérů, vnějších i vnitřních. Digitální identita, která znemožní manipulace dosahu na sociálních sítích a předstírání autenticit při vytváření morálních superpozic. Tím, že eliminujeme falešné profily na sociálních sítích, výrazně snížíme míru manipulace a umělé nadreprezentace nenávistných, demokracii ohrožujících a prototalitních postojů. Jen je třeba digitální identitu v Evropě prosadit.
2219
Diskuse