Haaretz: „Co je na tom špatného?“: Jak Izrael vycvičil a vyzbrojil milici v Gaze napojenou na ISIS

13. 6. 2025

čas čtení 10 minut
Foto: Jásir Abú Šabáb

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu schválil tuto tajnou operaci na podporu palestinské milice, která měla chránit humanitární pomoc – a to vše za utajení před veřejností

„Co je na tom špatného?“ Těmito čtyřmi zdánlivě nevinnými slovy způsobil premiér Benjamin Netanjahu další škodu jakékoli šanci na ukončení války v Gaze a návrat rukojmích. Takto reagoval Netanjahu minulý týden na odhalení poslance Avigdora Liebermana, že izraelské bezpečnostní složky v Gaze operují ozbrojenou milici, jejíž členové jsou napojeni na ISIS. Vůdcem milice je Jásir Abú Šabáb, člen velké beduínské rodiny z Rafáhu.

 
 
Netanjahu obvinil Liebermana z prozrazení státního tajemství, ale potvrzením této informace se sám stal spoluviníkem. To může zkomplikovat jakékoli budoucí snahy izraelských zpravodajských služeb o nábor agentů a spolupracovníků.

„Celá síla tohoto nápadu spočívala v utajení jakékoli takové akce, aby vypadala autenticky a byla motivována utrpením obyvatel Gazy, kteří mají dost vlády Hamásu,“ říká Tamir Hayman, bývalý šéf vojenské rozvědky a současný výkonný ředitel Institutu pro národní bezpečnostní studia v Tel Avivu.

Myšlenka vyzbrojit klan Abu Šabáb není nová – objevila se krátce po masakru ze 7. října. Stalo se tak automaticky, v obou smyslech slova. Netanjahu prohlášením, že Gaza „nebude Hamástán ani Fatahstán“, odsoudil Palestinskou samosprávu a připojil se k programu Bezalela Smotriche, který počítá s anexí a přesídlením obyvatelstva – nejen v Gaze, ale i na Západním břehu.

Vakuum, které v Gaze vzniklo po ztrátě vlády Hamásu v důsledku úspěchů izraelských obranných sil na bojišti, bylo ještě posíleno odmítnutím Netanjahuovy vlády vpustit do pásma síly z umírněných arabských zemí, jako je Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Izrael se tak ocitl v zoufalé situaci, kdy hledal alternativu, jak nakrmit 2,2 milionu hladových krků.

Tváří v tvář těmto omezením ze strany Netanjahua a jeho krajně pravicové vlády přišel ministr obrany Yoav Gallant, který před několika měsíci rezignoval, s nápadem zavést v Gaze vládu milicí a klanů. Gallant prohlásil, že Izrael by měl využít místní síly napojené na Ramalláh, které jsou koordinovány s PA. Jinými slovy, Gallant se pokoušel zavést PA zadními vrátky.

Třetí pokus

Gallant a obranné složky se pokusily tento krok poprvé realizovat v únoru 2024. Když však do enklávy vjely nákladní vozy s humanitární pomocí, byly napadeny Hamásem a pokus o jejich ochranu selhal. Další neúspěch nastal, když se Izrael pokusil vytvořit ozbrojenou milici ze stejného klanu v uprchlických táborech v centrální Gaze. Současný pokus je již třetím pokusem Izraele o stejný krok – tentokrát po obsazení Rafáhu.

Asi před rokem přetavili agenti bezpečnostní služby Šin Bet v jižním distriktu tento nápad do operační akce. Šéf Šin Bet Ronen Bar plán podpořil a schválili ho Netanjahu a ministr obrany Izrael Katz. Vládní ministři o tom nebyli informováni. V té době odešel z Shin Bet okresní šéf A., který převzal odpovědnost za neúspěch z 7. října. Nahradil ho S., který začal plán prosazovat, a v říjnu 2024 bylo rozhodnuto o jeho realizaci.

Plán podpořila IDF, v té době pod velením náčelníka generálního štábu Herzla Haleviho, nový šéf vojenské rozvědky generálmajor Shlomi Binder a koordinátor vládních aktivit na územích generálmajor Ghassan Alian. Dalším velkým zastáncem iniciativy je generálmajor Roman Gofman, Netanjahuův vojenský tajemník.

Instruktoři Shin Bet vycvičili členy klanu Abu Shabab a vybavili je lehkými střelnými zbraněmi – útočnými puškami Kalašnikov a pistolemi zabavenými Hamásu od začátku války v Gaze. Poté, co nevládní organizace Hatzlaha pohrozila podáním žaloby k soudu, IDF poskytla částečné údaje o počtu lehkých střelných zbraní zabavených od začátku války: asi 2 500 pušek a pistolí. Izrael také platí milicionářům platy, rovněž z peněz zabavených od začátku války – IDF zabavila přes 100 milionů šekelů (asi 28 milionů dolarů) v různých měnách.

Hlavním úkolem milice je zajistit převoz humanitární pomoci do center zásobování potravinami a zabránit Hamásu v jejím rabování. Otázka humanitární pomoci je rovněž zahalena tajemstvím a je řešena oklikou, což je pro Netanjahuovu vládu od začátku války charakteristické. Izrael se rozhodl zastavit činnost palestinské agentury OSN pro uprchlíky UNRWA, protože někteří z jejích palestinských zaměstnanců byli aktivisty Hamásu nebo spolupracovali s teroristickou organizací. Izrael také zjistil, že je obtížné mobilizovat mezinárodní humanitární organizace, protože odmítají s ním spolupracovat. Navíc někteří ministři vlády, zejména ti ovládaní mesiášským krajním pravicovým křídlem, volají po vyhladovění obyvatel Gazy.

Tak se Izrael ocitl v pasti. Kvůli tlaku administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, který slíbil, že nedopustí vyhladovění obyvatel pásma, musel Izrael přijít s řešením ve stylu „Israbluff“. Netanjahu a jeho ministři slíbili, že izraelští daňoví poplatníci nebudou financovat dodávky potravin a léků obyvatelům Gazy, ale velmi rychle svůj slib porušili.

Aby se pravda skryla před veřejností a minimalizovalo se ztrapnění ministrů z krajní pravice, bylo rozhodnuto utajit skutečnost, že ministerstvo financí již na tento projekt vyčlenilo asi 700 milionů šekelů. Místo toho vláda falešně tvrdí, že peníze pocházejí od nevládní organizace se sídlem ve Švýcarsku. Tato organizace najala americkou bezpečnostní společnost, která zaměstnává veterány amerických vojenských a bezpečnostních agentur.

Ale opět to byl Lieberman, kdo odhalil lež. Řekl, že za švýcarskou organizací a její registrací v zahraničí stojí Mossad, který se specializuje na zakládání anonymních krycích společností (Mossad se k tomu odmítl vyjádřit). Objevily se také tvrzení, že americko-židovští magnáti spjatí s izraelskou pravicí pomáhají s činností organizace a možná jí také poskytují prozatímní financování.

Tento nepřehledný postup ministerstva financí, který postrádá transparentnost a hraničí s trestným činem, vychází z touhy obejít zákon o veřejných zakázkách. Podle tohoto zákona mělo ministerstvo vyhlásit mezinárodní výběrové řízení, aby o zakázku mohlo soutěžit několik společností.

Žoldáci


Abu Šabab, vůdce milice, dříve vedl zločinecký gang obchodníků se zbraněmi a drogami a lupičů potravin a vybavení. Ačkoli je sporné, zda Abu Šabab, který je ve svých třicátých letech, má nějakou politickou nebo náboženskou ideologii, jeho jméno a jména několika jeho mužů byla v minulosti spojována s ISIS.

Někteří členové milice byli dříve stoupenci Fatahu, kteří se stavěli proti Hamásu a byli uvězněni ve věznicích v okolí Gazy. V chaosu způsobeném válkou se stovkám z nich podařilo uprchnout. Před válkou i během ní Hamás popravil některé členy klanu Abu Šabab za spolupráci s Izraelem. Abu Šabab byl také několikrát uvězněn v hamáských věznicích. To vše zvyšuje pravděpodobnost, že milice má také vazby na bezpečnostní složky Palestinské samosprávy, které nadále úzce spolupracují a koordinují bezpečnostní opatření s izraelskou armádou a tajnou službou Šin Bet.

Jedná se o žoldáckou milici podobnou těm, které zřídily koloniální režimy. Francie tuto praxi použila v Alžírsku a Sýrii, Britové ve svých koloniích v Africe a Asii a Spojené státy prostřednictvím CIA ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku. Izrael postupoval podobně v 70. letech, kdy zřídil palestinské vesnické ligy na Západním břehu, falangisty a Jižní libanonskou armádu v Libanonu a vesnické hlídky na syrských Golanských výšinách poblíž izraelských hranic. Ve většině případů tohoto jevu v Izraeli i ve světě zřízení milicí spolupracovníků a žoldáků selhalo.

„Těžko chápu logiku tohoto odsouzeného experimentu,“ říká Michael Milshtein, výzkumník Moshe Dayanova centra pro studium Blízkého východu a Afriky na Telavivské univerzitě a bývalý plukovník a vedoucí oddělení palestinských záležitostí ve výzkumném oddělení vojenské rozvědky. „Nesmíme zapomínat na povahu tohoto gangu a vyhýbat se romantizování nějakého gazanského Robina Hooda – což se již v některých kruzích ozývá – a měli bychom si připomínat hořké historické precedenty, kdy jsme jednali s pochybnými živly, které se rychle obrátily proti nám, jako například falangisté v Libanonu.

„Obecně je nejlepší zdržet se pokusů ovlivňovat myšlení našich nepřátel a vytvářet si loutkové vládce. Hamás je sice bezprecedentním způsobem oslaben, ale je nejlepší se vyvarovat předčasných chvalozpěvů (jak tomu bylo mnohokrát během této války, kdy se zdálo, že skupina se hroutí). I když předpokládáme, že Hamás nakonec padne, je nejlepší přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se Gaza zaplnila skupinami podobnými Abu Shabab – což je realita připomínající Somálsko.“

Hayman sice také pochybuje o úspěchu tohoto kroku, ale je ochoten mu dát šanci. „Nejsem purista. Palestinská samospráva je slabá a postrádá jakýkoli seriózní politický rámec, a proto je třeba využít každého kroku a každé příležitosti ke stabilizaci Gazy,“ říká. „Uvědomuji si však,“ dodává, „že jakýkoli pokus Izraele o formování Blízkého východu, podobně jako izraelské snahy v Libanonu v 70. a 80. letech a v Sýrii během občanské války před deseti lety, nebude fungovat. To mohou dokázat pouze supervelmoci. Jsme na to příliš malí.“ Bývalý šéf vojenské rozvědky se domnívá, že vytvoření milice „je taktický úkol, který umožňuje operativní činnost, a nic víc.“

Úřad předsedy vlády na dotaz deníku Haaretz nereagoval. Mluvčí izraelské armády a tajné služby Shin Bet se k věci odmítli vyjádřit.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
779

Diskuse

Obsah vydání | 13. 6. 2025