Izrael: Udušení města Sinji

16. 7. 2025

 
K útoku došlo v oblasti Jabal Al-Batin, která se nachází v oblasti A na Západním břehu Jordánu, která je formálně pod kontrolou Palestinské samosprávy (PA). Izraelští osadníci zde v dubnu založili osadu, kterou několikrát přestavěli poté, co ji izraelské úřady zbouraly, a pravidelně obtěžovali místní farmáře, aniž by tomu armáda jakkoli bránila.
 
Musalletův přítel, který si přál zůstat v anonymitě, byl s ním v době pátečního útoku. Popisoval, jak se k nim na svahu přiblížili tři ozbrojení mladí osadníci s holemi, následovaní dodávkou s dalšími osadníky – dva z nich byli maskovaní, měli na sobě vojenské kalhoty a byli ozbrojeni puškami M16 –, kteří později házeli kameny na palestinskou sanitku a rozbili jí čelní sklo.
 
Podle Musalletova přítele se k osadníkům brzy připojila větší skupina a začala házet kameny na Palestince, z nichž jeden zasáhl Musalleta do zad, takže upadl na zem. O chvíli později jeden z osadníků zahájil palbu ze své pušky, což způsobilo, že ostatní Palestinci, včetně Musalletova přítele, se rozprchli.

Přítel neviděl, co se s Musalletem stalo poté, ale vysvětlil, že izraelská armáda nebyla nikde vidět. „Nechali osadníky zaútočit a přišli až potom,“ řekl.

Musallet přijel do Palestiny jen několik týdnů předtím, aby strávil léto s příbuznými. „Byl ubit k smrti na pozemku naší rodiny osadníky, kteří se ho snažili zabrat,“ řekla jeho sestřenice Diana. „Žádáme USA, aby to vyšetřily, ale viděli jsme, co se stane s ostatními palestinskými Američany zabitými zde: nic.“

Sinjil, ležící mezi kopci a olivovými háji severně od Ramalláhu, údajně získal jméno podle Raymonda ze Saint-Gilles, francouzského křižáka, který tudy před staletími prošel. Obyvatelé této zemědělské obce, stejně jako Palestinci na celém již tak roztříštěném Západní břehu, viděli, jak se jejich životy po 7. říjnu ještě více obrátily vzhůru nohama v důsledku nárůstu nových kontrolních stanovišť a silničních zátarasů. Sinjil je však nyní zcela výjimečný.

„Celý Sinjil je odříznutý“

Několik dní před zabitím Musalleta a Al-Shalabiho se časopis +972 setkal s Khaledem Fuqahou poblíž jeho domu v Sinjilu. Olivovník poskytoval trochu úlevy od spalujícího vedra, když sedával se svou matkou na gauči a hleděl na rodinné háje. Letos se však výhled změnil.

Pět metrů vysoký plot nyní protíná krajinu jako rána, brání obyvatelům jako Fuqahovým v přístupu k jejich pozemkům a uvězňuje je uvnitř. „Ostny jsou nakloněny na naši stranu, takže pořežou každého, kdo se pokusí projít,“ řekl Khaled. „Celý Sinjil je odříznutý. Nikdo se nemůže dostat ke svým pozemkům.“

Fuqahovi, kteří se stále vzpamatovávají z útoku osadníků před několika měsíci, při kterém shořel jejich dům a další domy v okolí, řekli  časopisu +972, že plot – součást rostoucí sítě omezení pohybu, které Izrael uvalil na Palestince na Západním břehu – vede mnoho obyvatel k úvahám, zda se někdy budou moci vrátit na svou půdu.

Podle starosty Moataze Tawafshy bylo pět vstupů do města uzavřeno, některé ostnatým drátem, jiné zemními valy nebo kovovými branami. Otevřený zůstává pouze jeden z původních vstupů do Sinjilu, který se nachází poblíž domu rodiny Fuqaha; i ten je podle obyvatel pravidelně uzamčen těžkou bránou. „Je to záměrná kampaň, která má Sinjil udusit,“ řekl Tawafsha pro +972.

Kromě odříznutí zemědělské půdy od samotné vesnice plot znemožnil přístup k nejméně 47 domům, jejichž obyvatelé jsou tak vystaveni útokům osadníků. V důsledku toho je mnoho z těchto domů nyní opuštěných.

Před postavením plotu zorganizoval Sinjil místní ochranné výbory, které pomáhaly bránit obyvatele před útoky osadníků, včetně žhářství, házení kamenů a bití. Ale protože plot blokuje téměř veškerý přístup, tyto výbory spolu s záchrannými složkami již nemohou dosáhnout domů na druhé straně. „Rodiny, které zůstaly, musely ženy a děti přesunout hlouběji do města, aby je ochránily,“ vysvětlil Tawafsha.

V důsledku plotu se majitelé v Sinjilu nemohou dostat na celkem 8 000 dunamů půdy. Podle Tawafsha osadníci a izraelská armáda dlouho hledali příležitost, jak získat kontrolu nad těmito soukromými pozemky, které jsou od podpisu dohod z Osla klasifikovány jako oblast C, tedy území, nad nímž má Izrael plnou kontrolu, a válka v Gaze jim poskytla záminku. „Od 7. října je každý, kdo se pokusí dostat na svou půdu, zadržen, zbit nebo obtěžován,“ řekl starosta.

Ztráta je pro město, kde je zemědělství zdrojem obživy, tvrdým úderem. „Mnoho rodin je na těchto pozemcích závislých kvůli pěstování oliv,“ dodal Tawafsha. „Jsou odříznuti už dvě sezóny.“

Pod olivovníkem poblíž svého domu popíjejí Khaled a jeho matka kávu a snaží se udržet rutinu, která jim kdysi přinášela útěchu. Vědí však, že to nebude trvat dlouho. „Odpoledne už tu venku nesedíme tak často jako dřív,“ řekla jeho matka. „Vojáci nám opakovaně nařídili, abychom tu neseděli – před vlastním domem.“

„Krytka pro zabavení půdy“

Padesátipětiletý palestinsko-americký Fuad Mashhour, jehož dům leží podél silnice č. 60, je nyní zcela odříznut od své vesnice. Ze strachu před útoky osadníků byl nucen postavit kolem svého domu bariéry a situaci popsal jako „život v kleci“.

„Abyste mohli odejít, potřebujete povolení,“ řekl +972. „Kdykoli vyjdu ven, armáda mě zastaví a ptá se, kam jdu. Nemůžeme s tím nic dělat. Naši sousedé jsou na tom hůř: před postavením plotu mohli chodit do města, teď potřebují auto, aby si mohli koupit limonádu.

„Poslední dva roky byly nejhorší v historii,“ pokračoval Mashhour. „Nemůžete ani vyjít na vlastní střechu, aniž by se vás armáda ptala, co tam děláte. Každý den je těžší než ten předchozí.“

Mashhour vysvětlil, že aby se dostal do města, musí nechat auto doma a jít pěšky po strmém kopci – cesta trvá 30 minut. „Děláte, co musíte,“ řekl.

Ayed Ghafri, místní aktivista proti osadám, řekl, že dušení Sinjilu je součástí širší izraelské strategie anexí Západního břehu izolováním palestinských vesnic a přeměnou na uzavřené věznice.

„Můj dům stojí u silnice č. 60, za plotem,“ řekl +972. „Denně čelím obtěžování a raziím ze strany armády i osadníků. Cílem je, aby se nám život stal nesnesitelným, abychom to vzdali a odevzdali své domovy na stříbrném podnose.“

Od roku 1967 byla skutečně téměř polovina území Sinjilu zabrána nebo znepřístupněna izraelskými vojenskými rozkazy a rozšiřováním osad. Mezi únorem a srpnem 2024 armáda zabavila dalších 45 dunamů mezi Sinjilem a sousední vesnicí Turmus Ayya za účelem výstavby plotu.
 
Město je nyní obklopeno pěti izraelskými osadami a třemi nově vybudovanými pastvinami, odkud osadníci pravidelně sestupují na sinjilské pšeničné pole, kde pasou dobytek, kam mají Palestinci nyní zakázán vstup, házejí kameny na farmáře, zapalují domy a vozidla a zastrašují obyvatele.

Ghafri potvrdil Tawafshaovo pozorování, že mnoho obyvatel opustilo své domovy v blízkosti plotu a přestěhovalo se hlouběji do vesnice. „Dnes mnoho lidí hledá bezpečí tím, že se stěhuje hlouběji do města. To je přesně to, co izraelská vláda chce: vyprázdnit oblast C,“ řekl.

Jádro města leží v oblasti B, která je pod civilní kontrolou PA, ale pod vojenskou kontrolou Izraele, kde jsou útoky osadníků méně časté. Ghafri však varoval, že i tato země je stále více ohrožena.
 
V dubnu 2025 izraelská lidskoprávní organizace B'Tselem zdokumentovala, jak osadníci vylezli na kopec Jabal Al-Tal v oblasti B a pokusili se zde založit osadu. Když se obyvatelé bránili, osadníci se pomstili: honili vesničany, házeli kameny, zapálili beduínské stanové osady, ukradli ovce a zapálili kůlnu patřící Ghafriho rodině.

V reakci na žádost +972 o komentář izraelský mluvčí armády uvedl, že „vzhledem k opakovaným teroristickým incidentům v této oblasti bylo rozhodnuto o instalaci plotu, aby se zabránilo házení kamenů na hlavní silnici a opakovaným narušováním veřejného pořádku, a tím byla zajištěna bezpečnost civilistů v této oblasti“. Prohlášení dále tvrdilo, že tato opatření byla přijata při „zachování svobody pohybu místních obyvatel“.