Když zemře víc než 17 000 dětí, nejde o pouhou chybu
16. 7. 2025
Izraelská armáda viní z nedělní smrti šesti palestinských dětí technickou chybu. Počet obětí však stále stoupá
Spojenci Izraele, včetně EU a Británie, zůstávají spoluviníky této války
V neděli izraelský útok zabil šest palestinských dětí a čtyři dospělé, kteří stáli ve frontě na vodu v uprchlickém táboře. Smrt dětí je možná nejstrašnější částí každé války. Nejde jen o utrpení nevinných a bezmocných a nepředstavitelnou bolest přeživších rodičů – jakkoli strašné to je –, ale také o vědomí, že životy skončily, když se teprve začaly, a budoucnost, která měla trvat dlouho, byla v jediném okamžiku přerušena.
Ačkoli byla nedělní úmrtí šokující, v Gaze jsou běžná: od začátku války je každý den zabito tolik dětí, kolik se jich vejde do jedné třídy. To, co je tentokrát odlišovalo, bylo to, že k tolika úmrtím došlo najednou a na veřejnosti, a že izraelská armáda se cítila povinna uznat svou odpovědnost – i když bez větší lítosti. Tvrdila, že „technická chyba munice“ způsobila, že minula zamýšlený cíl, a dodala, že „lituje jakékoli újmy způsobené nevinným civilistům“.
Co má tento bezkrevný, byrokratický jazyk společného s krvavou smrtí šesti již tak traumatizovaných dětí? Tyto smrti nebyly omylem. Byly tragédií – stejně jako smrt deseti dětí zabitých o několik dní dříve, když stály v řadě před klinikou. Izraelská armáda opět prohlásila, že lituje jakékoli újmy způsobené civilistům. A přesto se hromadí mrtvoly dětí. Děti zabité, když se schovávaly v bývalých školách; děti zabité, když prchaly před izraelskými silami; děti zabité, když spaly ve svých domovech.
Ministerstvo zdravotnictví v Gaze uvádí, že více než 17 000 z 58 000 zabitých Palestinců jsou děti. Izrael tvrdí, že se snaží minimalizovat škody na civilistech. Počet obětí tomu však odporuje a izraelské zpravodajské zdroje loni novinářům sdělily, že někdy měli povoleno zabít až 20 civilistů, aby zlikvidovali i méně významné militanty – přičemž upřednostňovali útoky na obytné domy s rodinami, protože to bylo snazší.
Těch šest žíznivých dětí nemělo stát ve frontě na vodu kvůli tomu, co OSN nazývá uměle vyvyolaným nedostatkem vody. Organizace Human Rights Watch se domnívá, že tisíce Palestinců zemřely v důsledku záměrného jednání Izraele, který jim odnímá vodu, což podle ní představuje zločin proti lidskosti v podobě vyhlazování a genocidy. Těchto deset hladových dětí nemělo potřebovat výživové doplňky, ale Izrael pokračuje v blokování pomoci a civilisté hladoví. UNRWA uvádí, že desetina dětí vyšetřených v jejích klinikách trpí podvýživou.
Desítky tisíc dětí byly vážně zraněny, mnoho z nich přišlo o končetiny. V únoru loňského roku bylo identifikováno přibližně 17 000 dětí bez doprovodu nebo oddělených od svých rodin. Mezi těmi, kteří nejhůře snášejí hlad a nemoci, jsou i ty nejmladší. Kolik z nich tento konflikt přežije? Kolik z nich bude moci zůstat v Gaze? Kolik z nich bude moci jednoho dne žít alespoň trochu normální život? Kolik z nich uvidí před sebou jen pomstu nebo beznaděj?
Mezitím izraelští rodiče volají po propuštění rukojmích a dohodě o příměří, která musí tento konflikt ukončit, ale Benjamin Netanjahu se tomu brání.
Spojenci, včetně EU a Británie, zůstávají spoluviníky této války. Měli by se sami sebe zeptat, co by dělali, kdyby jejich děti musely jen jeden den snášet to, co děti v Gaze snášejí měsíc za měsícem. Děti v Gaze mají stejná práva jako děti kdekoli jinde – na vodu, jídlo, přístřeší, vzdělání, hraní, naději, radost. Na život.
V neděli však Izrael zabil Abdalláha Jásira Ahmeda, Badra al-Dína Karmana, Siraje Khaleda Ibrahima, Ibrahima Ashrafa Abu Uraybana, Karama Ashrafa al-Ghusseina a Lanu Ashraf al-Ghussein.
Byly to děti. Byly milovány.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse