Uzavřená společnost

31. 10. 2025

Herečka Maria Furtwängler si nedávno veřejně položila otázku: "Můj bože! Kdy se to stalo?" Na kongresu ZEIT Wissen v Berlíně prezentovala svůj postřeh: Konzervativní lidé dnes vnímají ochranu klimatu jako ideologický projekt, což ji překvapuje, vždyť konzervativní – i ve smyslu slova – je to, co zachovává. Jak je tedy možné, že se konzervativní kruhy stále více loučí se světonázorem, který je v podstatě křesťanský pod aspektem "zachování stvoření"?

Furtwängler, která byl v Berlíně také vyhlášena jako aktivistka, se zeptala publika: "Jak může být moje obava o to, zda moje vnoučata budou postižena rostoucím suchem, záplavami, nedostatkem potravin a zvětšujícími se částmi zemského povrchu, které již nebudou obyvatelné, jak to proboha může být 'ideologicky motivováno'?"

Odpověď je hořká: klimatické hnutí se nikdy dostatečně nedistancovalo od ideologických otázek. Ve vnímání mnoha občanů mu to zasadilo smrtelnou ránu a vyděsilo potenciální spolubojovníky. Hnutí neuspělo v tom, aby se prezentovalo jako to, čím by mělo být: jako iniciativa, která se zabývá vědecky podloženým ekologickým problémem, jehož drama je nezávislé na jakémkoli světonázoru.

Protijaderné hnutí v 70. letech 20. století stále chápalo nutnost široké přijatelnosti své věci: "Neptali se: Odkud politicky pocházíte?" – tuto větu slyšíte znovu a znovu, když se zeptáte starých bojovníků z minulých let na jejich recept na úspěch. Na staveništích a demonstracích ukazovali, že jsou otevřeni každému spolubojovníkovi, bez ohledu na to, k jakému politickému směru a ideologickému světonázoru jinak cítili přináležitost.

Učíme se od odpůrců jaderné energie

Na staveništi ve Wyhlu se například spojili převážně konzervativní vinaři z Kaiserstuhlu s levicovými studenty. Odpůrci jaderné energie tak ukázali, jaké moci může sociální hnutí dosáhnout, když se postaví monotematicky a do značné míry neideologicky. V tom nejlepším slova smyslu byl tedy odpor vůči jaderné energii dítětem pluralitní společnosti, v níž se lidé po určitou dobu scházejí kvůli konkrétní věci, i když mají na jiné otázky opačné názory.

Klimatické hnutí bylo docela odlišné, ani se nesnažilo vzbudit zdání, že je otevřené spolubojovníkům ze všech politických směrů. Když klimatičtí aktivisté zvedli prapor boje proti pravici, kvůli genderovým otázkám, Gaze a uprchlické politice, potenciální stoupenci se stáhli, protože byli odcizeni takovým ideologickým pytlem.

Každý, kdo chce přesněji pochopit, proč dnes buržoazně-konzervativní kruhy často umisťují ochranu klimatu do ideologického kouta, najde poučné informace také v knize "Klimatická nespravedlnost" od Friederike Otto. Ta nese podtitul "Co má klimatická katastrofa společného s kapitalismem, rasismem a sexismem" a je bezděčně destilátem onoho veskrze ideologizovaného světonázoru, který zjevně děsí konzervativně smýšlející části společnosti, o nichž mluvila Maria Furtwängler.

A ať nikdo nepřijde s fundamentálně moudrou větou Alexandra von Humboldta: "Všechno je spojeno se vším ostatním" – protože je to pro strategii sociálního hnutí nepoužitelné. Kdo tuto větu povýší na svou zásadu v politické práci, ten nevyhnutelně selže, protože každá žádost se stává svévolnou. Aby byl projekt úspěšný, potřebuje chytlavé poselství, které klimatičtí aktivisté se svou tematickou směsicí nikdy neměli.

Takové poselství by mohlo znít například: Ceny fosilních paliv musí říkat ekologickou pravdu. Nic víc, nic míň. Před 30 lety byla tato věta ve skutečnosti stále pragmatickým krédem klimatického hnutí. V té době proto nikdo nemluvil o "klimatickém náboženství", jak to dnes dělají posměvači.

Dogmatické rysy

Mnoho lidí ztratilo svou otevřenost vůči ochraně klimatu teprve tehdy, když na scénu vstoupili lidé s dobrými úmysly, kteří si mysleli, že poslouží věci tím, že téma morálně nabijí a smíchají se všemi tématy, která "woke" repertoár nabízí. Osudově chybný úsudek, jak dnes víme.

Protože to znamenalo, že klimatická věda, která byla ve skutečnosti tak střízlivá – když byla nyní zakotvena v silně dogmatickém prostředí – se dostala do nepříjemného podezření, že je sama o sobě ideologicky motivovaným projektem společenské transformace. V některých kruzích sílil dojem, že ochrana klimatu je jen trojským koněm v rámci převýchovy. Jakkoli je tento dojem absurdní, klimatické hnutí ho vyvolalo.

Symptomatický pro úpadek je i vývoj jejich někdejší ikony Grety Thunberg. Když byla Švédka ještě jen tváří ochrany klimatu, vyvolávala sympatie – ano, dokonce i u konzervativců a liberálů. Ale pak se její politická angažovanost stala svévolnou. Někdy se objevila v médiích společně s uprchlickými loděmi, naposledy se dostala do centra pozornosti kvůli konfliktu v Gaze.

Z Grety klimatického svědomí se stala Greta notoricky známá provokatérka na různých pódiích po celém světě. Její role integrační postavy byla pryč.

Nakonec zůstává jednoduchý postřeh, že klimatické hnutí si bude muset vzít k srdci především jednu věc, pokud chce změnit svou pozici: Tam, kde je na etiketě ochrana klimatu, by měla být pouze ochrana klimatu.

Zdroj v němčině: ZDE