USA: Armáda je nucena plánovat nepředstavitelnou zradu

21. 1. 2026

čas čtení 6 minut
Útok na spojence by byl zvrácením všeho, k čemu byly ozbrojené síly vycvičeny, píše Tom Nichols.

Spojené státy jsou globální supervelmocí a jejich armáda se připravuje na válku ve všech oblastech. Během svých let jako vojenský pedagog jsem viděl americké důstojníky, jak zápasí s různými scénáři, které měly zpochybnit jejich myšlení a donutit je přizpůsobit se překvapením.

Jeden případ, který jsme však nikdy nezvážili, byl, jak zradit a zaútočit na vlastní spojence. Neptali jsme se, co dělat, pokud se prezident stane hrozivým megalomanem, který jednomu z našich nejstarších přátel, Norsku, řekne, že protože mu Nobelův výbor v Oslu odmítá udělit trofej, už necítí "povinnost myslet čistě na mír" a může se místo toho zaměřit na plánování války proti NATO.

Jak napsala moje kolegyně Anne Applebaum, výhružná zpráva Donalda Trumpa norskému premiérovi by měla v každé odpovědné demokracii donutit zbytek amerického politického systému, aby ho kontroloval. Prezident mluví o invazi, která by vyžadovala, aby "občané spojence podle smlouvy", jak to sama řekla, "stali se Američany proti své vůli", a to vše proto, že "nyní skutečně žije v jiné realitě". A přesto se ani Kongres, ani pochlebovači v Bílém domě nezdají být ochotni ho zastavit.

Americká armáda je zákonem a všemi tradicemi americké slušnosti povinna odmítat poslouchat nelegální rozkazy. Ale co příkazy, které nemusí být nelegální, ale jsou zjevně nemorální a nelogické? Prezident například může nařídit Pentagonu naplánovat invazi do Grónska; takový rozkaz by byl jen pokynem k organizaci další válečné hry. (Armáda, jak to někdy dělá během válečných her, možná ani nepoužívá skutečná místní jména, ale místo toho používá mapy, které vypadají hodně jako Severní Atlantik, když organizuje invazi na "Verdegrun" nebo něco podobného.)

Ale po letech zkušeností s americkými vojenskými důstojníky věřím, že i tyto hypotetické pokyny budou znít mužům a ženám, kteří sloužili s Dány a dalšími spojenci v NATO, naprosto zvráceně. Dánsko nebylo jen naším spojencem během světových válek 20. století, ale také, jak napsal můj kolega Isaac Stanley-Becker, se po 11. září připojilo k našemu boji proti Tálibánu a utrpělo pro malý národ značné ztráty. Jejich vojáci krváceli a umírali na stejných bojištích jako Američané.

Američtí důstojníci vědí, co Trump plánuje – svět to ví, protože Trump to nepřestane říkat – a jejich mysl se vzbouří proti příkazům vzít vše, co byli připraveni udělat roky, a aplikovat to zpětně, proti lidem, se kterými byli vycvičeni pracovat a chránit. Prezident jim tedy bude nařizovat něco, na co byli vycvičeni, aby nikdy nedělali.

Americké ozbrojené síly jsou povinny poslouchat rozkazy civilních úřadů, a právem. Ale tyto rozkazy donutí americké vojenské mysli vstoupit do děsivého zrcadlového vesmíru, kde jsou Spojené státy agresorem proti NATO, koalici, která zahrnuje země, jež jsou našimi přáteli po staletí. Pokud by Trump pokračoval v tomto plánu dobytí, vojenský výcvik bude muset být rozbit a znovu složen do ničivé verze sebe sama, jako by lékaři byli požádáni, aby brali život zachraňující léky, znovu je konstituovali jako jedovaté izomery a pak je podávali pacientům.

Vzpomínám na své dny jako předseda oddělení strategie a politiky na Válečné škole a dokážu si jen představit, co by se stalo, kdybych svolal fakultu a studenty a řekl: "Je čas přemýšlet o tom, jak byste mohli naplánovat americkou invazi do země NATO. Malé národy nemají nárok na suverenitu a nemohou bránit své hranice ani majetky; měli bychom vytvářet případové studie, jak jim zabavit, co chceme."

Nejpravděpodobnějším výsledkem takového setkání by bylo, že bych byl povolán, abych to vysvětlil svým nadřízeným. Kdybych se na takovou myšlenku upnul, možná bych byl zbaven svých vedoucích povinností. Kdybych zůstal tak neústupný jako Trump, možná by mi doporučili vyhledat poradenství nebo dokonce podstoupit obnovenou prověrku. Dnes je však tento agresivní a nemorální postoj politikou vrchního velitele – protože když prezident mluví, je to politika – a může skutečně nařídit armádě, aby ji posunula od rétoriky k realitě.

Někteří důstojníci nad Trumpovými výlevy pokrčí rameny a řeknou, že rozkazy jsou rozkazy a že včerejší přátelé jsou dnešními nepřáteli. Každá obranná organizace má v sobě lidi, uniformované i civilní, kteří jsou morálně prázdní a na mapě vidí jen čísla, která musí být cíleně odstraněna. Ale většina Američanů a příslušníci armády, která jim slouží, jsou slušní lidé. Vědí, že útočit na přátele je zlé a šílené. Jsem si jistý, že muži a ženy ozbrojených sil budou rozpolceni a znepokojeni, když se budou snažit proměnit Trumpovy nevyrovnané posedlosti v soudržný vojenský plán.

Nakonec však, pokud se vyšší důstojníci – počínaje předsedou Sboru náčelníků štábů a vedoucími jednotlivých složek – vydají touto Trumpovou temnou cestou, důstojníci a vojáci pod nimi pravděpodobně budou dodržovat řetězec velení. Takový výsledek by byl tragédií a potenciálně globální katastrofou.

Není na ozbrojených silách, aby zastavily Trumpovy hrozné nápady. Každá molekula v těle téměř každého amerického vojáka v uniformě pravděpodobně odmítne dělat něco, na co se celý život cvičil, ale Spojené státy nejsou řízeny armádou, ani by neměly být. Američané a jejich zvolení zástupci musí tuto zátěž z ozbrojených sil převzít – teď hned.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
405

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2026