Rozhovor s chatbotem o budoucnosti lidstva

23. 1. 2026 / Petr Vařeka

čas čtení 5 minut
Nástup autoritářů typu Donalda Trumpa a jejich vzestup mě podnítil k rozhovoru s Chatgpt, který na rozdíl od čínského Deepseek dosud uplatňuje epistemologický bias a nikoliv jen politický (Deepseek kupříkladu mlčí o okolnostech masakru na náměstí Nebeského Miru v Pekingu v roce  1989). 

Rozhovory s americkým chatbotem tedy mají potřebnou relevanci. Chatgpt nic nezamlčuje a kupříkladu je dosud velmi kritický k současné administrativě USA.

A na základě tohoto rozhovoru vznikla následující esej:

 

Sestupná trajektorie a lidský étos – cesta k udržitelné budoucnosti


Lidská společnost se dnes nachází na křižovatce, kde fyzikální a ekologické limity světa vyžadují zásadní změny. Tradiční růstové paradigma, založené na nekonečné expanzi materiálních a energetických zdrojů, se ukazuje jako neudržitelné. 

Přesto i dobře informovaní lidé – včetně ekonomických a politických elit – jednají často tak, jako by problém byl vzdálený, irelevantní nebo řešitelný technologií. 

Abychom pochopili, proč je to tak, a zároveň nalezli cestu, jak společnost přesměrovat, musíme se podívat na lidskou psychologii, biologii a sociální struktury, které určují naše rozhodování.

1. Biologický a psychologický základ chování

Sobectví a kmenová mentalita jsou geneticky zakódované u Homo sapiens, stejně jako u našich nejbližších příbuzných, šimpanzů. Evoluce vybavila druhy přežitím svého „kmene“ a maximalizací vlastního prospěchu. Konkurenční tlupy šimpanzů, s nimiž máme společné předky, spolu vedou nemilosrdné války, což dokazuje, že naše kmenová a sobecká tendence nejsou kulturní vynález, ale hluboce zakódovaný biologický program.

Tento program však nelze považovat za „zlo“ – je adaptivní. Lidé jsou evolučně konstruováni tak, že nejvíce vnímají a řeší problémy, které ohrožují jejich vlastní skupinu. Co se děje jinde, například v jiných zemích nebo u vzdálených ekosystémů, se psychologicky zdá méně důležité. 

I elity, které mají přístup k nejlepším informacím a největší moc, jsou tímto biologickým rámcem ovlivněny. Pokud by kdokoliv z nás vstoupil do jejich role, převezme jejich pohled a logiku rozhodování – nejen proto, že je „sobecká“, ale proto, že je racionální v rámci nové skupiny, které náleží.

2. Role elit a kognitivní pasti

Elity nevědí méně než ostatní; často vědí více. Mají přístup k nejlepším scénářům a analýzám, financují studie, které se veřejnosti neukazují. Přesto jednají tak, jak jednají – ne proto, že by byly morálně selhávající, ale protože instituce a role, které zastávají, trestají odchylku od statu quo. Kolektivní iracionalita racionálních aktérů vzniká právě z konfliktu mezi osobními zájmy a dlouhodobou systémovou nutností.

K tomu přistupuje další problém: časová slepota moci. Politici, podnikatelé a investoři žijí v rámci volebních, čtvrtletních a investičních horizontů. Dopady environmentálních krizí jsou zpožděné, nelineární a nepřímé, takže psychologicky nejsou naléhavé, i když analyticky jsou zřejmé.
Výsledek je paradoxní: elity nejsou sobecké nebo zlé, jsou racionální v rámci svého rámce, který je omezen instinkty přežití, rolí a strukturou systému.

3. Veřejný diskurz a spravedlnost

Aby bylo možné sestupnou trajektorii akceptovat, nestačí fakta nebo hrozby. Lidé potřebují rámec, příběh, étos, do kterého své chování zasadí. 

Diskurz musí být koncipován tak, aby omezení nebyla trestem, ale prostředkem k rozvoji života.
Spravedlnost je klíčová: lidé jsou ochotni přijmout snížení životní úrovně, pouze pokud ti, kdo spotřebovávají nejvíce, nesou svou část odpovědnosti. 

Transparentnost, viditelné dopady a rovné rozdělení obětí mezi různé vrstvy populace vytvářejí legitimitu a ochotu spolupracovat.

Efektivní diskurz proto:
- přesouvá pozornost z otázky „zda“ na otázku „jak spravedlivě“
- ukazuje konkrétní dopady pro různé skupiny
- používá jazyk rozvoje života, nikoli omezení a oběti
- vytváří sdílenou identitu a pocit účasti na smysluplném projektu

4. Étosem není oběť, ale rozvoj života

Klíčovým psychologickým principem je, že altruismus je možný, ale musí být konstruován v rámci smysluplného příběhu. Étosem sestupné trajektorie tedy není pouhá ctnost z nouze, ale rozvoj života jako pozitivní projekt, kde omezení jsou prostředkem k zachování a kvalitě života pro všechny generace.

- Omezení spotřeby se stává nástrojem, nikoli cílem.
- Přijatelná opatření se vztahují přiměřeně k dopadu jednotlivých skupin.
- Každý vidí, že oběť má smysl: zachování stability, bezpečí, zdraví a možnost rozvoje.
- Lidé chtějí být součástí pozitivního příběhu, kde jejich činy mají konkrétní dopad.
- Takový rámec umožňuje dobrovolnou spolupráci mezi všemi vrstvami společnosti, včetně elit, a přeměňuje geneticky a psychologicky zakódované sobectví na strukturovanou, kolektivní racionalitu.

5. Závěr

Sestupná trajektorie není trestem ani krizovou povinností. Je to strategický rámec pro zachování a rozvoj života, založený na spravedlnosti, transparentnosti a sdíleném étosu. Lidská psychika je geneticky a kulturně konstruována tak, že potřebuje příběh a identitu, aby byla ochotna dobrovolně omezit vlastní komfort.

Elity nejsou sobecké ani zlé – jejich chování je racionální v rámci svého biologického a institucionálního programu. Úspěšná strategie změny spočívá v přesměrování jejich zájmů a motivací tak, aby jejich osobní a skupinové přežití bylo svázáno s udržením dlouhodobé stability a rozvoje pro všechny.

Tento příběh – étos sestupné trajektorie – nabízí společnou identitu, spravedlnost a smysl, který může lidi motivovat k dlouhodobé spolupráci a umožnit, aby lidská společnost přežila a rozvíjela se i v rámci limitů planety.

0
Vytisknout
183

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2026