Kterak Demokratická strana políčila na Trumpa past

26. 2. 2026 / Daniel Veselý

Je nesmírně obtížné se vyznat v zahraničně-politické linii Trumpova Bílého domu, která připomíná spíše rumraj na bále nevidomých než cokoli stálého a koherentního. Ještě před nedávnem jsem se domníval, že zabrání Grónska je prakticky hotovou věcí, načež Bílý dům opět přesunul svou těkavou pozornost na Írán.

Teherán je však v hledáčku Washingtonu od svržení jím podporovaného šáha už od roku 1979, přičemž zajetí diplomatů na americké ambasádě téhož roku obzvlášť otřáslo americkou psyché. Jedinou funkční dohodu s Íránem (JCPOA) z roku 2015, která měla Teheránu zabránit ve výrobě jaderné zbraně v roce 2018 roztrhal právě prezident Trump. Donald Trump totiž nikdy nepřipustí, aby jakoukoli fungující dohodu uzavřel někdo jiný než on sám. Pokud se však blíže podíváme na parametry JCPOA, zjistíme, že ji Teherán akceptoval navzdory faktu, že ústupky musel učinit především on.

Kdyby po sobě jdoucím americkým administrativám skutečně záleželo na eliminaci jaderného nebezpečí, prosazovaly by implementaci bezjaderné zóny, jaká existuje například v Latinské Americe, Africe či jihovýchodní Asii. Jenže v západní Asii narážíme na pověstného slona v místnosti, jímž je nepřiznaný izraelský jaderný potenciál. Jinými slovy, USA chtějí zachovat v západní Asii nukleární asymetrii, kde je Írán poslední výspou odporu proti izraelské dominanci v regionu.

Nenechme se mýlit: případný americký úder na Írán by měl ještě horší následky než ilegální anglo-americký vpád do Iráku v roce 2003. Za prvé, režim ajatolláhů disponuje mnohem ničivějším vojenským potenciálem než Husajnův Irák. Za druhé, Írán je daleko lidnatější a rozlehlejší než Irák. A nemůžete provést „úspěšnou změnu režimu” bez nasazení okupačních vojsk. Za třetí, režim ajatolláhů se pečlivě připravuje na americký úder, od nahrazení předních íránských činitelů v případě jejich usmrcení až po rozptýlení kritické infrastruktury.

V neposlední řadě by takový vojenský útok představoval zásadní porušení mezinárodního práva, jak se stalo loni v červnu během 12denní války mezi Izraelem a USA na jedné straně a Íránem na straně druhé.

A jakou roli v celé íránské sáze hraje Demokratická strana? Všimněme si, že jen málo demokratických zákonodárců protestuje proti Trumpovým výhrůžkám na adresu ajatolláhů. Není to vůbec náhoda, jak ukazuje zjištění webu Drop Site News, podle něhož Demokratická strana chce, aby se Trumpův kabinet svým potenciálním úderem na Írán chytil do pasti. Následky tohoto kroku by byly zničující i kvůli tomu, že Teherán by mohl uzavřít Hormuzský průliv, kudy na tankerech proudí zhruba 20 procent světových zásob ropy. Světová ekonomika, včetně americké, by utrpěla ohromnou ránu. A stav ekonomiky v myslích amerických voličů logicky hraje primární úlohu. 

Tuto strategii loni odhalila debata mezi asistentem tehdejšího lídra demokratické většiny v Senátu Chucka Shumera a vrcholným činitelem jedné organizace stavějící se proti útoku na Írán. Drop Site News se podařilo oslovit zdroj z Kongresu, který existenci tohoto telefonátu potvrdil. Sám Shumer se Trumpovi loni vysmíval, že nedokáže naplnit své hrozby proti Íránu, jelikož prezident nedostál svému slibu. Koneckonců značná část demokratických senátorů prosazuje vojenské řešení íránského problému, neboť ví, že by pro Trumpovu vládu představovalo politickou katastrofu. Prakticky totéž tvrdí i novinářka Aída Chávez: vlivní demokraté ve Sněmovně reprezentantů podle ní v zákulisí sabotují návrh rezoluce kongresmanů Ro Khanny a Thomase Massieho. Toto opatření by přitom od každého člena Kongresu vyžadovalo veřejné stanovisko k možné válce USA s Íránem. 

Je-li tomu skutečně tak, Demokratická strana se od Trumpovy GOP příliš neliší. Předáci Demokratické strany by raději na oltář svého volebního vítězství obětovali osud světové ekonomiky, než aby se proti Trumpovým republikánům vytasili s inkluzívním politickým programem. Kdepak, přece od sterilní politické opozice nemůžeme očekávat tak heretické požadavky, jako celoplošné zvýšení minimální mzdy, prosazení zdravotního pojištění pro všechny, výrazného zdanění (ultra)bohatých nebo ukončení nesmyslných válek v zámoří. Po nich potopa.