S prohlubující se krizí na Blízkém východě se iniciativa USA a Izraele možná vytrácí

16. 3. 2026

Konflikt začal překvapivým útokem Izraele, při kterém byl zabit nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Americké a izraelské stíhačky poté rychle dokázaly, že mohou beztrestně operovat nad Íránem, a s využitím rozsáhlých zpravodajských informací zasáhly tisíce cílů. Jediné významné ztráty byly způsobeny palbou vlastních jednotek.

Írán odpověděl salvami raket a dronů vypálených na Izrael, které byly z velké části zachyceny izraelskými systémy protivzdušné obrany. Dosud bylo v Izraeli při útocích Íránu zabito 12 lidí. Počet obětí je stále podstatně nižší než v mnohem kratším konfliktu mezi těmito dvěma mocnostmi v loňském roce.

Zemím v Perském zálivu se vedlo hůře, když se staly terčem Íránu, ale přesto dokázaly ochránit své obyvatele a infrastrukturu před paralyzujícími škodami – i když se hodně diskutuje o tom, zda jim nedojdou zásoby klíčových protiletadlových raket, a jejich pověst oáz klidu, luxusu a bohatství je v troskách.

USA a Izrael každý den dokazují svou obrovskou konvenční vojenskou převahu dalšími údery na Írán, ale mohlo by se zdát, že jim iniciativa uniká.

Donald Trump uvedl několik časových rámců pro trvání konfliktu, ale v posledních dnech naznačil, že skončí teprve poté, co bude Írán donucen k ústupkům. Mnozí analytici se domnívají, že USA se dostávají do pasti mnohem delší války, než chtěly.

Zásadní změnou bylo uzavření Hormuzského průlivu, kterým prochází pětina světové ropy a plynu. To vyvolalo šokové vlny v globální ekonomice, které způsobily prudký nárůst cen ropy a následné zvýšení cen pohonných hmot. Americký prezident nyní čelí domácímu i mezinárodnímu tlaku, aby nepřátelské akce rychle ukončil.

Danny Orbach, profesor vojenské historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, nicméně trval na tom, že Izrael a USA stále řídí dynamiku války.

„Mít iniciativu znamená, že určujete program… Íránu docházejí odpalovací zařízení pro rakety… takže jedinou možností pro Teherán bylo eskalovat konflikt a doufat, že nějakým způsobem skončí. Proto zaútočil na státy Perského zálivu a poté uzavřel Hormuzský průliv,“ řekl.

Někteří naznačili, že by Trump mohl nařídit americkým mariňákům, kteří jsou na cestě na Blízký východ, aby obsadili ostrov Kharg, který je hlavním centrem íránského vývozu ropy, a vyvinuli tak tlak na Teherán. Mariňáci však dorazí nejdříve za dva týdny.

Trump může také nařídit zničení ropných zařízení na ostrově Kharg, což by mohlo ochromit íránskou ekonomiku na dlouhá léta. Zatím byly zasaženy pouze vojenské cíle, což bylo rozhodnutí učiněné „z ohleduplnosti“, uvedl Trump v sobotu.

„Írán je závislý na rozhodnutí USA, zda zničí jeho ekonomiku, či nikoli. Pokud existuje nějaká patová situace, není to situace rovnocenná,“ řekl Orbach.

Jiní analytici však nesouhlasí. Peter Neumann, profesor bezpečnostních studií na King’s College London, uvedl, že Írán úspěšně zahrál špatnou kartu.

„USA se již několik dní snaží najít vhodnou reakci na uzavření Hormuzského průlivu, což zjevně nečekaly… Myslím, že iniciativu mají nyní Íránci,“ řekl Neumann.

Trump vyzval ostatní země, aby vyslaly válečné lodě a připojily se k americkému pokusu o znovuotevření průlivu. Žádná z nich zatím nepřistoupila a většina analytiků tvrdí, že takový krok by byl plný rizik. Ochrana stovek tankerů by nejen vyžadovala nasazení obrovských vojenských zdrojů, ale nikdy by nemohla zaručit úplnou bezpečnost lodní dopravy. Jediná íránská raketa, mina nebo malá loď naložená výbušninami by mohla mít devastující účinek.

To naznačuje, že rozhodnutí o znovuotevření průlivu bude muset padnout v Teheránu. Existuje jen málo důkazů o tom, že současné íránské vedení je nakloněno čemukoli, co by zmírnilo hrozbu pro globální ekonomiku, nebo že je na spadnutí změna režimu, kterou Izrael a USA doufaly v Íránu dosáhnout.

Neumann dodal: „Navzdory velkému úspěchu při ničení vojenské a ekonomické infrastruktury v Íránu to nemělo požadovaný politický účinek. Režim se jeví jako slabý, ale stabilní.“

Izraelští komentátoři v neděli popsali snahy vlády o snížení očekávání, která vzrostla na začátku války. Yoav Limor napsal v masově čteném deníku Israel Hayom, že úředníci považují změnu režimu za méně pravděpodobnou a vinili z toho „silný vliv, který si režim nadále udržuje nad bezpečnostními silami, a nemilosrdné potlačování, které hluboce děsí íránskou veřejnost“.

V rámci této eskalující regionální krize však mohou další menší konflikty následovat svou vlastní dynamiku.

Proíránské milice v Iráku se stále zdají neochotné plně se zapojit do obrany Íránu, zatímco Húsíové v Jemenu se do bojů dosud nezapojili.

V Libanonu Hizballáh překvapil Izrael snahou pomstít smrt Chameneího sérií rozsáhlých salv raket a dronů. Od té doby islamistické hnutí podporované Íránem pokračuje v ostřelování severního Izraele, čímž odhaluje sílu, kterou mnozí analytici nepředpokládali.

Izrael reagoval masivní leteckou ofenzívou, která zabila více než 800 lidí a donutila k vysídlení asi 800 000 lidí.

David Wood, libanonský analytik z neziskové organizace International Crisis Group, uvedl, že Hizballáh nemá stejné trumfy jako Íránci.

„Izrael má jasný a ambiciózní cíl eliminovat Hizballáh jako hrozbu pro svou národní bezpečnost, i když prostředky k dosažení tohoto cíle nejsou jasné. Hizballáh má jeden jasný cíl: přežít,“ řekl Wood. „Hizballáh možná na začátku konfliktu překvapil i Izraelce, ale neměli bychom předpokládat, že to bude schopen udržet dlouhodobě, vzhledem k masivní vojenské převaze Izraele.“

Zdroj v angličtině ZDE