Ten typ, o kterém jste jistě slyšeli v libovolném médiu hlavního proudu, narušuje systém a status quo. Zpochybňuje oficiální narativy, zasévá nejistotu, chaos, často je založen na absolutní lži – a to už víme, že kvalitní propaganda pracuje vždy v rozmezí zrnka pravdy až po 99% pravdivost. Krom čistě či částečně komerční motivace jeho výrobců a šiřitelů (která je prokázána studiemi, viz Wired: Profiteers Are Exploiting US Election Conspiracies and Hate to Make Millions), mají i politické aspirace a mohou také být nástrojem cizí moci. Většinou ovšem jde o pouhé kontrariánství vůči mainstreamu – vše, co v něm zazní, otočit a to prohlásit za pravdu. Sečteno a podtrženo, tento typ eroduje současnou dominantní vládnoucí moc.

Druhý typ je ten, o kterém jste dozajista neslyšeli. Je to ten druh, který dle svého zakládacího dokumentu vyrábí například americká CIA. Jsou to všechny lži, manipulace a propaganda hlavního proudu, které naopak systém a režim podporují. Obhajují každou jeho zločinnou funkci, v každé krizi přinášejí obětní beránky, stabilně odvracejí pozornost od strukturálních příčin problémů. Zakrývají a rozmlžují vše, od strukturálního násilí, korupce, selhávání institucí, válečné zločiny a dokonce i genocidu. Zkrátka a dobře slouží moci. 

Dva typy konzumentů  dezinformací

 

V návaznosti na tyto dva typy lze obecně, s notnou dávkou zjednodušení, i kategorizovat jejich hlavní příjemce. První skupinu tvoří lidé oprávněně zklamaní systémem. Lidi, kteří se více než s pozitivy setkali s negativními funkcemi režimu – tedy lidé více prekarizovaní, marginalizovaní, vykořisťovaní. Ačkoli třeba nemají potřebný analytický aparát a znalosti, rozpor mezi tím, co žijí a co jim tvrdí hlásné trouby systému, jim dává pořádnou porci motivace mainstreamu nevěřit. Bohužel dělají tu klasickou chybu, že nejsou s to rozlišit, kdy jim mainstream lže a kdy nikoli, a právě proto tak snadno a ochotně naskakují na kontrariánství alternativních dezinformací.

Hlavněproudé dezinformace pak logicky nekriticky přijímají ti, kdož se obecně tzv. mají lépe. Jsou to většinou (samozřejmě, že ne vždy, netahejte mě za fusekli) blahobytnější a bohatší lidé, o kterých také platí mainstreamový narativ prasat v žitě. Sice také chudnoucích, ale stále relativně zajištěných. Protože jim systém umožnil čerpat víc pozitiv než negativ, nebo jim alespoň dal ochutnat, jsou jeho sveřepými zastánci a logicky nemají mnoho motivace být k němu podezřívaví a skutečně používat ono jimi často pouze proklamované kritické myšlení. 

A kde je ta mandelinkovost?

Svou živnost si na boji proti alternativním dezinformacím založili nejen Čeští elfové, ale řada pravicových influencerů, od Ludwiga, Hollana, Patáka, po Hela, Trdnouta, Miliardy chlívků pro oligarchii a řady dalších. Kdyby alternativní dezinformace neexistovaly, pravicoví propagandisté by si je museli sami vymýšlet. Náramně se totiž hodí do jejich pojetí světa, ve kterém je systém v zásadě dobrý a ohrožují ho tzv. špatní lidé v podobě shnilých jablek v jinak zdravém koši, dezoláti, kteří volí jinak, mají jiné zájmy a systém považují za nespravedlivý.

Je to velká úleva a ochrana před potenciálními kognitivními disonancemi z čím dál početnějších symptomů toho, že systém je špatný, oni profitují ze špatného systému, a jsou tedy sami ti špatní, nebo přinejmenším výrazně pomýlení a chybující. Což pochopitelně v míře jejich snobství a nafoukaného elitářství je něco nepředstavitelného a kacířského.

Na vliv alternativních dezinformací pak mohou svádět pro ně nedobré volební výsledky, vzestup autoritářského hnědopopulismu, nedůvěru v systém a jeho rozpadající se instituce, ale i odmítání války jako takové, zbrojení, neoliberálních škrtpolitik a v zásadě čehokoli, co ve své pyšné slepotě nemohou vidět. Jinými slovy, mohou se tak sami před sebou stále cítit jako ti dobří, inteligentní, vzdělaní a vědoucí a zároveň urputně odmítat jakékoli hlubší, složitější a hlavně pravdivější příčiny současných problémů a multikrizí.

V Čechách se bere za hotovou věc, že alternativní informační ekosystém sociálních sítí a internetu výrazně hýbe volebními výsledky. Četné studie prováděné v USA ale nic takového nepotvrzují (viz ScienceDirect: Does fake news affect voting behaviour?). Ukazují, že nějaký vliv to má, jsou i odhady a výpočty, kolik procent to činí. V jednotlivých případech to může být oním příslovečným jazýčkem na vahách. Nicméně zásadní trendy zvrátit nedokážou, a tak by se bojovníci proti dezinfu měli obracet i na jiné, složitější, hlubší a méně příjemné příčiny, než pořád ukazovat prstem někam ven.

 

 

 

Vytisknout