Trump prohlásil, že „rozhodně“ zvažuje vystoupení USA z NATO

1. 4. 2026

 

Trump již dlouho hlasitě vyjadřuje skepsi ohledně přínosu členství v NATO pro USA, ale od té doby, co se severoatlantičtí spojenci odmítli zapojit do  americko-izraelského útoku na Írán, prezident svou rétoriku ještě zostřil.

Ve středu řekl agentuře Reuters, že „bez jakýchkoli pochyb“ zvažuje vystoupení z aliance, poté co deníku Telegraph sdělil, že tato záležitost je „mimo jakékoli zvažování“, a trval na tom, že se nikdy nenechal „ovlivnit NATO“. Naznačil, že své znechucení z NATO vyjádří ve svém projevu k národu naplánovaném na středeční večer.
 
Pro Trumpa by mohlo být politicky i ústavně obtížné prosadit formální vystoupení z Washingtonské smlouvy z roku 1949, zakládajícího dokumentu NATO, ale Ivo Daalder, stálý zástupce USA v sídle NATO v letech 2009 až 2013, tvrdil, že vážná škoda na alianci již byla napáchána.

„Toto je zdaleka nejhorší krize, s jakou se NATO kdy potýkalo. Vojenské aliance jsou ve své podstatě založeny na důvěře: na jistotě, že pokud budu napaden, přijdeš mi na pomoc,“ napsal Daalder v online komentáři. „Je těžké si představit, jak by nyní mohla být nějaká evropská země schopna a ochotna věřit, že Spojené státy přijdou na její obranu.“

Trump zahájil válku proti Íránu 28. února ve spolupráci s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, avšak bez konzultace se spojenci z NATO. Nevyužil článek 5 smlouvy, který v případě „ozbrojeného útoku proti jednomu nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe“ spouští kolektivní obranu ostatních členů. K takovému útoku však nedošlo.

Po více než měsíci války nejsou žádné známky změny režimu nebo kolapsu, v které Trump a Netanjahu doufali, a reakce Teheránu – uzavření ekonomicky životně důležitého Hormuzského průlivu – způsobila prudký nárůst cen ropy a celosvětový nedostatek hnojiv a dalších základních komodit, což ohrožuje globální recesi.

Trump kolísá mezi tvrzením, že vyjednané ukončení války je na dosah, a hrozbami pozemního útoku, přičemž vyzývá spojence USA, aby se připojili k boji a vynutili si znovuotevření průlivu. Žádný z tradičních partnerů Washingtonu se k tomu nepřihlásil. Někteří evropští spojenci prohlásili útok USA a Izraele za nelegální a několik z nich odepřelo práva na přelet a využívání základen na svém území.

Trump následně ostře zaútočil na evropské metropole, označil je za „zbabělce“ a vyjádřil zvláštní pohrdání vůči Velké Británii. „Vy ani nemáte námořnictvo,“ řekl Trump deníku Telegraph. „Jste příliš staří a měli jste letadlové lodě, které nefungovaly.“

Rétoriku proti NATO zopakovali americký ministr obrany Pete Hegseth a ministr zahraničí Marco Rubio, který byl v době, kdy působil jako senátor, horlivým zastáncem aliance.

Rubio řekl Fox News: „Budeme muset znovu zvážit, zda tato aliance, která této zemi po určitou dobu dobře sloužila, stále plní svůj účel, nebo se nyní stala jednosměrnou ulicí, kde je Amerika pouze v pozici, kdy pomáhá Evropě, ale když potřebujeme pomoc našich spojenců, oni nám odepírají práva na umístění základen a přelety.“

Britský premiér Keir Starmer označil výpady americké administrativy za „hluk“ a trval na tom, že „NATO je nejúčinnější vojenská aliance, jakou svět kdy viděl“. Zopakoval svůj postoj k íránskému konfliktu, že „to není naše válka a nenecháme se do ní vtáhnout“.

V reakci na předchozí Trumpovu kritiku zvýšily Spojené království a další evropští spojenci své výdaje na obranu a snažily se, s klesajícím úspěchem, přesvědčit ho, aby zachoval podporu USA pro obranu Ukrajiny proti Rusku. Generální tajemník NATO Mark Rutte se snažil Trumpovi lichotit, a to až do té míry, že vyjádřil podporu válce s Íránem, a to navzdory odporu téměř všech ostatních 31 členů aliance.

„Podporovat jednoho spojence, když je proti 31, není nejlepší způsob, jak udržet jednotu,“ řekl Daalder. „Nyní také víme, že Trump si dělá, co chce, a nikoho neposlouchá, včetně svých poradců.“

Ve snaze zajistit, aby aliance byla „odolná vůči Trumpovi“, schválil Kongres v roce 2024 zákon o národní obraně (NDAA), který zakazuje americkému prezidentovi jednostranně vystoupit z NATO bez souhlasu dvou třetin Senátu nebo zákona Kongresu – toto ustanovení spolupředložil Rubio. NDAA také zakazuje použití jakýchkoli federálních prostředků k usnadnění vystoupení.

„Kongres nebude nečinně přihlížet, zatímco se tento prezident pokouší rozvrátit alianci, která po desetiletí zajišťuje bezpečnost Američanů,“ řekl ve středu demokratický senátor Mark Warner. „Náš závazek vůči NATO je neotřesitelný a k jeho obraně využijeme všechny dostupné prostředky.“

Jakýkoli pokus o formální vystoupení z NATO by pravděpodobně vyvolal ústavní krizi, která by téměř jistě skončila u Nejvyššího soudu USA. Soud však má v sporech o otázky zahraniční politiky tradici, že se staví na stranu výkonné moci.

„I jiní prezidenti od smluv odstoupili,“ poukázal Daalder. „V každém případě, ať už je právní status jakýkoli, může Trump NATO oslabit stažením vojsk, odstraněním amerického personálu z velitelské struktury NATO a tím, že v případě útoku neudělá téměř nic – a to vše zcela legálně.“

Ruth Deyermond, vedoucí přednášející na katedře válečných studií na King’s College v Londýně, uvedla, že krize, které aliance čelí, nezmizí pouhým koncem Trumpova funkčního období v Bílém domě. „To je jen přání,“ řekla Deyermond na Bluesky. „Neschopnost pochopit význam aliance pro bezpečnost USA a brát spojence jako samozřejmost není výsadou pouze Trumpovy administrativy.“

„Proto je staré NATO pryč a Evropané (plus Kanada) musí vyvinout nový bezpečnostní rámec, který ji nahradí,“ řekla. „Je to děsivé, obtížné a nákladné, ale to neznamená, že je to méně nutné nebo naléhavé.“