Nebezpečí spočívá v tom, že Maďarsko nemusí dosáhnout konce orbánismu

15. 4. 2026

Síly, které se obecně rády prezentují jako nesmiřitelní odpůrci, se sjednotily kolem Orbána – Kreml a Trumpův politický tábor ve Spojených státech. V těchto volbách to byl právě tento balík, tento společný protievropský reflex, jenž se tak dlouho snažili vydávat za realismus, co prohrálo.

Ale nespěchal bych s tím, abych Péteru Maďarovi dával nějaké výhody. Nevyrostl vedle Orbánova systému, ale uvnitř něj, a není to člověk, který přišel zvenčí, aby tento model zbořil až do základů.

Magyar je bývalý zasvěcenec, který je sám dlouhodobě součástí této konstrukce, a v kampani někdy zcela vědomě využíval Orbánovu estetiku, Orbánovu opatrnost a Orbánovy instinkty, jen v novějším balení.

Samozřejmě by bylo dobré, kdyby to bylo jiné, ale nebezpečí spočívá právě v tom, že Maďarsko nemusí dostat konec orbánismu, ale jeho upravenou, úhlednější a přijatelnější verzi starého systému.

A to je otázka nejen pro Budapešť, ale i pro Brusel, protože unie, v níž jedno hlavní město může roky narušovat klíčová rozhodnutí o bezpečnosti, sankcích a válce, je příliš zranitelná vůči vnitřní sabotáži. V citlivých otázkách zahraniční politiky a sankcí je EU stále z velké části vázána na jednomyslnost a čl. 7, který teoreticky umožňuje pozastavení práv členských států, včetně volebního práva, zůstává extrémním a politicky obtížným opatřením.

Evropská unie už dlouho potřebuje funkční nástroj, který by jí v případě otevřeně protievropských útoků umožnil činit klíčová rozhodnutí bez práva jedné vlády držet všechny jako rukojmí. Jinak už nebude další problém v Orbánovi, ale v evropském zvyku předstírat, že sabotáž je jen další projev demokracie a zcela legitimní pozice u jednacího stolu.

Zdroj v ukrajinštině: ZDE