„Epidemie se nadále šíří a postupuje rychleji, než s ní dokážeme držet krok," říká prezident Lékařů bez hranic Javid Abdelmoneim. „Léčebná centra jsou nezbytná pro záchranu životů, ale potřebujeme víc než jen další lůžka. Je zapotřebí lepší diagnostika, bezpečná izolace nemocných a jejich kontaktů a podpora zdravotnického personálu. Je zásadní, abychom lékařskou reakci budovali společně s komunitami, nikoli kolem nich."

V táboře Rho pro vnitřně vysídlené osoby, nedaleko města Drodro v provincii Ituri, se představitelé místních komunit spolu s Lékaři bez hranic snaží motivovat lidi s příznaky k včasnému podstoupení testů, izolaci a léčbě. V přeplněném táboře, kde žije téměř 50 000 lidí, pomáhá tato spolupráce omezit šíření nákazy a snížit úmrtnost.

„Známe naše komunity a víme, jak oslovit naše lidi," říká Ezrome Kiza Lumani, komunitní vůdce žijící v táboře Rho. „Když se objevila ebola, nečekali jsme. Mluvili jsme s rodinami, naslouchali jejich obavám a povzbuzovali jsme lidi s příznaky, aby vyhledali lékařskou pomoc. Máme klíčovou roli v zastavení epidemie."

Lékaři bez hranic působí v konžských provinciích Ituri, Severní Kivu, Jižní Kivu, Tshopo a Haut-Uélé. Naše týmy v postižených oblastech provozují šest center pro léčbu eboly a izolační jednotky s více než 400 lůžky, což představuje třetinu všech lůžek v rámci celkové reakce na epidemii. Na této reakci se podílí přes 1 400 zaměstnanců Lékařů bez hranic, kteří od začátku epidemie přijali přes 2 000 pacientů, z nichž u více než 800 byla potvrzena ebola.

Od začátku epidemie v Kongu zemřelo více než 60 % obětí mimo léčebná centra – a často i daleko od nich. To znamená, že mnoho lidí umírá doma nebo ve svých komunitách, aniž by se jim dostalo péče. Virus se dál šíří dřív, než jsou tyto případy odhaleny. Počet případů nákazy tak znepokojivě stoupá i mimo epicentrum v provincii Ituri, přičemž provincie Severní Kivu se potýká s obzvlášť vysokou úmrtností a nedůvěrou v lékařskou pomoc.

Ve městě Beni v Severním Kivu se proto snažíme pomoc dostat přímo do místních komunit. Díky podpoře stávajících zdravotnických zařízení, která poskytují i služby všeobecné zdravotní péče – nezbytných pro záchranu životů –, lze rychle zahájit systematickou léčbu. V rámci lékařské reakce na epidemii je však třeba udělat více pro to, aby měli lidé potřebnou péči mnohem blíž ke svým domovům.

„Zdravotníci a zástupci místních komunit potřebují proškolit, aby mohli pomáhat s včasným odhalováním případů, bezpečně odkazovat pacienty k dalšímu vyšetření, posilovat prevenci a chránit sebe i ostatní před nákazou," říká Trish Newport, krizová manažerka Lékařů bez hranic v Kongu. „Světová zdravotnická organizace, další agentury OSN, humanitární organizace, včetně Lékařů bez hranic, a konžské ministerstvo zdravotnictví proto musí neprodleně navýšit zdravotnickou podporu."