Má smysl řešit obsazení Rady pro lidská práva, když má radit právě této vládě?

1. 10. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

Členství v Radě přitom není placenou funkcí. Podle jejího statutu členové za výkon funkce nemají nárok na odměnu. Je to tedy především odborná a veřejná služba a svým způsobem také prestižní a čestná role. O to důležitější je, kdo v takovém orgánu sedí a jakou autoritu jeho členové mají.

Jakub Kříž je právník spojený s konzervativním a protipotratovým prostředím. Působí v Hnutí Pro život a dlouhodobě vystupuje proti některým požadavkům na rozšiřování práv LGBT+ lidí. V otázce interrupcí zastává velmi restriktivní postoj.

Daniel Black se veřejně vymezuje proti medicínským tranzicím a kritizuje současný přístup k transgender lidem. Jeho vlastní zkušenost s tranzicí se stala základem jeho veřejného působení a kritiky některých postupů používaných při tranzici.

Taťána Kuchařová je známá především jako bývalá Miss World a z působení v charitativní oblasti. Do odborného poradního orgánu vlády pro lidská práva však přichází v době, kdy z lidskoprávních struktur státu odešly desítky lidí s dlouholetou odbornou zkušeností. Je proto legitimní ptát se, jakou konkrétní odbornost v oblasti lidských práv její nominace do Rady přináší.

O těchto nominacích se samozřejmě může vést spor.

V souvislosti s reorganizací vládních poradních orgánů odešly z lidskoprávních rad a jejich pracovních skupin desítky odborníků. Část administrativního a odborného zázemí byla přesunuta z Úřadu vlády pod jednotlivá ministerstva.

Oprávněná kritika tohoto kroku spočívá v tom, že může oslabit nadresortní postavení lidskoprávní agendy. Lidská práva nejsou agenda jednoho ministerstva. Mají být principem, který se promítá do práce celé vlády.

Jenže reorganizace není jediný důvod, proč je dnes namístě pochybovat o významu celé Rady.

Stačí se podívat na vládu, které má radit.

Andrej Babiš ji sestavil také s SPD a Motoristy.

SPD dlouhodobě staví značnou část svého politického působení na tvrdé protiimigrační politice a ostré rétorice vůči menšinám. Sama SPD v letošním politickém usnesení prosazuje „nulovou toleranci“ nelegální migrace, odmítnutí Migračního paktu EU a zpřísňování podmínek pro cizince. V jiném svém letošním usnesení požadovala zpřísnění podmínek zejména pro migranty z Ukrajiny a ukončení dočasné ochrany Ukrajincům.

Její předseda Tomio Okamura se navíc opakovaně dostával do ostrých sporů kvůli svým výrokům o Romech a o romském utrpení za druhé světové války. Nejde přitom o jeden dávný výrok vytržený z kontextu. Podobné výroky a politické kampaně jsou součástí veřejného působení SPD po řadu let.

A Motoristé?

Jejich čestný předseda Filip Turek má za sebou výroky, kterými se letos zabývala policie. Ta při prověřování jeho starých facebookových příspěvků dospěla k závěru, že u části z nich byly naplněny znaky podněcování k nenávisti a schvalování trestného činu. U záběrů, na nichž Turek hajluje, policie konstatovala také znaky podpory a propagace nacismu.

Policie se zabývala rovněž jeho výrokem o Natálce, romské holčičce těžce popálené při žhářském útoku ve Vítkově.

K trestnímu stíhání nakonec nedošlo, protože skutky byly promlčené. To ale nemění nic na tom, jak policie jednotlivé projevy právně vyhodnotila. Turek závěry policie odmítá.

Tohle je politické prostředí, ve kterém má Rada vlády pro lidská práva fungovat.

A nejde jen o rétoriku jednotlivých politiků. Vláda současně zasáhla do samotného institucionálního uspořádání lidskoprávní agendy. Změnila statuty několika vládních rad a přeskupila jejich zázemí. Na jednání vlády 21. září byly schváleny změny statutů Rady vlády pro lidská práva, Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Ve stejný den vláda schválila také nové členy Rady vlády pro lidská práva.

V takové situaci se debata o tom, zda je jeden nový člen dostatečně liberální, druhý dostatečně konzervativní a třetí dostatečně odborný, začíná míjet s podstatou.

Jaký skutečný význam má poradní orgán pro lidská práva, pokud má radit vládě, jejíž některé politické síly prosazují politiku založenou na výrazném zpřísňování přístupu k migraci, tvrdém vymezování vůči menšinám a současně dochází k oslabování dosavadního nadresortního zázemí lidskoprávní agendy?

Rada může doporučovat.

Může upozorňovat.

Může psát stanoviska.

Nemůže ale změnit politické priority vlády, které má radit.

A právě proto je otázka jejího personálního obsazení až druhotná. Mnohem důležitější je, zda má tato vláda vůbec zájem naslouchat tomu, co jí Rada řekne.

Pokud ano, pak má smysl diskutovat o každém jejím členovi.

Pokud ne, může být Rada obsazena těmi nejlepšími odborníky v zemi a její význam se tím nezmění.

Řešit její personální obsazení je tedy naprosto zbytečné, pokud má radit této vládě.