Channal 4 News: Jsme ohroženi nepřátelskými státy i umělou inteligencí

14. 10. 2026

čas čtení 15 minut
Moderátor, Channel 4 News, úterý 13. října 2026, 19 hodin:  Šéf britské tajné služby MI5 popisuje hrozby, kterým Británie čelí. Nepřátelské státy, domácí extremismus – a to vše by mohlo být ještě umocněno umělou inteligencí.

Zatím se to ještě neprojevilo, ale případ zneužití, kterému bych přikládal největší váhu, je potenciál umělé inteligence změnit sázky na stávající nebo dokonce nové biologické zbraně. Tato rizika jsou reálná.

Dobrý večer. MI5 věnuje hrozbám ze strany nepřátelských států na britském území více zdrojů než během studené války. Generální ředitel Sir Ken McCallum uvedl, že Rusko zůstává agresorem číslo jedna, ale obvinil také Írán a Čínu. A pronesl alarmující slova o technologii, od algoritmů, které nás rozdělují, až po umělou inteligenci, která by mohla být zneužita k terorismu a potenciálně umožnit přístup k biologickým a radiologickým zbraním. Uvedl také, že nejvýraznějším trendem je, jak se u mladých lidí extrémní protipřistěhovalecké a protimuslimské nálady přerážejí v teroristické úmysly

Šéf MI5 varoval před rostoucími hrozbami ze strany Íránu a pravicových extremistů, které jsou umocněny umělou inteligencí. Ve svém výročním projevu, v němž nastínil bezpečnostní hrozby pro Spojené království, sir Ken McCallum uvedl, že nepřátelské státy podněcují politické násilí tím, že využívají třenice ve společnosti jako zbraň. A dodal, že Rusko zůstává agresorem číslo jedna. Více informací přináší Harry Fawcett.

Reportér:e svém výročním hodnocení šéf MI5 vyzval Brity, aby o národní bezpečnosti uvažovali z osobního hlediska – z hlediska míst, kde žijeme, pracujeme a modlíme se, a míst, kam chodíme na internetu.

"Opět jsme vstoupili do nové éry národní bezpečnosti, která vyžaduje novou reakci."

Ale stín staré éry stále přetrvává, sir Ken McCallum uvedl, že Rusko zůstává agresorem číslo jedna.

V roce 2026 věnuje MI5 boji proti státním hrozbám více prostředků než během studené války. Za poslední desetiletí se počet případů státních hrozeb, kterými se zabýváme, zčtyřnásobil. Rusko používá taktiky, které se zastavují těsně před konvenčním konfliktem, i když někdy jen o vlásek.

Hovořil o tom, že Rusko platí zločincům, aby plnili jeho příkazy, jako v případě tohoto útoku na sklad ve východním Londýně. V souvislosti s odsouzením dvou mužů za útoky na majetek a auto patřící bývalému premiérovi, siru Keirovi Starmerovi, se široce hovořilo o ruské spojitosti, ačkoli ta nebyla u soudu prokázána. Jeho nástupce tento týden zřejmě odhalil ruské zasahování do referenda o brexitu, než Dolní sněmovně sdělil, že se to nepodařilo. V rozhovoru po svém projevu sir Ken uvedl, že Rusko v roce 2016  vedlo mediální a internetovou trollovací kampaň.

Zde je rozdíl mezi pokusem o zasahování a skutečně dosaženým výsledkem. A dnes, v roce 2026, běžně pozorujeme pokusy Rusů i dalších o zasévání rozkolu, nebo spíše o oportunistické využívání jakýchkoli rozporů, které v britské veřejné debatě vnímají.

Rozšiřuje se také hybridní kampaň Íránu, která v loňském roce vedla k 50 zatčením.

"Bohužel se velká část této agrese zaměřila na britské židovské komunity, s nimiž chci vyjádřit solidaritu."

Upozornil na sérii žhářských útoků proti židovským cílům a na nedávné zatčení dvou íránských občanů podezřelých z plánování antisemitského útoku v Manchesteru. Írán, jak uvedl, působil také na zabezpečené vojenské cíle den poté, co premiér prohlásil, že Teherán je s vysokou pravděpodobností zodpovědný za spiknutí proti základně RAF Fairford.

"Existují přísná omezení toho, co mohu s jistotou říci, ale zaznamenali jsme íránský zájem i mimo základnu RAF Fairford ve Velké Británii."

Domácí hrozba, kterou nastínil, je jak známá, tak se měnící. Únorové odsouzení tří mužů za plánování masové střelby na židy v Manchesteru je součástí přetrvávající hrozby inspirované Al-Káidou a Islámským státem. Vražda pravicové političky Anne Widdicombeové je součástí znepokojivého trendu násilí namířeného proti politickým osobnostem.

Nejvýraznější změna se však odehrává na krajní pravici. Antimuslimské a protiimigrační názory přerůstají v teroristické úmysly, uvedl. MI5 se ocitla v situaci, kdy vyšetřuje radikalizovaného třináctiletého chlapce. 

Terorismus všeho druhu se stává potenciálně silnějším díky umělé inteligenci, technologii, která podle něj výrazně zhoršuje výzvy v oblasti kyberbezpečnosti pro infrastrukturu. Umělá inteligence by také mohla přizpůsobovat radikalizační materiály jednotlivcům a v budoucnu by mohla teroristům poskytnout přístup k existujícím či dokonce novým biologickým zbraním. 

V kombinaci s letními varováními ze strany odvětví umělé inteligence ohledně potenciální existenční hrozby umělé superinteligence nyní MI5 zřizuje národní centrum pro hodnocení hrozeb umělé inteligence.

"Je na umělé inteligenci něco nového – je to něco mimořádně bystrého a potenciálně schopného nás takřka přelstít. A právě proto by veřejnost měla očekávat, že se nyní přijímají obezřetná opatření na obranu proti budoucím možnostem. MI5, GCHQ, Institut pro bezpečnost umělé inteligence, naši mezinárodní partneři a další subjekty na tom dnes profesionálně pracují."

Ať už se jedná o přípravu na blízkou budoucnost, Rusko zůstává v centru dnešního bezpečnostního zájmu, a to zejména v bulharských vodách, kde od včerejšího večera zasáhly útoky dronů dvě lodě. Jedenáct námořníků je stále pohřešováno, Bulharsko si předvolalo ruského velvyslance, zatímco zde ministr obrany přehodnotil chování Ruska z hybridní války na terorismus podporovaný státem.

Moderátor: Nyní se ke mně připojuje poslankyně za labouristy Emily Thornberryová, která je předsedkyní výboru pro zahraniční věci, a za chvíli i stínový ministr zahraničí Tom Tugenhart, který působil jako ministr pro bezpečnost. Mezi hlavními stranami se zdá panovat politický konsenzus, že výdaje na obranu je třeba výrazně zvýšit, a to nejen proto, že Amerika není tak ochotná poskytovat bezpečnostní záštitu. Platí totéž i pro zpravodajské služby a boj proti terorismu?

Emily Thornberry: Válka už není tolik o tancích valících se přes kopce, jako spíše o dezinformacích, o těchto druzích sabotáží, o pokusech o zasahování do jiných demokracií. Právě tímto způsobem bychom se měli bránit – zaměřit se na tyto věci stejně jako na cokoli jiného.

Moderátor: Jak se vypořádáme s tím, že šéf MI5 říká, že Rusko je největší hrozbou? A náš nejbližší spojenec, Donald Trump, považuje Putina za přítele, s nímž uzavírá dohody ohledně nafty.

Emily Thornberry: No, takhle to přece je už posledních pár let, ne? Je to, jako by Donald Trump měl ve výchozím nastavení sympatie k Putinovi. Pak ho ale usměrní rozumní poradci a jeho spojenci, a na chvíli se zdá, že je s námi na stejné vlně, ale pak se zase vrátí k Putinovi. To víme. Víme to. Viděli jsme to. A proto, myslím, došlo na Západě k tomuto přeskupení sil a k užšímu spojenectví mezi západními spojenci, mocnostmi určité velikosti, kde víme, že musíme držet pohromadě. A to právě děláme. A když se podíváte na podporu, kterou poskytujeme Ukrajině, poskytujeme ji s velmi malou americkou pomocí.

Moderátor: Ken McCallum hovořil o odolnosti společnosti, o tom, že jsme rozděleni, zejména na sociálních médiích a algoritmy. Mluvil o extremismu, zejména o tom, jak mladé krajně pravicové smýšlení sklouzává k terorismu, a také o útocích na politiky a náboženské vůdce. Co si myslíte, že to politikům říká o jejich odpovědnosti a o způsobu, jakým se zapojují do těchto debat, vzhledem k tomu, že nyní máme relativně mainstreamové zvolené politiky, kteří se v značné míře uchylují k této silné rétorice?

Emily Thornberry:  Souhlasím, že máme určitou míru odpovědnosti, ale rétorika tu byla vždycky a je to přece základ politiky, proboha. Myslím, že problém nastává, když se z ní stane násilná rétorika, když se stane výhrůžnou, když se šíří dezinformace, když se záměrně propagují lži – to je něco úplně jiného než ta běžná, trochu drsná rétorika, kterou, upřímně řečeno, v veřejném životě vidíte a která tam prostě patří. 

Víte ale, jsou určité věci, u kterých musíte být velmi opatrní. Myslím, že používání násilné rétoriky je dnes nepřijatelné a je třeba s tím zacházet mnohem opatrněji. Ale nemyslím si, že lze srovnávat to, co říkají politici, s úmyslným útokem na jednotlivce, který vidíte na internetu, a s úmyslným zastrašováním, kterému jsem byla vystavena já i mnozí z nás, a upřímně řečeno, je to hrozné.

Moderátor: Pojďme nyní k Tomu Tugendhatovi, který se k nám připojuje z našeho studia ve Westminsteru. Víte, i vy jste byl v průběhu let terčem tohoto druhu státních i nestátních hrozeb. Co vás zaujalo na tom, co dnes řekl Ken McCowan?

Tom Tugendhat: No, myslím, že tam bylo několik zajímavých věcí, Krishi. Zaprvé byl, upřímně řečeno, ohledně Ruska docela nekompromisní, když hovořil o míře státních hrozeb, s nimiž jsme se setkali. Na tom jsme spolu pracovali, a proto jsem jako ministr pro bezpečnost zřídil pracovní skupinu pro obranu demokracie. Další věc, která mi přišla opravdu zajímavá, bylo, že se velmi diplomatickým způsobem, ale přesto docela nekompromisně vyjádřil k tomu, že se Rusku přisuzuje příliš velká moc. A právě v tomto bodě podle mě velmi zdvořile, ale zcela jasně kritizoval premiéra, když řekl: „Podívejte, Rusko se rozhodně pokusilo hacknout různé volby, snažilo se ovlivnit různé volby, a to nejen ve Velké Británii, ale po celém světě. Společný názor různých zpravodajských služeb ve Velké Británii však je, že se jim to nepodařilo.“ Pokud teď premiér začne šířit zvěsti, že by se jim to mohlo podařit, pak tím vlastně jen povzbuzuje ostatní, aby to dělali také.

Moderátor:  No, dá se to vnímat jako kritika premiéra. Dá se to ale také vnímat jako potvrzení přesně toho, co premiér řekl o víkendu, tedy že se Rusko o to pokusilo – a to je přesně to, co premiér řekl. Chci říct, že to je jen politický argument, který předkládáte, což je trochu zklamání.

Tom Tugendhat: Ne, vlastně není, Krishi. Je to velmi jasný argument, protože Ken je ve svých vyjádřeních nesmírně opatrný. A samotná skutečnost, že se ve svém projevu zabýval tím, jakým způsobem přisuzujeme úspěch, je podle mě opravdu velmi výmluvná. A teď, víte, můžete to ignorovat, pokud chcete, Krishi. To je na vás.  Ale protože s Kenem spolupracuji už mnoho, mnoho let, mohu vámříct, že to bylo… nejblíže, jak se kdy k politice dostane.

Moderátor:   No, nechci se tomu vyhýbat, ale jen jsem se snažil, aby to nesklouzlo k nějakému politickému bodování.

Tom Tugendhat: No, nemyslím si, že jde o politické bodování, protože jde o tohle, Krishi, a to je opravdu důležité. Vůbec nejde o politické bodování. Náhodou velmi podporuji to, co dělá premiér, když se snaží uchránit naši debatu před zahraničním vlivem. A myslím si, že premiérův názor na různé dezinformační kampaně je opravdu závažný a musíme se jimi zabývat. Nemám na to žádný konkrétní názor.

Moderátor:   Ale on řekl, že podporuje to, co řekl premiér. Ale každopádně, pojďme k Trumpovi. Mám na mysli tu samou otázku, kterou jsem kladl Emily Thornberryové: máme tu situaci, kdy se Trump sbližuje se zemí, o které MI5 říká, že představuje naši největší státní hrozbu, a manipuluje s mnoha páčkami v sociálních médiích a v těch šedých zónách, kde se rétorika sociálních médií mění v radikalizaci. Je jasné, že v tomto konkrétním ohledu je stále naším spojencem?

Tom Tugendhat: No, je velmi snadné dívat se na jednotlivce ve Spojených státech a hledat na nich mouchy, ale co je opravdu důležité, je pochopit úroveň spolupráce a vzájemné závislosti, kterou mezi sebou máme. Víte, pravdou je, že naše zpravodajské služby v mnoha ohledech fungují téměř jako jeden celek. Národní bezpečnostní agentura ve Spojených státech a britská GCHQ jsou si jako partneři tak blízcí, jak si jen dokážete představit. A proto musíme jako odpovědná vláda i jako odpovědná opozice usilovat o to, abychom si tuto spolupráci dokázali udržet. Znamená to snad, že někdy musíme prezidenta Trumpa kritizovat, když s ním nesouhlasíme? Ano. A různými způsoby to již udělali různí lidé – ostatně já také. Je však také důležité si uvědomit, že vztah se Spojenými státy v tomto smyslu není volitelný. Je naprosto zásadní pro naši bezpečnost a musíme zajistit, aby fungoval.

Moderátor:   Viděli jsme však také, jak Trump odepírá zpravodajské informace spojencům, což je přesně to, co udělal Ukrajině, a stálo to lidské životy. Nemůžeme si být jisti, že se to jednoho dne nestane i nám, že?

Tom Tugendhat:  Proto musíme investovat do naší bezpečnosti. A vlastně v jedné věci s Emily souhlasím – má naprostou pravdu. Ve skutečnosti neexistuje žádné rozdělení mezi vojáky, loděmi, zpravodajskými důstojníky a špiony. Realita je taková, že musíme zajistit, abychom do toho všeho investovali. A proto je tak důležitý závazek ke zvýšení výdajů na obranu, kvůli kterému John Healey rezignoval na funkcxi miniustra obrany, a musíme ho nyní realizovat. A doufám, že nyní, když je ministrem financí, zajistí financování toho, kvůli čemu rezignoval, když byl ministrem obrany.

0
Vytisknout
251

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2026