V jejích zprávách mohou Izraelci najít nejen podrobnou dokumentaci zločinů obou stran, ale také důkazy a závěry o selhání Izraele při ochraně svých občanů. Do jisté míry Pillayová také zaplnila vakuum vzniklé odmítnutím vlády zřídit státní vyšetřovací komisi.

Pillayová (85) působila jako aktivistka proti apartheidu, komisařka OSN pro lidská práva, první nebělošská soudkyně Nejvyššího soudu Jihoafrické republiky a členka tribunálu, který stíhal pachatele rwandské genocidy. Její názor tedy nelze snadno ignorovat. Podrobné zprávy, které vypracovává, jsou plné faktů a právních analýz.

Vzhledem k absenci státní vyšetřovací komise je zpráva Pillayové pro OSN širším a podrobnějším dokumentem než jakákoli zpráva zveřejněná izraelskou vládou o událostech ze 7. října.

V roce 2011, kdy působila jako komisařka OSN pro lidská práva, byla poslední osobou v této funkci, která Izrael navštívila. Setkala se tehdy s vysokými představiteli, včetně prezidenta Šimona Perese a předsedkyně Nejvyššího soudu Dorit Beinischové. Navštívila dokonce i Yad Vashem.

Taková cesta je nyní nepředstavitelná, a to po radikalizaci Izraele a jeho distancování se od OSN a mezinárodního práva. Všichni komisaři po Pillayové byli Izraelem bojkotováni. Izrael zcela ukončil spolupráci s Radou OSN pro lidská práva.

V roce 2021 uspořádala rada mimořádné zasedání v návaznosti na události z května téhož roku – leteckou válku mezi Izraelem a Gazou a židovsko-arabské násilí v Izraeli. Rada jmenovala nezávislou vyšetřovací komisi pro tento region a do jejího čela postavila Pillayovou. Izrael s jistou oprávněností argumentoval, že komise měla ve srovnání s podobnými výbory OSN široký mandát. Její působnost zahrnovala nejen Západní břeh a Východní Jeruzalém, ale i samotný Izrael a dokonce i právo vyšetřovat „kořeny konfliktu“.

Mandát komise také nevyžaduje pravidelné obnovování, ale obnovuje se automaticky. Celkově vzato, díky širokému mandátu a postavení Pillayové měly její zprávy zásadní vliv na utváření mezinárodního právního diskurzu o Izraeli.

V říjnu 2022 komise doporučila, aby Valné shromáždění OSN požádalo Mezinárodní soudní dvůr v Haagu o poradní stanovisko k zákonnosti okupace. Stanovisko vydané o dva roky později bylo jednoznačné: Izrael porušuje mezinárodní právo a jeho kontrola nad Západním břehem je nelegální. Toto stanovisko, schválené Valným shromážděním, se stalo milníkem v tom, jak mezinárodní společenství vnímá Izrael a okupaci. Například nedávná rozhodnutí evropských zemí o bojkotu výrobků z osad se do značné míry opírají právě o toto stanovisko.

V květnu 2023 komise zveřejnila zprávu o občanské společnosti v Izraeli a v částech Západního břehu spravovaných Palestinskou samosprávou. Zpráva byla velmi kritická vůči oběma stranám a zabývala se izraelskými omezeními vůči novinářům a aktivistům za lidská práva, stejně jako porušováním svobody projevu a omezeními vůči organizacím občanské společnosti a novinářům na území Palestinské samosprávy a v Gaze ovládané hnutím Hamás.

Později téhož roku komise zahájila vyšetřování událostí ze 7. října. Jejím základním pravidlem bylo, že událost byla ověřena, pokud existovaly podpůrné informace alespoň ze „dvou nezávislých a spolehlivých zdrojů“. V případech sexuálního násilí nebo mučení, kde může být ověření výpovědí obzvláště obtížné, může stačit jediný spolehlivý primární zdroj nebo soulad s vzorcem podobných událostí.

Na tomto základě komise v červnu 2024 zveřejnila dvě zprávy. První se zabývala událostmi ze 7. října a široký mandát, který komise obdržela o tři roky dříve, jí umožnil zabývat se i „zločiny Hamásu“ v Izraeli.

Zpráva o událostech ze 7. října má 59 stran a obsahuje podrobné analýzy hlavních míst, včetně kibuců, vojenských základen, pláže Zikim a Sderotu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná státní vyšetřovací komise, je zpráva OSN ve skutečnosti širším a podrobnějším dokumentem než jakákoli zpráva zveřejněná izraelskou vládou o událostech ze 7. října. (Izraelská armáda zveřejnila podrobná vyšetřování většiny významných událostí, ale Izraelci dosud neobdrželi komplexní zprávu o tom, co se stalo v obcích na hranicích s Gazou.)

Komise dospěla k závěru, že hnutí Hamás se dopustilo dlouhého seznamu válečných zločinů, včetně vražd, únosů, mučení, stínání hlav, znesvěcování mrtvých těl, upalování těl a sexuálního násilí. Podle komise však izraelské úřady selhaly v ochraně občanů, bezpečnostní síly nebyly nasazeny dostatečně rychle a aktivace takzvané Hannibalovy směrnice, která povoluje „všechny prostředky“ k zabránění zajetí vojáků, způsobila smrt nejméně 14 civilistů.

I když chybí závěry státní vyšetřovací komise, Izraelci se mohou alespoň utěšovat tím, že komise vedená nositelkou Nobelovy ceny míru dospěla k závěru, že úřady opustily občany. Ihned po zveřejnění této zprávy byl vydán druhý dokument zabývající se reakcí Izraele na útok Hamásu, který obsahoval ostrou kritiku bombardování a újmy způsobené nevinným civilistům v Gaze.

S tím, jak se hromadily důkazy o možných válečných zločinech ze strany Izraele, stávaly se Pillayové zprávy stále ostřejší. V průběhu let 2024 a 2025 zveřejňovala zprávy o systematickém sexuálním násilí páchaném na palestinských zadržených a civilistech a o zničení zdravotnického systému v Gaze. V září 2025 komise zveřejnila svou nejostřejší zprávu, v níž prohlásila, že Izrael spáchal genocidu.

Komise dospěla k závěru, že izraelská armáda a další bezpečnostní síly spáchaly čtyři z pěti činů považovaných za genocidu podle Úmluvy OSN o genocidě z roku 1948: zabíjení členů skupiny, způsobování vážného tělesného nebo duševního utrpení, úmyslné vytváření životních podmínek s cílem fyzicky zničit skupinu jako celek nebo její část a uvalování opatření zaměřených na zabránění porodnosti ve skupině. Pátým činem, z něhož nebyl Izrael obviněn, je „násilný přesun dětí z dané skupiny do jiné skupiny“.

„Je zřejmé, že existuje záměr zničit Palestince v Gaze prostřednictvím činů, které splňují kritéria stanovená v Úmluvě o genocidě. Odpovědnost za tyto zvěrské zločiny leží na nejvyšších izraelských úřadech, které již téměř dva roky organizují genocidní kampaň se specifickým záměrem zničit palestinskou skupinu v Gaze,“ uvedla Pillayová. Zpráva se připojila k mnoha dalším zprávám od organizací na ochranu lidských práv a peticím od právních odborníků.

Díky postavení Navi Pillayové a důkladnému vyšetřování komise má tento panel ve světě mezinárodního práva výjimečné postavení. Izrael samozřejmě zprávu rozhořčeně odmítl a ostře kritizoval její autory i závěry. Propast, která se však mezi Izraelem a předními představiteli mezinárodního práva otevřela, již nelze překlenout.

Mezinárodní právo se nechová jako vnitrostátní právo. Je silně ovlivněno politickou rovnováhou sil a podpora Trumpovy administrativy dosud Izraeli umožňovala, aby jej nadále ignoroval. Kola mezinárodní spravedlnosti se točí ještě pomaleji než soudci v korupčním procesu s premiérem Benjaminem Netanjahuem.

Ale točí se, a jak ukazují Pillayovy zprávy, propast, která se otevřela mezi Izraelem a mezinárodními normami, bude v dohledné budoucnosti utvářet obraz Izraele.

Zdroj v angličtině ZDE