Channel 4 News: Co si myslí Rusové o Putinové válce na Ukrajině?

15. 10. 2026

čas čtení 5 minut
Moderátor, Channel 4 News, středa 14. října 2026, 19 hodin: Před chvílí jsem hovořil s oceněnou norskou novinářkou Åsne Seierstadovou. Pro svou nejnovější knihu „Never Say War“ se vydala hluboko do Putinova Ruska, aby získala vzácný vhled do toho, co si lidé myslí a jak se cítí. Nejprve jsem se jí zeptal na vojáky, kteří se hlásí do boje, a odkud pocházejí.




Vojáci jsou převážně mladí muži ze sociálně znevýhodněných vrstev. Pocházejí z okrajových oblastí Ruska, ze Sibiře, z menšin, ale také ze sociálních vrstev ruské společnosti, kde se potýkají s  problémy s alkoholem a sociálními nepokoji. Mnozí pocházejí z rozvrácených rodin, z dětských domovů, z věznic – jak pro mladistvé, tak pro dospělé. A právě tito mladí muži tvoří Putinovu armádu.

Jsou k tomu nuceni, nebo to dělají pro peníze? Proč tam jsou?

V roce 2022 proběhla mobilizace. Bylo mobilizováno 300 000 mužů. Ale jelikož se tato mobilizace zaměřila na širší spektrum ruské společnosti, byla tak nepopulární, že se zdá, že Putin má dostatek těchto mladých mužů, kteří to dělají pro peníze. A cena, kterou dostávají, respektive plat, který dostávají, se pohybuje kolem 2 000 liber měsíčně, což pro člověka, který možná nemá vůbec žádný příjem, může být více. Za rok by mohl vydělat více, než by vydělal za celý život. A to ještě nepočítám peníze, které rodina dostane, pokud zemře. Je to více, než ta rodina kdy v životě viděla.

Sledovala jste tohoto vojáka, Andreje, který skončil v Norsku. Proč dezertoval?

Dezertoval z bojiště, protože, jak řekl, nevěřil v to, co se dělo. Viděl, jak se před jeho očima páchají válečné zločiny, jak jsou ukrajinští váleční zajatci stříleni. Chtěl také utéct, protože se chtěl dostat pryč z bojiště. Měl strach a podařilo se mu utéct na sever přes Rusko a poté přeběhnout zamrzlou řeku, která tvoří hranici mezi Norskem a Ruskem.

Poté jste strávila spoustu času cestováním po Rusku a setkáváním se s rodinou tohoto vojáka, ale také s mnoha dalšími lidmi. Mluvil jste o naučené lhostejnosti obyčejných Rusů. Co tím myslíte?

Ta „naučená lhostejnost“ není jen dílem Putina. Po staletí platilo, že je vždy bezpečnější sklonit hlavu, neprotestovat a být lhostejný k politice. Je to historický fakt, že apatie vám může zachránit život. A pokud protestujete, je to nebezpečné. A v dnešní době skončíte ve vězení, nebo vás zabijí. A tak to bylo i za sovětských časů a samozřejmě i za carských časů. Je to tedy způsob uvažování: „Když prostě počkám, tohle přejde, ale sám nemusím nic dělat, abych něco změnil.“

Jak moc válka ovlivňuje každodenní život většiny lidí? Je válečná ekonomika něco, co je velmi zřejmé, nebo je to jen skutečnost v pozadí?

Stává se zřetelnou. Je to cítit. Vidíte vybombardované sklady a ropné rafinerie. Před čerpacími stanicemi se táhnou dlouhé fronty, ale vidíte také úbytek prostředků na opravy silnic, škol a v sociálním rozpočtu, a také skutečnost, že Putin dříve mohl disponovat velkým ropným fondem, respektive že úřady měly velký ropný fond. Mohli tak na chvíli odsunout dopady, ekonomické dopady války, před sebe. Teď se ale zdá, že to už nedokážou. Samozřejmě, jeho ropný fond může být nyní doplněn penězi od Trumpovy vlády.

K jakému závěru jste tedy nakonec došla ohledně toho, do jaké míry ruský lid válku podporuje?

To je velmi obtížná otázka, protože záleží na tom, o jaké úrovni mluvíte. Většina Rusů sice chce, aby válka skončila, ale za jakých podmínek? Mnoho lidí říká: „Ach, je to hrozná válka,“ a vy si myslíte, že jsou proti válce, ale pak řeknou: „Ach, nemůže se Ukrajina prostě vzdát, když stejně prohrává?“ Takže to tak není – myslím tím, že mluví o okupaci. Ti, kteří jsou skutečně proti válce kvůli ukrajinské věci nebo z jiných důvodů, jsou v menšině. Ti, kdo se nyní skutečně angažují ve válce, jsou také menšinou, ale pak je tu ta obrovská šedá zóna uprostřed, kde lidé říkají: „Chceme prostě mír“, ale budou mít různé představy o tom, za jakých podmínek, na jakém základě a jak ten mír bude vypadat. Dříve panovala nostalgie po Sovětském svazu. Nyní je to nostalgie po předválečném Rusku, tedy po době před pěti lety.

0
Vytisknout
198

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2026