'I looked like a butchered animal' • Israeli prisons are severely injuring prisoners by firing rubber bullets https://t.co/YZDtJ2FViI

— Haaretz.com (@haaretzcom) October 15, 2026

 

Organizace Lékaři za lidská práva v Izraeli a Veřejný výbor proti mučení v Izraeli shromáždily 21 svědectví od 21 vězňů, kteří byli od začátku války zasaženi gumovými projektily. K těmto případům, k nimž došlo ve věznicích Ofer, Ganot, Ktziot, Gilboa a Nitzan, došlo převážně na konci roku 2025 a v první polovině roku 2026.

Zranění varlete – nejzávažnější z dokumentovaných případů – se stalo ve věznici Ktziot v červnu. Podle lékařské dokumentace z Lékařského centra Soroka byl vězeň přivezen „po vzpouře a incidentu se střelbou gumovými projektily“. V lékařské dokumentaci bylo uvedeno, že varle bylo „zcela zmrzačeno“ a bylo chirurgicky odstraněno.

Události, které zranění předcházely, byly podrobně popsány v písemné výpovědi, kterou sepsal advokát, jenž vězně navštívil. Vězeň uvedl, že když poprvé dorazil do Ktziotu, byl důkladně prohledán.

„Donutili mě svléknout si všechno oblečení a dělat dřepy. Zatímco jsem dřepěl, jeden ze strážných mě kopl přímo do varlat a pokračoval v bití, přičemž mi říkal, ať se obléknu,“ uvedl. Když dorazil do své cely, svlékl si kalhoty, všiml si otoku a pocítil ostrou bolest. Požádal o vyšetření lékařem, ale do kliniky ho pustili až o dva dny později. Tam mu podle jeho slov diagnostikovali těžký zánět a krev v moči a předepsali mu antibiotika.

Ráno, o týden později, začali členové jednotky Metzada – operační zásahové jednotky IPS – střílet „gumové projektily, které vypadaly jako kuličky“ do cely, kde byl zadržován. Popsal, jak byli postřeleni dva vězni a poté byl dvakrát zasažen i on – první projektil, vystřelený okénkem ve dveřích cely, zasáhl varle, které již bylo dříve zasaženo, a další projektil ho zasáhl za pravým kolenem. Odtud ho táhli asi 50 metrů ke dveřím vězeňského křídla, přičemž kulhal a krvácel.

„Když jsem dorazil na dvůr, neměl jsem se čeho chytit a kvůli zranění jsem upadl na zem. Krvácení bylo velmi silné a podle popisu ostatních vězňů jsem vypadal jako poražené zvíře,“ řekl. Poté mu nasadili pouta, spoutali ho na nohou a zavázali mu oči. Později jeden ze strážných zavolal někoho, kdo by pomohl zastavit krvácení, a byl odvezen na ošetřovnu – ještě před příjezdem však ztratil vědomí. Jak uvedl, na ošetřovně na něj nadávali a nazývali ho „psem“.

Později znovu ztratil vědomí a byl poté převezen do zdravotního centra Soroka, kde mu bylo amputováno varle. Podle lékařských záznamů byl z nemocnice propuštěn po jednom dni. Ve výpovědi svému právníkovi uvedl, že i po propuštění z nemocnice byl nadále vystaven bití a nebyly mu poskytnuty pomůcky pro chůzi. Rovněž poznamenal, že IPS se snaží zbavit odpovědnosti tvrzením, že měl zdravotní vadu již před zraněním.

Vězeň, který potřeboval operaci zlomené holenní kosti, byl v červenci ve věznici Ktziot zasažen gumovým projektilem a byl hospitalizován v lékařském centru Soroka. Podle dokumentace podstoupil operaci vnitřní fixace zlomené levé holenní kosti a o den později byl převezen do lékařského centra vězeňské služby.

Ve třetím případě byl podle lékařské dokumentace vězeň z věznice Megiddo v říjnu 2025 zasažen střelou a utrpěl hematom na pravém stehně. Lékařská dokumentace rovněž popisuje, že si v únoru při razii strážných v jeho cele poranil právě toto pravé stehno pádem. V březnu tohoto roku byl převezen do nemocnice poté, co spolkl „cizí předmět“. Vyšetření v nemocnici odhalilo, že měl zlomenou pánev a potřeboval operaci totální náhrady kyčelního kloubu. Lékařská dokumentace poskytnutá IPS tvrdila, že zlomenina byla způsobena jeho pádem.

Další vězeň, který byl nedávno propuštěn z věznice Ketziot, byl v dubnu zasažen gumovým projektilem a operaci podstoupil až po svém propuštění. V rozhovoru pro deník Haaretz uvedl, že incident začal, když vedení vězeňského křídla nařídilo vězňům na dvoře, aby vstoupili do přeplněné cely, v níž se nacházelo asi 40 vězňů. O deset minut později do cely vtrhla jednotka Keter – zásahová jednotka IPS.

„Bylo nás tam hodně, jeden na druhém, v rohu, na kolenou, s rukama nad hlavou. Stál jsem zády ke dveřím a najednou jsem uslyšel výstřel a pocítil bolest v levé noze; zároveň jsem slyšel vězně křičet bolestí,“ řekl.

Uvedl, že střelba proběhla zblízka – podle jeho odhadu ne více než ze dvou metrů. „Hned poté nám nasadili pouta za zády a ponižujícím způsobem nás jednoho po druhém odvlekli na nádvoří vězeňského křídla. Tam nás hodili na břicho, i když tam leželi zranění lidé, kteří krváceli.“

Propuštěný vězeň uvedl, že další čtyři byli zasaženi gumovými projektily a na nádvoří jim bylo nařízeno ležet s hlavami u kanalizačního odtoku, kde na ně šlapali. Později jim byla poskytnuta první lékařská pomoc, ale podle vězně byla neúčinná. Řekl, že vedení vězeňského křídla přeložilo všechny zraněné následující den do izolace.

„Za co jsme byli potrestáni? Byli jsme zraněni bezdůvodně; nevíme, proč na nás stříleli,“ řekl. Tvrdil, že po dobu 15 dnů nedostával řádnou lékařskou péči. „Měl jsem vážnou infekci v noze a myslel jsem si, že o ni kvůli rozsahu infekce možná přijdu,“ dodal. Nakonec dostal antibiotika ve vězeňské ambulanci, ale do nemocnice ho neodvezli; operaci podstoupil až po propuštění.

„Měl jsem natržený sval a v důsledku toho mi boule tlačila na citlivý nerv. Při chůzi mi to velmi vadilo, takže jsem podstoupil operaci, při které mi ji odstranili. Teď už můžu sedět na židli a lépe chodit,“ řekl. Stejně jako mnoho dalších vězňů souhlasil s tím, že s deníkem Haaretz bude hovořit anonymně, protože se obával následků, pokud by byla odhalena jeho totožnost.

Podle organizace Lékaři za lidská práva – Izrael nebyl jednomu vězni ve věznici Ofer poskytnuta léčba proti svrabu, a ten se proto rozhodl protestovat tím, že se z dvora nevrátil do své cely, dokud nedostane léky. V reakci na to byl postřelen a na hlavu mu byl použit elektrický paralyzér. V jiném případě ve věznici Nitzan uvedla organizace, že jeden vězeň utrpěl během záchvatu úzkosti zranění v dolní části těla.

K těmto incidentům se přidávají i ty, které o víkendu zveřejnil deník Haaretz v rámci vyšetřování, v němž tři vězni dosvědčili, že byli svědky použití gumových projektilů ve věznicích Ofer, Nafha, Megiddo a Ktziot – a to i proti vězňům ve sprchách a celách. Organizace Lékaři za lidská práva – Izrael rovněž obdržela výpověď od židovského trestance, který uvedl, že gumové projektily byly proti židovským vězňům použity v letech 2025 a 2026.

V srpnu zaslaly Veřejný výbor proti mučení v Izraeli a organizace Lékaři za lidská práva v Izraeli dopis na toto téma generální prokurátorce Gali Baharav-Miaraové, komisaři vězeňské služby Kobi Yaakobimu a tehdejšímu právnímu poradci vězeňské služby Eiranovi Nahonovi (který se mezitím stal právním poradcem policie).

V dopise tyto organizace požadovaly ukončení používání střeliva proti zadrženým, zejména zblízka a v uzavřených prostorech, což by mohlo být smrtelné a mohlo by způsobit odskok střeliva a zranění vězňů, kteří se nepodíleli na jakémkoli nepokoji, jenž by ospravedlňoval legální použití takového střeliva.

Organizace uvedly, že ačkoli si nebyly jisty přesným typem použité střelby, na základě popisů vězňů se zdálo, že se jednalo o gumové nebo plastové projektily. Požadovaly, aby Izraelská vězeňská služba (IPS) poskytla informace o typu použité střelby a zbraní. Upozornily, že ke střelbě docházelo v celách, izolačních křídlech, na dvoře a dokonce i v čekárně pro návštěvy advokátů.

Podle těchto organizací způsob použití gumových projektilů odporuje nařízením IPS týkajícím se držení a použití zbraní, která stanoví, že strážný smí střílet pouze v omezeném počtu případů, včetně útěku nebo pokusu o útěk, pokusu vězně o prolomení vězeňských dveří nebo použití násilí vězněm proti strážnému či jiné osobě.

Právní oddělení IPS odpovědělo na jejich dotaz v neděli, dva měsíce po odeslání dopisu. V odpovědi uvedlo, že rozhodnutí o použití „méně smrtících“ prostředků se přijímají na základě operační nutnosti a po posouzení situace, zvážení míry hrozby, podrobností daného okamžiku a stupně představovaného nebezpečí. Uvedlo, že nasazení těchto prostředků se provádí v souladu s konkrétními pokyny, které podrobně popisují jejich fungování a podmínky použití, a že existuje speciální postup operačního oddělení IPS, který upravuje hierarchii jejich použití. IPS dále tvrdila, že neexistuje žádný důvod nařídit plošné zastavení používání těchto prostředků a že není opodstatněná ani jejich žádost o poskytnutí podrobností o použitých prostředcích a střelivu, ani o jejich specifikacích a provozních pravidlech.

Ředitelka právního oddělení Veřejného výboru proti mučení v Izraeli, advokátka Meirav Ben Ze’ev, sdělila deníku Haaretz, že je obtížné přesvědčit vězně, aby v této věci podávali stížnosti, a to navzdory tomu, že se jedná o rozšířený jev. Uvedla, že vězni „se velmi bojí podávat stížnosti na násilí ze strany dozorců“, částečně ze strachu z odvetných opatření a částečně proto, že podle jejich tvrzení zažívají nejhorší násilí právě při převozu za účelem podání stížnosti, vyhledání lékařské péče nebo účasti na soudním řízení.

Ben Ze'ev uvedla, že i možnost chránit osobu, která podala stížnost, a sledovat, co se s ní poté ve vězení děje, je omezená: Izraelská vězeňská služba (IPS) neumožňuje dostatečně časté návštěvy a domluvení schůzky může trvat dva až tři měsíce.

„Lidé nemají žádnou motivaci podávat stížnosti, zejména proto, že u stížností podaných v posledních letech jsme nezaznamenali ani jeden případ, kdy by někdo byl stíhán,“ řekla. Podle Ben Ze'evové reakce IPS na výzvu organizací odráží postoj „pohrdání těly, dušemi a bezpečností vězňů v jejich vazbě, stejně jako pokračování závoje utajení nad tím, co se ve skutečnosti děje za zdmi věznic – bezohledné násilí a mučení pod rouškou bezpečnostních důvodů.“

Muhannad Abu Gosh, ředitel oddělení pro vězně v organizaci Lékaři za lidská práva – Izrael, dodal, že „střelba na zadržené není novým jevem, ale v poslední době jsme svědky bezprecedentního nárůstu jejího používání.“

Zdroj v angličtině ZDE 

Vytisknout