Keiko Fujimori má plán proti znásilňování ve školách. Začne odlakovačem.

15. 10. 2026 / Fabiano Golgo

V Peru se v září odehrál případ, který by měl otřást každou společností. Šestnáctiletý student vojenského lycea v Limě oznámil, že ho na školním výletě v autobuse sexuálně napadli spolužáci. Šest studentů skončilo ve vyšetřovací vazbě pro mladistvé, případ začala vyšetřovat justice a vyšlo také najevo, že v autobuse byli dospělí, jejichž odpovědnost je předmětem dalšího šetření. Člověk by očekával, že podobný skandál povede k důkladnému přezkoumání školního dozoru, prevence sexuálního násilí a způsobu, jakým instituce reagují na stížnosti dětí. Peruánská prezidentka Keiko Fujimoriová ovšem přišla s něčím podstatně fotogeničtějším. S novou školní disciplínou, jejíž nejviditelnější součástí je válka proti dlouhým vlasům, nalakovaným nehtům, make-upu a příliš krátkým sukním.

 

Je to pozoruhodný pokrok v politické vědě. Zatímco se po celém světě odborníci pokoušejí pochopit příčiny sexuálního násilí, peruánská vláda objevila, že státní autoritu lze nejsnáze obnovit kontrolou účesů. Chlapci budou muset nosit krátké vlasy, dívky se obejdou bez líčidel a jejich sukně budou podléhat státnímu zájmu o délku textilu. Zatímco ostatní vlády zaměstnávají policisty, psychology a sociální pracovníky, Peru se rozhodlo dát práci také pomyslné armádě školních holičů a inspektorů manikúry. Konečně politika, jejíž výsledky lze změřit pravítkem.

Abychom prezidentce nekřivdili, její návrh obsahuje také skutečná disciplinární opatření proti násilí, šikaně a sexuálním útokům. Závažné delikty mohou vést až k vyloučení ze školy a obětem má být zajištěna ochrana. To jsou rozumné cíle, jejichž potřebnost sotva někdo zpochybní. Poněkud záhadnější je ovšem pedagogický most, po němž se vláda dostala od sexuálního násilí ke kosmetice. Jestliže student znásilní spolužáka, protože ho k tomu přivedl lak na nehty, máme před sebou převratný objev, který by zasloužil Nobelovu cenu za medicínu. Pokud mezi těmito věcmi žádná souvislost není, nabízí se otázka, proč se objevily jako součást téže politické přehlídky obnoveného pořádku.

Na celé věci je navíc jeden detail, který by mohl prezidentčiným moralistům poněkud pokazit radost. Obětí případu, jenž vyvolal celonárodní pobouření, byl chlapec. Sukně tedy zřejmě nehrála roli ani v té nejfantastičtější teorii o příčinách sexuálního násilí. Přesto bude jejich délka pod přísnějším dohledem. Zločin může změnit podobu, pachatel může být kdokoliv, ale ženské oblečení zůstává pro konzervativního politika spolehlivým podezřelým. Je totiž mnohem snazší přeměřit sukni než vysvětlit, proč škola nedokázala ochránit dítě.

Fujimoriová oznámila, že se do škol musí vrátit pořádek a učitelům autorita. Znovu se mají udělovat známky z chování a vrátit možnost vylučovat žáky za závažné prohřešky. V zemi, kde bylo během prvních osmi měsíců roku zaznamenáno téměř dvanáct tisíc případů školního násilí, to pochopitelně zní jako rozhodná politika. Jenže autorita nevzniká tím, že se učiteli vrátí právo hodnotit chování číslem, stejně jako respekt nevzniká tím, že žákovi zakážeme náušnici. Ve skutečnosti je to starý trik autoritářské pedagogiky: když si instituce neví rady s lidským chováním, začne regulovat lidský vzhled. Výchova charakteru je nesmírně obtížná, zato ostříhat vlasy dokáže i průměrný holič.

Zajímavé je také to, že pravidla týkající se vzhledu mají být závazná především pro veřejné školy, zatímco soukromé instituce si mohou stanovit vlastní požadavky. Bohatší rodiče si tedy nadále mohou koupit nejen jiný druh vzdělání, ale také jistou dávku svobody v rozhodování o tom, jak jejich děti vypadají. Chudší rodiny dostanou státem posvěcenou disciplínu. V Peru se tak možná rodí nový princip sociální spravedlnosti: čím méně peněz mají rodiče, tím větší zájem má vláda o délku vlasů jejich potomků.

Jméno Fujimori má přitom v peruánské politice zvláštní význam. Otec současné prezidentky Alberto Fujimori vládl zemi v devadesátých letech, rozpustil parlament a později byl odsouzen k pětadvaceti letům vězení za závažná porušení lidských práv. Jeho dcera, která se k jeho politickému odkazu dlouhodobě hlásí, dnes vystupuje jako obnovitelka pořádku a veřejné morálky. Rodinné dědictví má zjevně výjimečnou pružnost. Když otec potřeboval autoritu, rozpustil parlament. Dcera zatím vystačí s rozpouštědlem na lak na nehty.

Bylo by ovšem nespravedlivé považovat Keiko Fujimoriovou za nějakou peruánskou kuriozitu. Její politický instinkt je dokonale mezinárodní. Vládnoucí moralisté na různých kontinentech znovu objevují, jak příjemné je spravovat veřejnost prostřednictvím zákazů, které jsou jednoduché, viditelné a politicky vděčné. Problémy moderní společnosti jsou složité, jejich řešení nákladné a výsledky nejisté. Zato zákaz make-upu lze oznámit během několika minut, veřejnost se okamžitě rozdělí na zastánce pořádku a obhájce svobody a prezidentka může před kamerami předvést pevnou ruku. Jakmile se diskutuje o účesech, zbývá méně času na otázku, proč škola nedokázala zabránit sexuálnímu násilí.

Největší ironií celé této peruánské revoluce není její přísnost, ale její představa o morálce. Morálka totiž není kosmetická úprava lidského těla. Je to způsob, jakým se člověk chová k druhému, zvláště když má nad ním moc. Student s nalakovanými nehty může být slušný člověk a student s dokonale ostříhanými vlasy může být násilník. Učitel může nosit kravatu, vzorně dodržovat školní řád a přesto přehlížet utrpení dítěte. Nic z toho se nedá zjistit pravítkem, což je pro vládu, která chce pořádek hlavně ukazovat, značně nepohodlné.

Představa, že se společnost napraví kontrolou vzhledu, má navíc jednu velkou politickou výhodu. Nikdy nemůže selhat, protože selhání lze vždy připsat nedostatečné disciplíně. Pokud násilí pokračuje, znamená to, že pravidla nebyla dost přísná. Pokud pravidla nepomáhají, je třeba přidat další. Nakonec se může stát, že škola bude mít dokonale ostříhané chlapce, nepomalované dívky, úhledné uniformy, přísné známky z chování a stejně bude potřebovat policii.