Jak ukázal uplynulý týden, politikou je v celé této záležitosti to, o čem se nemluví. Nikdo nemohl předvídat, že budeme hovořit o plicní formě moru a že smrt jediné laborantky v Rusku způsobí celosvětové titulky. Může to působit jako přehnaná reakce: WHO se každý měsíc zabývá tisíci potenciálních signálů o nemocech po celém světě. Okolnosti tohoto případu jsou však neobvyklé vzhledem k nedostatečné transparentnosti ruských úřadů ohledně toho, co se stalo – a k přetrvávajícím obavám ohledně výzkumu biologických zbraní.

28letá laborantka zemřela poté, co u ní propukla těžká pneumonie. Pracovala v Irkutském výzkumném ústavu pro boj proti moru, založeném v roce 1934, který se zabývá studiem moru a dalších nebezpečných patogenů, včetně antraxu a cholery, a o kterém se šíří zvěsti, že se podílí na výzkumu biologických zbraní. Profesor Ashish Jha, který byl koordinátorem reakce na covid-19 v Bílém domě a se mnou spolupředsedal komisi pro ebolu, napsal na sociálních sítích: „Americké zpravodajské služby se domnívají, že ruští vědci pokračují ve vývoji kapacit pro biologické zbraně. Tyto programy probíhají v tajnosti. Nikdo zvenčí je nekontroluje a nikdo zevnitř nemá velký důvod přiznat, když se něco pokazí.“

K tomu všemu počáteční zprávy místních médií naznačovaly, že zemřela na plicní mor po laboratorní nehodě, pravděpodobně v důsledku rozbité zkumavky. Plicní mor je způsoben bakterií (Yersinia pestis), může se šířit respiračním kontaktem a je vždy smrtelný, pokud není léčen. Pokud jsou antibiotika podána během prvních 24 hodin po objevení příznaků, nebo dokonce ještě před nástupem příznaků po expozici, je tato nemoc z velké části léčitelná. Pokud věděla, že byla vystavena nákaze, proč jí nebyla včas poskytnuta léčba? (Plicní mor je jiné onemocnění než běžnější dýmějový mor, který se přenáší kousnutím blechy.)

Přestože ruské zdravotnické úřady popřely, že by se jednalo o případ moru, a trvaly na tom, že šlo o pneumonii neznámého původu, rychle umístily do karantény asi 200 osob, které přišly s laborantkou do styku. Úřady oznámily, že nebyly zjištěny žádné vysoce nebezpečné patogeny a že monitorování bylo ukončeno. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala prohlášení, v němž poukázala na potenciální druhý související případ, Rusko to však popřelo. Příčina úmrtí zůstává nepotvrzená.

WHO vyvíjí tlak na ruskou vládu, aby poskytla více informací – včetně potvrzení diagnózy a podrobností o vyšetřování, důvodu, proč umístila tolik lidí do karantény, a dalších informací o druhém případu –, ale tyto informace dosud neobdržela.

Na jedné straně, pokud by se tato infekce dále šířila, objevily by se již další případy. Laborantka zemřela 2. října a testování kontaktů i propuštění osob z karantény naznačují, že případné šíření bylo dosud zastaveno. Vzhledem k tomu, že inkubační doba může trvat jeden až tři dny, je však důležité pokračovat v monitorování.

Existují tři hypotetické scénáře, pokud předpokládáme, že se jednalo o plicní mor. První je, že laborantka byla při výzkumu náhodně vystavena bakterii a buď o tom nevěděla, nebo to ze strachu nikomu neřekla – a proto nepožádala o okamžitou léčbu. Když tedy onemocněla, bylo již příliš pozdě na léčbu.

Za druhé, laborantka byla vystavena kmeni odolnému vůči antibiotikům. Může to znít jako konspirační teorie, ale přední akademici vyjádřili obavy vzhledem k historii sovětského programu biologických zbraní a možnosti, že by patogeny mohly být geneticky upraveny pro nepřátelské účely.

Zatřetí, Dan Singer (bývalý ředitel Bílého domu pro boj proti biologickým hrozbám) naznačil, že této laboratorní pracovnici mohla být podána zastaralá vakcína, která je k dispozici pouze v Rusku, jelikož není schválena Světovou zdravotnickou organizací (WHO) ani většinou ostatních zemí. Jedná se o živou atenuovanou vakcínu, což znamená, že se podává oslabená verze bakterie, která však ne vždy poskytuje ochranu a někdy může způsobit onemocnění.

Stručně řečeno, nevíme, co se stalo, protože informace od ruských úřadů jsou nedostatečné. Abychom pochopili, co se stalo, potřebovali by vyšetřovatelé přístup k laboratorním a klinickým důkazům, včetně genomového sekvenování, identifikace patogenu a podrobností o výzkumu dané pracovnice. Bez toho nám nezbývá než spekulovat, zatímco by byla zapotřebí pouze vědecká jistota.

Jako člen WHO má Rusko mezinárodní právní povinnost sdílet informace s touto organizací. Zdravotní předpisy WHO se konkrétně vztahují na „neobvyklé a neočekávané“ události, stejně jako na ty, které mají závažný dopad na veřejné zdraví a představují významné riziko mezinárodního šíření, nebo které mohou ohrozit obchod či cestovní ruch. Bohužel však, stejně jako u většiny mezinárodního práva, neexistuje žádný skutečný mechanismus prosazování. Spoléhá se na širokou spolupráci mezi zeměmi, přičemž se vychází z toho, že sdílení informací o šíření nemocí je v nejlepším zájmu všech národů.

Americká vláda rovněž vyvinula tlak na Rusko, aby poskytlo odpovědi, přičemž Donald Trump uvedl, že o situaci bude hovořit s Putinem. Americké ministerstvo zahraničí rovněž formálně požádalo o další informace v souladu s mezinárodními zdravotními předpisy – ironií je, že USA vystoupily z WHO v lednu 2026, ale nyní se odvolávají na mezinárodní rámec, který samy opustily.

Jako vědec, který sleduje, jak se situace vyvíjí, si uvědomuji, že i když můžeme pořádat výzkumné a odborné konference zaměřené na lepší diagnostiku, rychlejší sekvenování genomu, účinnější vakcíny a dostupnější léčbu, žádný z těchto pokroků nemůže nahradit selhání při sdílení informací potřebných k identifikaci patogenu v první řadě. Připravenost je politickou výzvou stejně jako výzvou vědeckou. A bez transparentnosti to bude případ, kdy uděláme jeden krok vpřed a dva kroky zpět.

Zdroj v angličtině ZDE